Přednáška s tématem „Kdo jsem“ byla poslední ze série šesti přednášek v cyklu „Etické dílny“, které měl Ivo Neuvirt v deváté třídě základní školy jednoho z městeček na Ostravsku.
Třída už lektora dobře znala a bylo vidět, že se na něj opravdově těší. „Tady už byli policajti a různý jiný,“ říkal mi o přestávce chlapec ze zadní lavice, „ale Ivoš je stejně nejlepší. On s náma mluví jako kamarád, tak normálně“. Podobně se vyjádřil i pedagog.
Podobně jako děti, také já jsem se na přednášce cítil skvěle. Byli se mnou na návštěvě Otakar Vožeh a Hans Muntz (Kanaďan) z vedení naší organizace I.N. Network, ale dětem to, že je přítomna návštěva, viditelně nedělalo žádné problémy. Chovaly se bezprostředně a plně s Ivem spolupracovaly, a to i tehdy, když se otevřeně hovořilo o osobních problémech. Něco takového je opravdu vzácné zažít.
Ivo vede své přednášky jako interaktivní besedy. Děti sedí v kroužku, který umožňuje bližší kontakt. Během úvodní zábavné hry, která se zároveň již týkala tématu přednášky – hodnoty lidské bytosti – se kolektiv nejprve trochu rozpohyboval. V dalším pokračovaní Ivo střídavě předkládal určité pohledy na hodnotu člověka, na naše vztahy, jindy prostě vyvolával debatu na různé otázky, které s tímto tématem souvisí.
Velkým přínosem této přednášky je, že si děti mohou uvědomovat jedinečnou hodnotu lidské bytosti, sebe samých. Tato hodnota se někdy silně zrcadlí v našich vztazích – v lásce rodiče k malému dítěti. Jindy ale právě na rovině tohoto vztahu vyvstávají hluboké pochybnosti, zda máme opravdu hodnotu – to často prožívají dospívající. Ivo proto citlivě hovořil o tom, jak je třeba rozumět i rodičům a umět se vyrovnat s tím, že nejsou dokonalí.
Podle reakcí dětí a jejich vstupů do debaty v nich zanechala přednáška hluboký pozitivní dojem. Podobně jsem to prožil i já. Jsem přesvědčen, že v dětech přednáška posílila vědomí prosté pravdy, jak vzácnými a jedinečnými osobnostmi jsme každý z nás. Ivo tento fakt podtrhl také citací z biblické knihy Žalmů jako prastarého a osvědčeného zdroje.
