Základní škola v Turnově pozvala Patrika Müllera, aby pro osmou třídu a tři deváté uspořádal přednášku o náboženství a sektách. Patrik tak hovořil na toto téma během tří dvouhodinovek téměř ke stovce žáků.
Přednáška se konala na konci školního roku a ještě ve ztížených podmínkách: díky rekonstrukci hlavní silnice ve městě je všechna doprava odkloněna pod okna školy. Byl slunečný den a ve třídách by se nedalo vydržet bez toho, že by se alespoň některými okny větralo. Přesto si přednášky po celou dobu udržely pozornost posluchačů prakticky bez větších potíží. Patrik podobně jako většina lektorů používá osvědčený způsob, kdy do přednášky vtahuje posluchače tak, aby sami vyjadřovali své pohledy na věc. V tomto případě zahajuje přednášku prostou otázkou: „Co vás napadne, když slyšíte slovo ‚náboženství‘?“ Rychle začnou padat návrhy, které Patrik postupně zapíše na tabuli: „Bůh, modlitba, symboly, Bible nebo jiná kniha, hřích, zákon, odpuštění, tradice,“ a podobně.
Když se později Patrik zeptá, kdo z přítomných věří, že je něco mezi nebem a zemí, zvedne se v naší svobodné sekulární zemi překvapivě většina rukou.
Děti mají o téma zájem a často mají velmi vyspělé názory. V další části Patrik mluví s posluchači o skrytých náboženských postojích. Ukazuje na fakt, že se mnohdy svým jednáním skrytě snažíme „něco si zasloužit“, nebo prostě získat uznání a přijetí ostatních. Není výjimkou, že přitom někdy popíráme vlastní pochopení toho, co je a není pravda, a skláníme se před většinovými přístupy – to může být v módě, stylu života. Jindy je to důvodem – jak Patrik jako tatínek tří dcer emotivně vykresluje – k předčasnému vstupování do sexuálního jednání, na něž nejsme připraveni, prostě jen aby člověk zapadl do ducha doby.
Dalším překvapením přednášky je okamžik, kdy žáci mají vyjadřovat svůj názor na to, jaký by měl být Bůh, ať již máme za to, že existuje či nikoliv. Studenti se ani zde nenechají zahanbit a vyjadřují vyspělé názory, které jsou schopni bez váhání vysvětlovat a hájit v diskusi. Patrik, ač je sám křesťanem, zde hraje totiž vědomě roli někoho, kdo, jak říká „rýpe do věcí“. Ve všech třídách se brzy dostane na přetřes také otázka nespravedlnosti; studenti poukazují na nespravedlnost utrpení, nemoci či chudoby ve světě. Patrik se tomuto tématu široce věnuje. Jeden z velkých problémů je, jak říká, naše vlastní pojetí toho, co je spravedlnost. Říká: „Přijdete domů a rodiče se zeptají, co jste dostali z písemky. Řeknete: čtyřku – nó, ale to mají všichni. Vona je…, vona nás nic nenaučí!“ Takové momenty samozřejmě vyvolají u posluchačů smích a porozumění, jak si někdy můžeme spravedlnost vykládat po svém. Patrik dodává, že on to dělal úplně stejně. Popisuje, jak se potom na střední škole po jedné písemce ptal spolužáka, který měl obvykle jedničky, jak to dělá. On mu řekl: „No učil jsem se.“ Patrik se smíchem líčí, jak ten den poprvé doma otevřel učebnici matematiky…
Patrik vede přednášky svým typickým osobitým stylem, který si získává důvěru a srdce posluchačů. Mluví se studenty jako taťka, s osobním a laskavým stylem. Tu a tam neváhá použít i slangové výrazy, širokou škálu různých grimas a výrazových prostředků, kterými je bohatě obdařen – Patrik je např. proslulý svou schopností skvěle imitovat Mistra Beana. Přednáška je proto plná humoru a žáci se bez váhání zapojují do debat.
Závěrečná část přednášky se stočí na problematiku sekt. Patrik žákům zdůrazňuje: „Myslete vlastní hlavou.“ Na konkrétních případech světově proslulých sekt poukazuje na fakt, že jejich zakladatelé byli často nevzdělaní či dokonce negramotní lidé. Přesto jednoho dne prohlásili, že mají zvláštní zjevení ohledně výkladu Bible, či dokonce schopnost číst a překládat texty z jazyků, v nichž je Bible napsána. Patrik tento paradox ukazuje na malém, ale nesmírně působivém příkladu ze svého života: když chodil do školky, jednou začal dětem tvrdit, že umí německy. A protože už odmalička měl své herecké či imitátorské schopnosti, předvedl dětem jak „mluví německy“. Vyvolalo to pochopitelně respekt. Patrik říká: „Najednou kolem mě bylo čím dál více dětí. Uvědomil jsem si, že to funguje a začal jsem tvrdit, že umím taky ‚americky‘.“ A opět vykouzlil „americké“ věty. Pak přišlo na mluvení „francouzsky“ a to už kromě dětí s údivem naslouchala i vychovatelka. „To nic není,“ pokračoval prý Patrik, „já jsem do dvou let žil v Číně.“ A následovala dokonalá imitace „čínského mluvení“. Když Patrik během přednášky předvádí svoje „mluvení cizími jazyky“, vyvolává to salvy smíchu. A přesto, jak tento příběh působí bizarně, je opravdový. Patrik děti varuje: „Dejte si pozor na někoho, kdo tvrdí, že má zvláštní zjevení. Myslete vlastní hlavou! Vždyť nebezpečí sektářského klamu je velmi reálné.“ Tento závěr přednášky je velmi silný a v posluchačích bezpochyby zanechává jasné porozumění, jak funguje mechanismus duchovní manipulace. Přednáška se tak stává velmi působivým vhledem do „kuchyně“ náboženskosti, sektaření a falešných kultů. Zároveň podněcuje posluchače k pravdivosti vůči sobě, druhým i světu kolem sebe.
Patrik neměl volno ani během přestávek, protože se s ním některé děti postupně daly do rozhovoru a za chvíli kolem něj stála třetina třídy…
Pedagogové i ředitel turnovské školy se s námi loučili s poděkováním za přednáškovou práci, které si opravdově cení.