Ačkoli poskytování potravinové pomoci není dlouhodobým řešením, je pro vymýcení chudoby nezbytné. Pokud chceme pomoci lidem z málo rozvinutých zemí jako je Bangladéš, aby začali prosperovat, musí v první řadě mít co jíst.
Když přijdou bangladéšské děti po prázdninách do školy, tak se školou nese smích a bujaré hlasy a na tvářích dětí jsou vidět samé úsměvy a radost. Proč? Protože v Bangladéši není samozřejmost chodit do školy. Smích dětí je o to víc překvapující, že Bangladéšané se usmívají jen málokdy.
Odhalit včas narůstající problém, zorganizovat všechny záchranné složky a zaměřit se na nápravu… I tak může fungovat služba lektorů primární prevence. Důležité je, aby všechny zúčastněné strany spolupracovaly.