Díky dárcům se dostala ze slumu na univerzitu
Melanie Miano díky dlouhodobé podpoře dárců z ČR dokončila na jaře roku 2019 bakalářské studium masové komunikace na univerzitě v Marikině. Jako první absolvent v rodině má radost, že bude rodičům pomáhat platit vzdělání svých mladších sourozenců. Jejím snem je být reportérkou zpráv či režisérkou, nebo pracovat v organizaci International Needs Filipíny. Melanie vyrostla v chudé křesťanské rodině spolu se šesti sestrami. Čtyři z nich ještě studují. Rodina žije v chudinském slumu Balubad ve městě Marikina (asi 15 km východně od hl. města Manily) na břehu řeky Marikina na největším filipínském ostrově Luzon. Asi 3 000 rodin zde bydlí v nuzných dřevěných domcích nebo v chatrčích z odpadních materiálů. Otec Melanie je po operaci nezaměstnaný. Matka je v domácnosti a přivydělává si výrobou a prodejem tradičních filipínských pokrmů před domem.
Melanie je velmi zodpovědná a společenská mladá žena, která dokončila studium s vynikajícími výsledky. Je aktivní i v církvi, chodí na biblické skupinky a je zapojená do služby dětem. Melanie miluje svou rodinu a vždy se snaží jednat tak, aby na ni rodiče mohli být pyšní.
Rhoda Batitis z chatrče teď pomáhá sourozencům
Rhoda a její rodina žijí v malé rybářské vesnici u filipínského města Santa Rosa v provincii Laguna na ostrově Luzon. Jejich otec je opustil, takže veškerou podporu zajišťuje pouze matka. Vydělává na živobytí praním prádla a dalšími příležitostnými pracemi. Rhoda je nyní velkou pomocí své rodině. Podporuje své mladší sourozence na studiích. Rhoda dostávala podporu vzdělání od mezinárodní organizace International Needs od roku 1996, když byla ve 3. třídě. Podporoval ji dárce z Austrálie. Deset let v tomto programu bylo pro Rhodu a celou její rodinu velkou pomocí a povzbuzením. V době, kdy začala její podpora, bydleli v „domě“ s bambusovými stěnami a plechovou střechou. Díky podpoře Rhody se její matka a sourozenci seznámili s křesťany. Místní církev viděla stav této rodiny a rozhodla se jim pomoci tím, že matce nabídli práci správkyně sborového domu. Rodině byl poskytnut malý ucházející domek za kostelem.
Díky podpoře mohla Rhoda dokončit vysokoškolské vzdělání. V dubnu 2006 absolvovala vysokou školu v oboru informačních technologií a získala titul bakaláře. Nyní pracuje jako učitelka počítačů v základním oddělení školy nazvané Holy Rosary Academy.
Rhoda je nyní velkou pomocí své rodině. Podporuje své mladší sourozence na studiích.
Zennevie Bagasbas ze slumu se stala učitelkou
Zennevie je nejstarší z pěti dětí. Její rodina žije ve slumu na Filipínách. Zennevie byla ve 2. třídě, když ji mezinárodní organizace International Needs začala podporovat na studiích. Finanční prostředky jí po celou dobu daroval dárce z Nového Zélandu.
V březnu 2006 Zennevie ukončila své bakalářské studium věd v oboru pedagogickém se zaměřením na matematiku. V současnosti učí na škole jménem Blueridge Christian Academy.
Splněný sen chlapce jménem Randy Bilangel
Randy Bilangel pochází z chudé rodiny z vesnice Pawa v provincii Albay na poloostrově Bicol na Filipínách. Albay je venkovská oblast považovaná za tu nejchudší, nejméně vyvinutou a s nejhoršími hodnotami podvýživy. Více než 70 % obyvatel žije stále pod hranicí chudoby. Randy má dvě sestry a jednoho bratra. Jeho otec pracuje jako řidič autobusu a se svým minimálním příjmem se snaží pokrýt potřeby své rodiny. Jako třetí dítě Randy jasně viděl, jaké obtíže mají jeho rodiče ve snaze se vůbec uživit. V hloubi srdce si přál, aby se stal inženýrem a to byl sen, na který se upnul. V létě 1993 nabídla mezinárodní organizace International Needs místním rodinám program podpory dětí. Randy byl jedním z prvních přijatých dětí. Bylo mu tehdy 12 let a chodil do čtvrté třídy. Randy i ostatní děti z oblasti dostaly šanci studovat a jít za svým snem.
Randy je nadšený student s jasným cílem, který se nevzdal ani tehdy, když mu během studia střední školy zemřela jeho matka. Bylo to nejsmutnější období jeho života, ale díky mnoha povzbuzením vše překonal.
V březnu 2004 úspěšně ukončil studium oboru průmyslové inženýrství na Universitě Aquinas v Legazpi a získal titul bakalář. Jeho sen se stal skutečností.
Naděje podporovaného dítěte
Kirk Sherwin Mariano vyrostl v Manile na Filipínách v chudinském slumu Labas Bakod. Díky podpoře dárců ze zahraničí mohl získat dobré vzdělání. Jeho rodiče později své děti opustili. Kirk Sherwin zůstal sám a staral se o své bratry a sestry, kterým bylo od 5 do 18 let. Navíc se jeho malá sestřička Kristy narodila s rozštěpem patra. Poté, co jeho matka vzdala rodinný život, Sherwin často plakal. „Byl jsem tak zraněný, naštvaný a zmatený. Jak nám to mohla udělat? Jak mě mohla nechat, abych sám zaopatřil její rodinu? Jak jsem mohl být otcem svým bratrům a sestrám?“ Sherwinovy tehdejší otázky ještě dnes znějí hlubokou bolestí. Sherwin stále truchlí kvůli chybám svých rodičů, ale říká, že on sám jim už odpustil. Zdá se, že rozumí tomu, že jeho rodiče opravdu nedokázali jednat jinak. „Odpuštění se musíme učit,“ říká Sherwin. „Učíme se odpouštět krok za krokem, maličkost za maličkostí.“ Sherwin a jeho nejstarší sestra Kathy, která nyní naplňuje roli „mámy“, se přizpůsobili dobře, dokonce chodí i na třídní schůzky svých sourozenců. Nejdříve se cítili trapně, ale učitelé rozumí jejich situaci.
Obyčejný Sherwinův den začíná ve čtyři hodiny ráno. Když uvaří snídani a oblékne děti, odveze je do školy a pak jede do práce v International Needs na Filipínách. V pět odpoledne vstupuje do své další role předsedy 39 mládežnických organizací ve svém městě. Svou dobrovolnou prací usnadňuje a realizuje růst vedoucích, kteří vedou projekty ke zlepšení situace městské mládeže. Pod jeho vedením pracuje okolo 250 vedoucích mládeží.
„Jako malé dítě jsem toužil po vzdělání. Byl jsem velmi šťastný, že organizace International Needs v mém bydlišti představila program dálkové adopce. Cizí lidé mi umožnili využít krásu vzdělání, o kterém jsem ani nesnil. Když jsem obdržel titul bakaláře přírodních věd na vysoké škole, plakal jsem radostí. Mí dárci mají velký podíl na změně mého života. Nedokážu popsat, jakou mám radost z lidí, kteří mají touhu sdílet svůj materiální dostatek a pomáhat druhým v nouzi. Nyní mám naději do budoucna, protože nejlepší zbraní proti chudobě je na Filipínách vzdělání.“
Kirk Sherwin Mariano
Sherwin a jeho sourozenci žijí v maličkém patrovém domě. Avšak obyvatelné je jen přízemí, první patro je nebezpečně poničeno od mravenců. V noci se ložnicí pro šestičlennou rodinu stane matrace položená na podlahu v místnosti, která přes den slouží jako kuchyň a obývací pokoj zároveň. Několikrát do roka se domem prožene záplavová vlna. Sympatický a vtipný Sherwin překonal svoje traumatické dětství. Jeho recept? „Jsem křesťan a nadto mne inspirovala moje malá sestra Kristy,“ říká Sherwin. „Narodila se jako handicapované dítě a já jsem jí chtěl pomoci k vlastnímu zrání osobnosti a k jejímu společenskému životu.“
Do pomoci chudým dětem na Filipínách se můžete připojit i Vy v programu Dálková adopce PLUS®: