Bangladéš je již přes 35 let oficiálně muslimským státem. Islám je zde hluboce zakořeněn, a přesto zde vytrvale působí křesťanští pracovníci, kteří touží lidem svědčit o živém Bohu. Přečtěte si několik působivých příběhů z jejich nelehké práce.
Terénní pracovníci v Bangladéši, Ratan a Karel (jeho jméno je z bezpečnostních důvodů změněno), při své práci usilují pomáhat lidem v nejbližším okolí a přinášet jim také svědectví o Bohu.
Terénní pracovník navštěvuje okolní vesnice proto, aby mohl být pomocí lidem v nouzi.
Jak popisuje i Ratan sám, příležitostí k rozhovoru s lidmi se mu naskýtá mnoho při jeho návštěvách nemocných. Ratan pravidelně dochází do nemocnice, aby povzbuzoval pacienty a modlil se za ně. O jednom z takových setkání vypráví: „V nemocnici jsem se seznámil s Rahmanem, 65letým mužem, který se ocitl v těžké situaci. Jeho zdraví je podlomené a jeho tělo příliš slabé na to, aby dokázal sám vstát z postele. Měl to štěstí, že byl přijat ve vládní nemocnici, a to jen díky tomu, že Rahmanovy vlastní děti se o něj nestarají. Nyní ležel přede mnou v nemocnici ve zbědovaném stavu. Nabídl jsem mu, že se za něj budu modlit. Měl z toho velikou radost a s velkým přesvědčením odpověděl: ‚Co člověk udělat nemůže, to Bůh dokáže!‘. Modlil jsem se za něj a on za to byl upřímně vděčný.“
Povzbuzení i modlitby za uzdravení – to je pracovník Ratan připraven rozdávat i těm nejmenším.
„Podobným způsobem,“ líčí Ratan, „jsem se setkal s nemocnou ženou jménem Tulsi. Poznal jsem se s ní při jedné z mých návštěv sousední vesnice. Tato žena byla nemocná po tak dlouhou dobu, že její manžel už pro ni nedokázal stále shánět potřebné léky. Modlil jsem se s ní a ujistil ji, že Bůh bude v jejím životě jednat. Měla z mých slov obrovskou radost a i fyzicky se jí hned velmi ulevilo. Prosila mě, abych jí o Bohu vyprávěl víc.“
I pracovník Karel vyhledává příležitosti, jak skrze rozhovor potěšovat a rozdávat naději lidem. Popisuje příběh, který se odehrál v jedné z okolních vesnic: „Navštívil jsem tuto vesnici proto, abych mohl promluvit s místními lidmi a vyprávět jim o Ježíši. Několik z nich mělo o mé povídání skutečný zájem a kladli mi mnoho otázek. Byla mezi nimi i žena Champa, která byla mými slovy zasažená. Když jsem s ní mluvil, odvětila, že doposud uctívala jiné bohy, ale že od dnešního dne chce patřit Ježíši. Přijala Ho do svého života a tato obrovská proměna jí přinesla radost a pokoj.“
Staňte se i Vy součástí těchto úžasných příběhů – podpořte vytrvalou práci Ratana a Karla na severu Bangladéše.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
