Díky práci IN mohly některé děti v Dehradunu dokončit nejen střední, ale i vysokou školu nebo odborný kurz. Někteří vstoupili do manželství a založili dobré křesťanské rodiny.
Jedním z těchto dětí je paní Seema Pradhan, která díky adopci dětí na dálku dokončila školu. Později absolvovala kurz administrativy, vdala se a teď již více než 10 let pracuje v dehradunské kanceláři International Needs.
Dvě sestry z indického slumu (Jyoti a Preeti Masih)
„Před mnoha lety jsem navštívil velký slum blízko svého domu. Všude kolem mě viselo staré prádlo a pánve a hrnce se válely všude. Vypadalo to, jako by se tam právě stala nějaká katastrofa. Povídal jsem si tam s několika lidmi a jeden muž mi řekl, že poblíž je křesťanská rodina, která se právě přistěhovala. Vydal jsem se k obydlí té rodiny. Seděly tam tři děti bez rodičů, kteří právě někam odběhli. Nejmladšímu byl asi rok a nejstarší holčičce asi pět let. Ta mi hned nabídla čaj a já jsem přijal. V této rodině jsme nejdříve podporovali tuto nejstarší dívku Jyoti (to znamená „světlo“). Dnes je to mladá vdaná paní a má syna. Druhá je Preeti (to je „láska“), kterou jsme také podporovali. Kvůli neurovnaným rodinným problémům chtěla Preeti skončit se studiem, ale moje manželka ji stále povzbuzovala. Preeti nakonec dokončila střední školu. Nyní odešla do jižní Indie vyučit se zdravotní sestřičkou. Naši dárci většinou nejsou žádní boháči, ale prostí a obyčejní lidé. Chtějí se však podělit o to, co mají, a to je mocný nástroj pro změnu v životě mnohých dětí.“ Nicanor Tamang, ředitel IN v severní Indii
Soběstačná a vzdělaná Prasansa Rai
Prasansa je dcera kazatele. Prasansa znamená v nepálštině „chvála“ a když se na ni díváme, chceme chválit Pána Boha za její život. Byla jedno z prvních dětí v našem programu podpory. Už jako malá chtěla chodit do školy, takže ji tam rodiče začali posílat ve třech letech. Když přišli v roce 1989 sloužit do místního křesťanského sboru, byli velmi chudí. I dnes, přestože mají vlastní malý domek, jsou plně závislí na podpoře svého sboru. Prasansa se odmalička pilně učila a vystudovala 12 tříd na křesťanské škole. Potom studovala na místní univerzitě a také si udělala počítačový kurz, a to při hledání práce znamená hodně. Dnes pracuje ve velké společnosti v Dillí a je zcela samostatná, nepotřebuje žádnou pomoc od svých rodičů. Dokonce pomohla rodičům s financemi, když se při stavbě domku zadlužili. Děkujeme Bohu za manželský pár, který tuto dívku podporoval deset let. Díky tomu má dívka dobré vzdělání a dobrou práci. Je vděčná všem, kdo jí pomohli stát se tím, čím je. V programu podpory byl později i bratr Prasansy, který nyní studuje vysokou školu.“ Nicanor Tamang, ředitel IN v severní Indii.
Priyanka už pomáhá potřebným
Priyanka Milton je vůbec prvním dítětem v programu podpory, které vystudovalo obor bakalář medicíny a chirurgie. Priyanka je nejstarší ze čtyř dětí. Vždy se dobře učila a od mala toužila pomáhat lidem. Jejím mottem je „Bůh pro nás může udělat cokoliv, proč bychom tedy i my nemohli pomoci těm, kdo jsou v nouzi a strádají, jsou to také děti Boží.“ Od února 2019 již pracuje v nemocnici, která se specializuje na léčbu pacientů s tuberkulózou. Na fotkách ji její maminka a tým organizace International Needs v Dehradunu vyprovází modlitbami před zahájením práce. Priyanka již díky mnohaleté podpoře svých dárců podporu nepotřebuje, ale ve svém závěrečném dopise prosí, aby dárci pokračovali v podpoře dalších dětí, které také touží jít za svým snem a naplnit jej, a vyznává, že jen díky adopci dětí na dálku se to podařilo jí samotné.
