Příběhy pomoci

  • Všechny příběhy pomoci
  • Asie
  • Bangladéš
  • Burkina Faso
  • Filipíny
  • Indie
  • Jižní Súdán
  • Nepál
  • Uganda

Indické projekty vede nový ředitel

Když manželé Khalingovi našli u domovních dveří tři opuštěné holčičky, našli také směr svého dalšího života: od roku 2000 vedou sirotčinec pro 35 dětí. Nyní se tento bývalý student biblické školy, podporovaný českým dárcem, stal ředitelem projektů IN v Indii! O co všechno se stará?

Příběh z Jižního Súdánu: “Píseň míru” – báseň slepého sirotka

Angelo Peter se narodil slepý. O rodiče přišel v bojích v roce 2013, kdy mu bylo devět let. Jeho příbuzní ho považovali za přítěž a zanechali ho na ulici jeho osudu. Lidé z církve se ho ale ujali, dostal se do sirotčince v Toritu a začal chodit do školy. Nyní je v šesté třídě a ovládá již Braillovo písmo. Angelo složil báseň o míru, která svým prostým textem vyjadřuje stále nenaplněnou touhu místních lidí po pokoji.…

Příběh z ČR:
Programy se dotýkají nejen dětí ale i dospělých

Po skončení programu Moje cesta na svět za mnou přišel třídní učitel – vysoký, hubený, stydlivý, plachý intelektuál středního věku s příjemným laskavým hlasem. Přinesl mi vyplněný hodnotící dotazník pedagoga se slovy: „Paní kolegyně, něco bych Vám rád řekl… víte, my máme s manželkou teprve teď po čtyřicítce první děťátko a je to naše největší radost. Škoda, že jsem vaši přednášku neslyšel jako malý chlapec.…

Příběh z ČR:
Silný zážitek je víc než tisíce odpřednášených slov

Jak probíhá program Experience: skrytá nebezpečí internetu? Na začátku programu odhalím plazmou kouli (takovou tu, co dělá malé blesky) a koule přivolá např. někoho, jehož jméno začíná na A a příjmení na N. „Jo, to je Adam Novotný.“ křičí všichni. Adam jde dopředu a oba se dotkneme koule a začínám „věštit“: barvu pokojíčku, oblíbenou značku oblečení, typ telefonu, jméno přítelkyně, datum, kdy spolu začali chodit, jeho telefonní číslo atd.…

Příběh z ČR:
Děti jsou šťastné, rodiče spokojení

Během našeho jarního dětského tábora jsme se zabývali třemi tématy: Selhání, Odvaha, Úspěch. Děti přijely domů plni zážitků a touhy jet příště zas. Jedna maminka napsala: „Chtěli jsme Vám s manželem moc poděkovat za fotky a video. Když děti přijely z tábora, překřikovaly jeden přes druhého, co tam všechno dělaly a zažily a bylo dost těžké to vstřebat. Po zhlédnutí fotek a videa se nám ale podařilo se zorientovat.:-) A musím…

Příběh z ČR:
Programem ve škole nic nekončí, právě naopak…

Po programu v deváté třídě se mi přes internet ozval jeden z žáků s tím, že by potřeboval s něčím pomoc. Během programu působil povrchně a na první dojem vypadal, že je mu všechno jedno a věci má ‚na háku‘. Masku pohodáře si snažil zachovat i přes Facebook a posílal smějící se smajlíky apod. Pozval jsem ho do klubu, abychom si mohli promluvit přímo, z očí do očí. On souhlasil, ale také mi…

Příběh z ČR:
Osobní svědectví pamětníků mluví přímo k srdcím studentů

Pro školy pořádám již řadu let besedy s pamětníky holokaustu. Obvykle studenty nejprve seznámím s tématem a potřebnými historickými fakty, pak si slovo bere pamětník. Možnost slyšet svědectví od někoho, kdo přežil pobyt v koncentračním táboře, je pro studenty skutečně cenná. Reakce studentů na besedu s pamětníkem holocaustu: „Pro mě ze včerejší přednášky vyznělo především to, že ta hrůza, která se děla, ač je to už před mnoha lety, se nesmí brát na lehkou…

Příběh z ČR:
V nouzi poznáš přítele

Diskuse s dětmi a žáky bývají často překvapivě povzbuzující. Často se mi stává, že i já osobně se buď dozvím něco nového, nebo mě dokonce inspiruje nějaká dětská myšlenka natolik, že ji potom používám i v dalších třídách. Například ve 4. třídě jsem s dětmi mluvil o šikaně a ubližování a jeden chlapec reagoval: „Já bych se svěřil nebo požádal o pomoc kamaráda. Protože jeden klacek zlomíte snadno, ale když jsou dva klacky…

Příběh z ČR:
Ovoce dozrává v pravý čas

V posledních měsících mě kontaktovali dva různí studenti z přednášek. Oba dva chtěli poradit ve svých vztazích. Bylo pro mě velkým povzbuzením, že se ozvali jako dvacetiletí. To znamená, že si na mě vzpomněli přibližně po 5 letech od poslední přednášky. Tato zkušenost ukazuje na to, že služba skrze přednášky na školách je dlouhodobá a rozhodně smysluplná, i když ovoce naší práce většinou ani neuvidíme. (Lektor Martin Růžička)

Příběh z ČR:
Kéž bychom opravdu vždy dokázali děti varovat včas…

Myslím na dívku z jedné základní školy. Příjemná atmosféra ve třídě, program plyne, probíráme plodnost, početí, prenatální vývoj, porod. A pak vkročíme do tématu nečekané těhotenství, pracujeme ve skupinách, prožíváme různé situace a dostáváme se k rozhodnutí, že někdy na těhotenství připraveni nejsme. Mluvíme o dvou variantách, co můžeme dělat. A posluchači vyhodnotí, že přátelštějších řešením je adopce. Pak začínáme mluvit o potratu a jedna z dívek ztuhne. Spolužačka jí položí ruku na nohu. Atmosféra…

Příběh z ČR:
Programy se dotýkají reálných životů dětí

Mám za sebou několik programů na praktické škole a musím říci, že to pro mne bylo dost náročné. Skladba žáků je převážně s různými poruchami učení, pozornosti, mentálními atd. Udržet jejich pozornost nebo vybrat, co je vlastně pro ně, bývá velmi náročné. Navíc většina pochází ze sociálně slabších rodin a ve škole je u některých dětí cítit vzdor, uzavřenost nebo rezignaci. Zvláště je to patrné na druhém stupni, kde často zápasí s docházkou, kouřením, kázeňskými problémy…

Příběh z ČR:
Když zrno padne do úrodné půdy…

Ke konci roku jsem vyrazila do jedné školy v opravdu neveselé náladě. Bylo horko od rána, představovala jsem si, jak na mě zpocení páťáci budou znuděně civět a snít si v duchu o prázdninách, ale díky Bohu vše dopadlo jinak. Program se konal v učebně, kde byl příjemný chládek, technika fungovala a děti byly, díky jejich skvělé učitelce, natěšené na program. Třída opravdu vyzrále komunikovala o všech obtížných tématech.…

Příběh z ČR:
Závislost pokořena, boj vybojován… to si zaslouží potlesk!

Na vytrvalé prosby preventistky jedné ZŠ jsem do nabídky zařadila přednášku o kouření pro 4. a 5. třídy. V programu se snažím vyhnout zastrašování, přílišnému negativismu i jakýmkoliv návodným prvkům. Děti v tomto věku už samy dobře ví, co je na kouření špatně, a stačí je jen nechat to říct nahlas, shrnout, utřídit, pomoci jim některé věci si uvědomit, zmínit související témata. Vyprávím mimo jiné o kamarádovi, který začal ve 13 letech kouřit kvůli partě…

Příběh z ČR:
Nadšené děti a vděční rodiče

Nedávno jsem absolvoval velký blok přednášek na základní škole, na kterou chodím nejraději. Protože je to místní škola, ze které chodí do našeho volnočasového klubu naprostá většina dětí, a to znamená, že je všechny pravidelně potkávám a osobně znám. Po jedné z přednášek o závislostech mi volala maminka jedné dívky. Chtěla mi prostě jen říct, že když dcera přišla domů, byla plná emocí a vyprávěla, jak to bylo celé skvělé. Maminka mi tak chtěla poděkovat, že tyto…

Příběh z ČR:
Když uvěříme lži…

Při jednom programu jsem potkal chlapce, který v pátém ročníku umí naprosto dokonalé makronky. Osobně mi přinesl ochutnat své výborné výtvory. O stejné přestávce mi kousek stranou řekla třídní učitelka, že ten kluk miluje cukrařinu, ale ty skvělé dobroty nikdy sám nejí. Proč? Na předchozí škole mu tělocvikářka řekla, že pokud jako kluk nezvládne šplh, tak musí zhubnout. A u něj se z toho rozjela v páté…

Příběh z ČR:
Čas s blízkými je nenahraditelný

Se vzdělávacím programem Komenský 2020 mám jen dobrou zkušenost. Studenty dost baví kreslení vlastní časové osy. A jelikož jim říkáme, že si osu kreslí pro sebe a nemusí ji nikomu ukazovat, pokud sami nebudou chtít, chci držet slovo a nenahlížím jim do papírů. Potěšilo mě, když mi jedna studentka po skončení programu sama ukázala svou kresbu. Byla z druhého ročníku konzervatoře a chlubila se mi, že měla možnost…

Příběh z ČR:
Není stud jako stud

„V naší třídě se nikdo zásadně nestydí!“, prohlásila sebejistě paní učitelka. Opak byl pravdou. Atmosféra v její třídě byla nervózní, žáci měli sklopené hlavy a styděli se za všechno. Tehdy poprvé mě napadlo vzít stud jako téma. Vysvětlila jsem dětem, co znamená intimita (soukromí) a vznikl první obrázek člověka v bublině. Ujasnili jsme si, že stydět se je v pořádku a ve třídě byla cítit zřetelná úleva. Postupem času jsem…

Příběh z ČR:
Proč ta holka brečí?

Nedávno jsem měl přednášku Sex – AIDS – vztahy. Polovinu přednášky jedna holka brečela. Ale nebylo to normální brečení, jí tekly slzy jako hrachy. Říkal jsem si, jestli není nakažená, ale vzhledem k tomu, že to byla osmá třída základní školy, tak by to bylo hodně nepravděpodobné. O hodině jsem se jí ptal, jestli si nechce promluvit, či to nějak řešit, ale nechtěla a i přes slzy bylo…

Příběh z ČR:
Miloslav Fanta

„Před týdnem jsem přednášel na jedné vesnické základní škole. Pamatuji si, že jsme zde s kolegou byli asi před osmi lety. Tehdy nám nadšení osmáci mávali z oken na rozloučenou a skandovali naše jména. Byl to asi nejtriumfálnější odchod ze školy, který jsem kdy zažil. To si lehko připadáte jako hvězda. Tentokrát byla atmosféra jiná. Na škole řeší problémy v mezilidských vztazích, jako tomu je v každé skupině lidí. Přednášel jsem tam…

Příběh z ČR:
Martin Stavjaník

„V posledních letech jsem se ve zprávách zmiňoval i o programu pro 9. ročníky, zaměřeném na budoucí možnost uplatnění na trhu práce – tzv. program „Firma“. Snažím se na něm stále něco měnit a propracovávat, aby to byl program efektivní a mající praktický dopad do života. V období, které zahrnuje tato zpráva, jsem absolvoval asi deset programů „Firma“. Několikrát se mi stalo, že po nich přišel někdo ze žáků a říkal, že se mu to moc líbilo a mohl si něco ze svého života…

Příběh z Burkiny Faso:
Díky organizaci International Needs studovala, teď v IN pracuje

Tato dívka s překrásnými vlasy pochází z velmi chudých poměrů. Do Školy Dobré zprávy přišla v roce 2013, kdy jí bylo 17 let. S podporou IN vystudovala střední školu a její dárci z Velké Británie podpořili i její touhu vystudovat tříletou školu pro zdravotní sestry. Od roku 2019 Mariam pracuje jako zdravotní sestra ve městě Bobo-Dioulasso ve zdravotním středisku provozovaném organizací International Needs.

Příběh z ČR:
Nás to ale zajímá!

„Měl jsem program s tématem „Sex, AIDS, vztahy“ pro střední školu a kluci i holky byli moc fajn. V jednu chvíli se zvedla přítomná paní učitelka a na celou místnost začala hlasitě protestovat: „Co tady ty děti strašíte AIDSem ve světě? Vždyť u nás jeto podle statistik jen pár tisíc nakažených! Podívejte se na internet!“ Na chvíli jsem ztuhl a nevěděl si rady – a přece jakoby mi z nebe přišla myšlenka…

Příběh z Ugandy:
Nezvládal základní školu, je z něj dobrý krejčí

Frank Kasirivu z Ugandy už nemá otce, protože zemřel. Jeho matka se snažila uživit Franka a jeho další dva bratry a dvě sestry. Pracuje jako drobná rolnice, ale ani to jim nemůže zajistit stabilní zdroj příjmu. Frank rád pracuje na zahradě a navíc jako každý správný africký kluk miluje fotbal. Frank už byl trochu starším školákem, když získal dárce z ČR,který ho podporoval téměř 4…

Příběh z Ugandy:
Těší se, že z ní bude vysokoškolačka

Robina Nagawa osobě napsala: „Je mi 19 let. Oba mí rodiče žijí, ale ani jeden nemá stálý příjem, takže mi nemohli platit mé výdaje. Díky IN jsem získala dárce z USA, který mě podpořil, a já mohla začít chodit do školy. Minulý rok jsem ukončila 6. ročník druhého stupně a těším se, že na podzim nastoupím na univerzitu. Vybrala jsem si studijní obor sociální…

Příběh z Ugandy:
Ze sirotka šičkou uniforem

Mariam Nakabugo: „Moji rodiče zemřeli, když jsem byla malá. Od té doby jsem žila u babičky, která mi nebyla schopná platit školné. S pomocí IN jsem získala dárce z Nového Zélandu, kterými zaplatil jak školní poplatky, tak i další věci, které do školy potřebuji. Posedmé třídě jsem se rozhodla vyučit se, a to se mi minulý rok podařilo. Ukončila jsem kurz s certifikátem v oboru výroba oděvů.“

Příběh z Ugandy:
Nyní podporuje i své sourozence

Cissy Auma osobě napsala: „V roce 2000 jsem přišla o svého otce. Moje matka, farmářka bez stálého příjmu, nebyla schopná platit moje výdaje. Ztratila jsem naději. Ale teď děkuji organizaci International Needs (IN) Uganda, která přišla, aby mě zachránila: našla mi dárce, který zaplatil školné. Po 3. ročníku druhého stupně jsem se rozhodla dál pokračovat ve studiích a vyučit se krejčovou. Kurz jsem úspěšně ukončila…

Příběh z Ugandy:
Z dobrého studenta je vedoucí učitel

Bill T. měl na základní škole vynikající výsledky. Přes tomu hrozilo, že střední školu nebude moci studovat. Vypráví: “Pocházím z polygamní rodiny. Vyrůstal jsem se svým otcem a nevlastní matkou. Když můj otec přišel o práci, mé sny se téměř rozplynuly – nemohl jsem nastoupit na střední školu, ačkoliv jsem v závěrečných zkouškách základní školy dosáhl vynikajících výsledků. Celé pololetí jsem nechodil do školy, protože jsme…

Příběh z Ugandy:
Neslyšící dívka se vzdělává a naučila se plést svetry

Gladys je neslyšící dívka z Ugandy. V této rozvojové zemi mají handicapovaní lidé mnohem náročnější život, než je tomu u nás. Často jsou považováni za méněcenné či hloupé a mnohdy nemají možnost svůj úděl změnit. Nemohou se zařadit do běžné společnosti a jsou odstrčeni od světa. Gladys ale měla štěstí, a to díky dárcům z České republiky. Když jí bylo sedm let, dostala díky podpoře dárců možnost chodit do speciální školy pro děti…

Příběh z ČR:
Michal Malina

„Když jsme měli v jedné třídě besedu o zdravém sebevědomí, byl tam kluk, který byl celým třídním kolektivem zcela ‚vytlačen‘ na okraj. Všichni seděli vedle sebe, jediný on seděl tak, že mezi ním a spolužákem bylo 8 židlí volných, byl to smutný pohled. Hledal jsem v sobě, co mohu udělat během besedy, abych ho mohl v jeho životě pozdvihnout a povzbudit. V jedné části měli žáci napsat tři věci, ve kterých…

Příběh z Nepálu:
Venkovské děvče se díky podpoře stalo účetní

„Jmenuji se Prerana Tamang. Vyrostla jsem v křesťanské rodině v městě Gorkha vNepálu. V rodině je nás pět – matka, otec, dvě mladší sestry a já. Hlavní činností naší rodiny bylo farmaření. Můj otec byl také plně zapojen v církvi jako služebník. Jediným zdrojem příjmu pro naši rodinu bylo farmaření. To nestačilo k tomu, abychom se mohli vzdělávat na dobré škole. Můj otec založil v naší vesnici sirotčinec. Na jednu…

Příběh z Nepálu:
Z podporovaného misionářem

„Jmenuji se Jomesh Tamang. Narodil jsem se a vyrůstal v sociálně slabé rodině ve městě Gorkha v Nepálu. Moji rodiče byli buddhisté, kteří se obrátili ke křesťanství. Měl jsem možnost vyrůstat v křesťanském prostředí. V naší rodině bylo celkem 8 členů – otec, 5 bratrů a 2 sestry. Já jsem z nich nejmladší. Moje matka zemřela, když mi byl jeden rok. Přestože nás bylo hodně, vyrůstali jsme pohromadě. Můj…

Příběh z Nepálu:
Učitelka Bimala Kumari Tamang

Díky dálkové adopci úspěšně dokončila středoškolské vzdělání. Byla podporovaná dárcem z USA. Na fotce vidíte Bimalu, jak sedí uprostřed 44 studentů. Úryvky z jejího dopisu: „Byla to ohromná pomoc a požehnání pro mě a moji rodinu. Vystřídala jsem několik státních škol a když jsem dostala vaši podporu, rodiče si mohli dovolit přihlásit mě do dobře známé školy v našem městě – St. Mary´s School. Bez vaší…

Příběh z Nepálu:
Mladý vědec Anand Subba z Nepálu

O podporu požádali jeho rodiče, kteří mají 2 syny a 2 dcery. Kromě nich se starají ještě o osmdesátiletou babičku. Otec pracuje v církvi a matka má malý obchod, jejich příjmy ale neuživí celou rodinu. Anand se od dětství chtěl stát učitelem. Anand byl podporovaný z ČR od jeho 12 let – od r. 1998 do r. 2006. V roce 2006 dokončil střední školu a s výborným prospěchem pokračoval bakalářským…

Příběh z Nepálu:
Dopis od vysokoškolačky jménem Jeniffer Anima Subba

„Studuji na univerzitě a mohla jsem se sem dostat jen díky Vaší podpoře. Když jsem byla na základní škole, nedoufala jsem, že bych mohla jednoho dne studovat na tak dobré univerzitě. Bylo to možné jen díky podpoře dárců přes International Needs. Školu jsem úspěšně dokončila. Vaše podporami umožnila zaplatit všechny poplatky za studium i všechny školní potřeby a knihy. Jsem velmi šťastná, že jsem mohla být podporovaná.“ Jeniffer Anima Subba…

Příběh z Nepálu:
Lékařkou chudých v Nepálu

Dívku jménem Ruby Poudel podporoval dárce z ČR od r. 1999, kdy jí bylo 6 let. V roce 2017 úspěšně dokončila vysokoškolské vzdělání a stala se lékařkou. Po celou dobu studia ji její český dárce věrně podporoval. Ruby měla sen stát se lékařkou už od dětství. Když jí bylo 13 let, napsala ve své zprávě: „Chtěla bych být nejen obyčejnou lékařkou, ale chci sloužit především chudým…

Příběh z Nepálu:
Philip Tamang z Nepálu „viděl školu i zevnitř“

Philip Tamang je jedním z prvních dětí podporovaných z ČR. Byl podporovaný od roku 1997 do r. 2009. Když mu bylo 15 let, napsal ve své zprávě: „Jsou tu tisíce a tisíce mladých chlapců a dívek mého věku, kteří jsou ochuzeni o vzdělání. Většina dětí, které žijí ve vesnických oblastech, ještě nikdy ve svém životě neviděla školu zevnitř. Moji přátelé z vesnice nemají vzdělání kvůli své chudobě. Celé dny se starají o své sourozence a domácí…

Příběh z Nepálu:
Romila Adhikari

Jmenuji se Romila Adhikari. Narodila jsem se v roce 1974 v Káthmándú. V naší rodině jsem jediné dítě. Kvůli bídné ekonomické situaci si rodiče mysleli, že by nebylo moudré mít další děti. Moji rodiče se později stali křesťany a připojili se k Aradhanské církvi. Tento sbor založil a vedl Nicanor Tamang. Rodiče nebyli schopni trvale mi platit studium. Když můj otec hledal finanční prostředky pro mé vzdělávání, mluvil s Nicanorem Tamangem.…

Příběh z biblické školy v Indii:
K. nyní sám učí v biblické škole

K. vystudoval biblickou školu díky podpoře zahraničních dárců. Poté se vrátil do své církve poblíž hranic s Nepálem a začal učit v jedné biblické škole. Nyní je pastorem ve svém sboru. Jeho žena pracuje v křesťanské škole.

Příběh z biblické školy v Indii:
Uznávaný vedoucí církve

G. dokončil biblické studium v roce 1996, a to díky podpoře zahraničních dárců. Po studiu se vrátil do své církve v Nepálu astal se pastorem. Díky vytrvalé práci vzniklo v celém regionu mnoho nových sborů. Jeho církev navštěvuje přes 800 věřících. G. je dnes jedním z nejrespektovanějších křesťanských vedoucích v Nepálu.

Příběh z biblické školy v Indii:
Manželský pár úspěšně slouží v církvi

B. i jeho žena S. vystudovali biblickou školu díky českým dárcům našeho programu podpory. Po promoci se vrátili domů do Nepálu zapojili se do služby ve své církvi. B. v církvi káže vyučuje ostatní vedoucí. Navštěvuje okolní vesnice města, setkává se s věřícími pořádá vyučování pro křesťanské pracovníky. Spolu s manželkou též pomáhá s lékařskou pomocí pro chudé lidi v odlehlých vesnicích. S. vyučuje děti v nedělní škole, slouží také ženám…

Příběh z biblické školy v Indii:
Bývalý student ředitelem centra pro děti

Když chtěl mladý Prasanna Khaling před mnoha lety studovat biblickou univerzitu v severní Indii, neměl na to dost peněz. Studium mu umožnil český dárce, který ho finančně podporoval. Díky tomu Prasanna univerzitu zdárně dokončil. Prasanna byl jedním z prvních studentů podporovaných prostřednictvím naší nadace. V březnu 2016 byl s manželkou Arpanou na kongresu IN. Oba manželé se srdečně hlásili k našemu řediteli Petru Horáčkovi (jakožto k „zástupci“ tehdejšího dárce).…

Příběh z Indie:
Priyanka už pomáhá potřebným

Priyanka Milton je vůbec prvním dítětem v programu podpory, které vystudovalo obor bakalář medicíny a chirurgie. Priyanka je nejstarší ze čtyř dětí. Vždy se dobře učila a od mala toužila pomáhat lidem. Jejím mottem je „Bůh pro nás může udělat cokoliv, proč bychom tedy i my nemohli pomoci těm, kdo jsou v nouzi a strádají, jsou to také děti Boží.“ Od února 2019 již pracuje v Misijní nemocnici Buxar v indickém státě Bihár,…

Příběh z Indie:
Soběstačná a vzdělaná Prasansa Rai

„Prasansa je dcera kazatele. Prasansa znamená v nepálštině „chvála“ a když se na ni díváme, chceme chválit Pána Boha za její život. Byla jedno z prvních dětí v našem programu podpory. Už jako malá chtěla chodit do školy, takže ji tam rodiče začali posílat ve třech letech. Když přišli v roce 1989 sloužit do místního křesťanského sboru, byli velmi chudí. I dnes, přestože mají vlastní malý domek, jsou plně závislí…

Příběh z Indie:
Dvě sestry z indického slumu

„Před mnoha lety jsem navštívil velký slum blízko svého domu. Všude kolem mě viselo staré prádlo a pánve a hrnce se válely všude. Vypadalo to, jako by se tam právě stala nějaká katastrofa. Povídal jsem si tam s několika lidmi a jeden muž mi řekl, že poblíž je křesťanská rodina, která se právě přistěhovala. Vydal jsem se k obydlí té rodiny. Seděly tam tři děti bez rodičů, kteří právě…

Příběh z Filipín:
Naděje podporovaného dítěte

Kirk Sherwin Mariano vyrostl v Manile na Filipínách v chudinském slumu Labas Bakod. Díky podpoře dárců ze zahraničí mohl získat dobré vzdělání. Jeho rodiče později své děti opustili. Kirk Sherwin zůstal sám a staral se o své bratry a sestry, kterým bylo od 5 do 18 let. Navíc se jeho malá sestřička Kristy narodila s rozštěpem patra. Poté, co jeho matka vzdala rodinný život, Sherwin často plakal. „Byl…

Příběh z Filipín:
Splněný sen chlapce jménem Randy Bilangel

Randy Bilangel pochází z chudé rodiny z vesnice Pawa v provincii Albay na poloostrově Bicol na Filipínách. Randy má dvě sestry a jednoho bratra. Jeho otec pracuje jako řidič autobusu a se svým minimálním příjmem se snaží pokrýt potřeby své rodiny. Jako třetí dítě Randy jasně viděl, jaké obtíže mají jeho rodiče ve snaze se vůbec uživit. V hloubi srdce si přál, aby se stal inženýrem a to byl sen, na který se upnul. V…

Příběh z Filipín:
Zennevie Bagasbas ze slumu se stala učitelkou

Zennevie je nejstarší z pěti dětí. Její rodina žije ve slumu na Filipínách. Zennevie byla ve 2. třídě, když ji mezinárodní organizace International Needs začala podporovat na studiích. Finanční prostředky jí po celou dobu daroval dárce z Nového Zélandu.

Příběh z Filipín:
Rhoda Batitis z chatrče teď pomáhá sourozencům

Rhoda a její rodina žijí v malé rybářské vesnici u filipínského města Santa Rosa v provincii Laguna na ostrově Luzon. Jejich otec je opustil, takže veškerou podporu zajišťuje pouze matka. Vydělává na živobytí praním prádla a dalšími příležitostnými pracemi. Rhoda dostávala podporu vzdělání od mezinárodní organizace International Needs od roku 1996, když byla ve 3. třídě. Podporoval ji dárce z Austrálie. Deset let v tomto programu bylo pro Rhodu a celou její…

Příběh z Filipín:
Díky dárcům se dostala ze slumu na univerzitu

Melanie Miano díky dlouhodobé podpoře dárců z ČR dokončila na jaře roku 2019 bakalářské studium masové komunikace na univerzitě v Marikině. Jako první absolvent v rodině má radost, že bude rodičům pomáhat platit vzdělání svých mladších sourozenců. Jejím snem je být reportérkou zpráv či režisérkou, nebo pracovat v organizaci International Needs Filipíny. Melanie vyrostla v chudé křesťanské rodině spolu se šesti sestrami. Čtyři z nich ještě studují.…

Příběh z Bangladéše:
V jeho domovině nebyla ani základní škola, nakonec vystudoval vysokou

L. D. pochází z horské oblasti v jihovýchodním Bangladéši, kam se nedá ani dojet vozem, ale pouze dojít pěšky. Místní lidé se živí pěstováním plodin. Nemají ale žádné stroje, atak je jejich způsob obdělávání půdy velmi neefektivní a musí pracovat celé dny. Jídlo mají pouze dvakrát denně a někdy ani to. Lidé vůbec nepomýšlí na to, že by posílali své děti do školy, v oblasti dokonce ani…

Příběh z Bangladéše:
Cesta ze zoufalé situace

“Když mi bylo pět let, můj otec vážně onemocněl,” vypráví Sadia, dívka z Bangladéše. “Moje matka byla zoufalá, protože se nedokázala sama postarat o mě a mé dva sourozence.Pak se však ukázala možnost, abych šla bydlet do dětského domova Savar, a opravdu mě tam přijali. Měli jsme tam jídlo, bydlení a vzdělání, a to vše…

Příběh z Bangladéše:
Syn dělníka lékařem

„Jmenuji se Ripon a pocházím z velmi chudé rodiny v oblasti Naogoan na severu Bangladéše. Můj otec pracuje jako dělník za denní mzdu a moje matka je v domácnosti. Příjem rodiny je velmi malý a pro mé rodiče bylo velmi obtížné posílat mě do školy.”