Pomáháme ve městě Dehradun v severní Indii, kde žije okolo 1 milionu Nepálců. Ti sem přišli hledat práci a lepší život, ale mnohdy živoří ve slumech a chatrčích.
Více…
km2
obyvatel
gramotných
nezaměstnaných
Tyto děti většinou pocházejí z nepálsky hovořícího prostředí z města Dehradun (sev. Indie) a jeho blízkého okolí. Žije zde více než milion nepálských přistěhovalců, kteří sem emigrovali během občanské války anebo přišli hledat práci.
Chceme umožnit vzdělání jejich dětem i dětem místním (tedy indickým).
Chudoba v této oblasti je na velmi podobné úrovni jako v zaostalém Nepálu. Některé rodiny žijí ve slumech, kde většinu „domků“ tvoří jen plastová střecha. Děti jsou k dálkové adopci vybírány bez ohledu na vyznání.
Abychom ve změněné ekonomické situaci dostáli i nadále našim závazkům v podpoře dětí, zvýšili jsme v prosinci 2022 mírně částky podpory dětí pro nové dárce. Děkujeme za pochopení i Vaši štědrost.
Narodila se 20. září 2007.
Ananya nemá sourozence. Svého otce nikdy neviděla. Žije s matkou a se strýcem v pronajaté místnosti s kuchyňkou v domě postaveném z cihel a cementu. Vodu mají z veřejného kohoutku, ale ta v období dešťů není pitná.
Narodil se 21. října 2006.
Ankit nemá sourozence. Rodina je křesťanská a je nepálské národnosti.
Narodil se 5. prosince 2005.
Anukrit je polosirotek, nejstarší ze tří bratrů. Děti bydlí s matkou ve škole, kde matka pracuje.
Narodil se 6. září 2008.
Aryan je prostřední ze tří sourozenců. Žijí s rodiči v pronajaté místnosti s kuchyňkou. Pitnou vodu mají z kohoutku.
Narodila se 26. ledna 2007.
Ekta Elishiba má starší sestru. Rodina je křesťanská a je nepálské národnosti.
Narodil se 5. října 2010.
Sohaib má mladšího bratra. Žijí s rodiči a širší rodinou ve slumu v domku z cihel a cementu. Mají přístup k pitné vodě z veřejného vodovodu.
Adopci dítěte můžete dát někomu též darem.
Zaplaťte dítěti v rozvojové zemi rok vzdělání a Váš blízký člověk dostane certifikát dárcovství a čtyři zprávy o dítěti během následujícího roku.
Podporujeme převážně děti nepálského původu z rodin tzv. nepálských Indů. Asi 75 % podporovaných dětí je nepálské národnosti nebo původu, zbytek podporovaných dětí je indické národnosti. V severoindickém městě Dehradunu a okolí žije přes milion Nepálců. Hranice mezi Nepálem a Indií je otevřená a neustále přichází mnoho lidí z Nepálu.
Jsou to chudí lidé, kteří zde hledají lepší příležitost k práci, nebo uprchli před politickými nepokoji ve své domovině. Žijí často ve slumech, kde většinu „domků“ tvoří jen plastová střecha.
Ostatní děti jsou z původních indických rodin.
Proč poskytujeme dětem vzdělání
Státní vzdělávací systém je velmi slabý a dětem poskytne jen mizivé vzdělání. Dobré soukromé školy mohou být drahé. Na všech typech škol se platí školné a rodiče musí dětem koupit učebnice, školní pomůcky a uniformu. Pomáháme proto dětem z nejnižších vrstev, aby i ony dostaly šanci na přiměřené vzdělání.
Staňte se i Vy součástí řešení jejich nouze; umožněte jim svými dary studium.
Jaké vzdělání je třeba
Děti potřebují vystudovat alespoň 12 tříd, což je základní a střední škola. Pokud chtějí mít dobře placenou práci, potřebují navíc vysokou školu nebo odborný kurz. Děti v Dálkové adopci PLUS® podporujeme do ukončení střední školy a dále podle přání konkrétního dárce.
V jakých školách se podporované děti učí
Děti v našem programu navštěvují většinou soukromé křesťanské školy se státní registrací. Školné je tu na únosné úrovni a úroveň vzdělání dobrá.
Kdo dostává peníze
Finanční prostředky se poskytují buď:
a) přímo škole
b) rodičům, pokud jsou dostatečně zodpovědní
Pracovníci International Needs znají a navštěvují rodiny dětí, a proto jsou schopni zvolit vždy vhodné řešení.
c) Pro zajištění chodu tohoto programu využívá indická IN 14,4 % z Vaší podpory pro dítě (více v části Nejčastěji kladené otázky, konkrétně otázky „Kolik korun z podpory se dostane k dítěti?“ a „Na co se používá zbytek podpory, který se nedostane k dítěti?“).
d) Část z přijatých darů je určena k duchovní osvětě (k podpoře křesťanských aktivit a terénních duchovních pracovníků) podle základních principů Dálkové adopce PLUS®. Více o tom najdete v části Křesťanské aktivity.
e) Podporu dárců z České republiky zasíláme dětem každý měsíc.
Kdo zajišťuje chod podpory v severní Indii
Naším partnerem pro službu této komunitě je místní pobočka organizace International Needs, jejíž práci podporujeme prostředky od dárců z ČR. V dálkové adopci spolupracujeme od roku 2011 (v projektu „Studenti biblických škol z Nepálu“ už od roku 1997).
Program vede pan Prasanna Khaling a pomáhá mu asistentka paní Seema Pradhan.
Jak se kontroluje využití podpory a hospodaření v severní Indii?
Hospodaření organizace je každoročně kontrolováno nezávislým auditorem.
Pracovnice místní pobočky International Needs kontrolují využití podpory i to, zda děti chodí do školy. Nesrovnalosti se dříve nebo později projeví a pak je řešíme. Jde-li o nevyužitou podporu za poslední období, dárci nabízíme vrácení daru nebo jiné řešení.
Nepálská církev je jednou z nejrychleji rostoucích na světě. Během 50 let vzrostl počet křesťanů v Nepálu z nuly odhadem na miliony. Církev má nedostatek vzdělaných služebníků. Od roku 1997 proto podporujeme studenty tří biblických univerzit ve městě Dehradun v severní Indii, zejména studenty z Nepálu či s nepálskými kořeny. Pomoci lze ale též některým studentům z Indie na těchto školách, kteří by si jinak studium nemohli dovolit.
Od roku 2022 jsme rozšířili podporu i pro studenty, kteří studují přímo v Nepálu, kde už mezitím vznikly kvalitní biblické školy.
Studium absolventy dobře připraví pro duchovní službu všem, kdo ji potřebují. Pravidelnými dary můžete podporovat konkrétního studenta.
Svými dary se spolu s námi podílíte na duchovní službě organizace International Needs v Dehradunu.
Kvůli bezpečnostním rizikům popisujeme práci našich partnerů v Dehradunu s obezřetností, nepublikujeme jména a detaily jejich práce.
Z České republiky podporujeme v rámci Dálkové adopce PLUS® tuto terénní duchovní pracovnici:
„Soňa“ (z bezpečnostních důvodů neuvádíme skutečné jméno)
Paní Soňa pochází z chudé rodiny z Dehradunu. Rodina se vědomě rozhodla pro víru v Krista když byla Soňa ještě malá. Její rodiče dokázali zajistit vzdělání pouze pro tři z pěti dcer. Otec však později rodinu opustil, protože nechtěl čelit skutečnosti, že má pět dcer, o které by se měl postarat.
Indičtí rodiče totiž obvykle upřednostňují syny; dcery jsou pro ně přítěží. Podle tradice syn (a jeho manželka) pečuje o staré rodiče. Aby se dcera mohla vdát, potřebuje věno. Po svatbě dcera odchází k manželově rodině a nedá se od ní čekat, že by se starala o své rodiče.
Soňa získala potřebné vzdělání a od roku 2002 pracuje pro charitativní organizaci v Dehradunu. Její touhou je pomáhat dětem z chudých a rozbitých rodin ze slumů, jako byla ta její. S dětmi si výborně rozumí a přirozeně získává jejich důvěru, protože prožila podobný život jako ony. Její osobní přístup a kontaktní způsob práce dává dětem i jejich rodičům prožít zájem i dobrotu, které pramení z víry v Krista.
Soňu podporujeme v její poradenské činnosti poskytované dětem a rodinám, kterým pomáháme v programu Dálková adopce PLUS®. Pro Soňu je tato činnost „srdeční záležitostí“ a děti i rodiny ji vnímají jako druhou maminku a rodinnou přítelkyni zároveň. Často jednotlivé rodiny navštěvuje. O této práci říká: „Nejsem odborný poradce, avšak lidi léčí, když jim někdo naslouchá. Chodí za mnou hodně rodičů dětí z programu.“
Soňa je podporována od května 2017.
Centrum Prayas
Při naší návštěvě v Dehradunu v roce 2016 jsme se přesvědčili, že jednoduchý projekt doučovacího centra je srdcem praktické pomoci International Needs (IN) Dehradun. Zde probíhají důležité mimoškolní aktivity pro děti, včetně doučování.
Částí našich prostředků jsme proto od roku 2017 začali podporovat provoz tohoto centra. Naši partneři z IN Dehradun naši podporu uvítali s velikou vděčností.
International Needs (IN) v Dehradunu vznikla díky duchovní službě Nicanora Tamanga (více viz zde: Vyhoštěný z Nepálu). Ten se jako mladík stal křesťanem a následně se neúnavně věnoval křesťanským aktivitám v prostředí hinduistického království Nepál. Po mnoha perzekucích byl ze země vyhoštěn do Indie, usadil se v Dehradunu a začal sloužit početné menšině nepálských přistěhovalců. Jedná se o lidi žijící obvykle na spodní příčce sociálního žebříčku. IN v Dehradunu proto rozvinula praktickou, vzdělávací a také duchovní činnost. Křesťanská víra sehrává v životech těchto prostých lidí ohromnou roli. Mnozí obdrželi trvalou sílu k vybřednutí ze závislostí a k odpovědnému životnímu stylu.
Náboženská situace země
Indie je sekulární stát, kde se většina lidí hlásí k hinduismu. V zemi panuje relativní náboženská svoboda. V posledních letech (přibližně od roku 2014) ale narůstá tlak proti křesťanským charitativním organizacím, které jsou často kontrolovány a napadány hinduistickými skupinami. Některým úřady odebraly licenci, která organizaci umožňuje přijímat finanční pomoc ze zahraničí.
Způsob financování
Podporu dárců z České republiky zasíláme pracovníkům každý měsíc.
Zprávy podporovaných pracovníků
Od těchto pracovníků dostáváme 4 zprávy za rok. Tyto unikátní zprávy můžete číst prostřednictvím newsletteru „Čerstvé zprávy“ a najdete je i v sekci Články. Souhrnné informace o jejich práci zveřejňujeme ve výročních zprávách.
Do roku 1951 byl Nepál uzavřen cizincům a o křesťanech v Nepálu nebyla nikde žádná zmínka. Nicanor chtěl studovat na biblické škole, a tak prodal kabát a hodinky, aby měl na cestu z nepálského Káthmándú do indického Madrásu, kde taková škola byla. Učil se nejdřív anglicky a zároveň pracoval, aby si vydělal na studium.
Do Nepálu se po ukončení školy vrátil jako kazatel a spoluzakládal hnutí Youth for Christ (Mládež pro Krista). Zhruba v té době, v r. 1972, nebylo v Nepálu více křesťanů než 1500. Kdo pokřtil jiného člověka, dostal trest 6 let vězení. Za vyznání křesťanské víry byl trest 1 rok vězení. Dnes se odhaduje počet pokřtěných v Nepálu na více než 1 000 000, je tam relativní náboženská svoboda, ačkoliv zákon se zatím nezměnil.
V roce 1974 založil Nicanor Tamang nepálskou pobočku mezinárodní organizace International Needs (IN) a později se stal jejím ředitelem. Pro svou víru a kázání evangelia byl však v roce 1983 uvězněn. Za několik let byl uvězněn podruhé a nakonec byl v roce 1987 vypovězen z vlasti. To postihlo i celou jeho rodinu. Usadili se v Dehradunu (severní Indie) a pokračovali ve své duchovní službě lidem dál.
Zjistili, že v Dehradunu a okolních oblastech žije přes milion Nepálců, kteří se nazývají nepálskými Indy. Nicanor Tamang tedy zahájil službu mezi nepálsky hovořícím obyvatelstvem severní Indie, kde s rodinou zůstal trvale. Založil místní křesťanské společenství „Doon Christian Fellowship,“ ve kterém slouží jako dobrovolný pastor. Dnes je toto společenství největším v oblasti.
Nyní je Dr. Nicanor Tamang externím konzultantem IN a často Nepál navštěvuje. Amnestie v r. 1991 mu totiž opět umožnila vstup do Nepálu. Je uznávanou křesťanskou osobností v Nepálu i ve světě. Českou republiku navštívil v roce 1998 a v roce 2002.
Poloha: severní Indie, hlavní město státu Uttarákhand (dříve Uttaranchal)
Počet obyvatel: 1 282 143 (vztahuje se k celé oblasti Dehradun)
Rozloha: 3 088 km2
Gramotnost: 69,5 %
Rozloha státu Uttarákhand: 53 566 km2
Dehradun sestává z 6 čtvrtí, 6 rozvojových oblastí, 17 měst a 764 obydlených vesnic. Nachází se 270 km na severovýchod od Dillí, hlavního města Indie, a asi 470 km severozápadně od hranice s Nepálem.
Dehradun je rovinaté město, téměř ze všech stran obklopené kopci, a proto má celý rok celkem příjemné klima. Je zde rozsáhlý pětipatrový chrám Buddhy s jeho velkou sochou. Himaláj je odsud vzdušnou čarou jen málo přes 100 km. V Dehradunu a jeho okolí je několik tibetských exilových komunit.
Dehradun je v Indii známý jako centrum vzdělání.
Indický stát Uttarákhand sousedí na severu s Tibetskou autonomní oblastí, na východě s Nepálem. V jeho severní části se nachází Himaláj.
Priyanka Milton je vůbec prvním dítětem v programu podpory, které vystudovalo obor bakalář medicíny a chirurgie. Priyanka je nejstarší ze čtyř dětí. Vždy se dobře učila a od mala toužila pomáhat lidem. Jejím mottem je „Bůh pro nás může udělat cokoliv, proč bychom tedy i my nemohli pomoci těm, kdo jsou v nouzi a strádají, jsou to také děti Boží.“ Od února 2019 již pracuje v Misijní nemocnici Buxar v indickém státě Bihár, kde se léčí pacienti s tuberkulózou. Priyanka již díky mnohaleté podpoře svých dárců podporu nepotřebuje, ale ve svém závěrečném dopise prosí, aby dárci pokračovali v podpoře dalších dětí, které také touží jít za svým snem a naplnit jej. A vyznává, že jen díky adopci dětí na dálku se to podařilo jí samotné.
„Před mnoha lety jsem navštívil velký slum blízko svého domu. Všude kolem mě viselo staré prádlo a pánve a hrnce se válely všude. Vypadalo to, jako by se tam právě stala nějaká katastrofa. Povídal jsem si tam s několika lidmi a jeden muž mi řekl, že poblíž je křesťanská rodina, která se právě přistěhovala. Vydal jsem se k obydlí té rodiny. Seděly tam tři děti bez rodičů, kteří právě někam odběhli. Nejmladšímu byl asi rok a nejstarší holčičce asi pět let. Ta mi hned nabídla čaj a já jsem přijal. V této rodině jsme nejdříve podporovali tuto nejstarší dívku Jyoti (to znamená „světlo“). Dnes je to mladá vdaná paní a má syna. Druhá je Preeti (to je „láska“), kterou jsme také podporovali. Kvůli neurovnaným rodinným problémům chtěla Preeti skončit se studiem, ale moje manželka ji stále povzbuzovala. Preeti nakonec dokončila střední školu. Nyní odešla do jižní Indie vyučit se zdravotní sestřičkou. Naši dárci většinou nejsou žádní boháči, ale prostí a obyčejní lidé. Chtějí se však podělit o to, co mají, a to je mocný nástroj pro změnu v životě mnohých dětí.“ Nicanor Tamang, ředitel IN v severní Indii.
„Prasansa je dcera kazatele. Prasansa znamená v nepálštině „chvála“ a když se na ni díváme, chceme chválit Pána Boha za její život. Byla jedno z prvních dětí v našem programu podpory. Už jako malá chtěla chodit do školy, takže ji tam rodiče začali posílat ve třech letech. Když přišli v roce 1989 sloužit do místního křesťanského sboru, byli velmi chudí. I dnes, přestože mají vlastní malý domek, jsou plně závislí na podpoře svého sboru. Prasansa se odmalička pilně učila a vystudovala 12 tříd na křesťanské škole. Potom studovala na místní univerzitě a také si udělala počítačový kurz, a to při hledání práce znamená hodně. Dnes pracuje ve velké společnosti v Dillí a je zcela samostatná, nepotřebuje žádnou pomoc od svých rodičů. Dokonce pomohla rodičům s financemi, když se při stavbě domku zadlužili. Děkujeme Bohu za manželský pár, který tuto dívku podporoval deset let. Díky tomu má dívka dobré vzdělání a dobrou práci. Je vděčná všem, kdo jí pomohli stát se tím, čím je. V programu podpory byl později i bratr Prasansy, který nyní studuje vysokou školu.“ Nicanor Tamang, ředitel IN v severní Indii.
Když chtěl mladý Prasanna Khaling před mnoha lety studovat biblickou univerzitu v severní Indii, neměl na to dost peněz. Studium mu umožnil český dárce, který ho finančně podporoval. Prasanna byl jedním z prvních studentů podporovaných prostřednictvím naší nadace. V březnu 2016 se i s manželkou Arpanou setkal s naším ředitelem Petrem Horáčkem. Oba manželé se k němu srdečně hlásili (jakožto k „zástupci“ tehdejšího dárce). Prasanna přitom vyprávěl o tom, co pro něj podpora znamenala. A nejen to: podpora v jejich případě přinesla opravdu krásné ovoce v jejich službě! Manželé Khalingovi nyní vedou sirotčinec pro 40 dětí na východě Indie, kde žije početná nepálská menšina, a program dálkové adopce pro zhruba 300 dětí!
Je to jeden z 28 spolkových států, které jsou součástí Indické republiky. Na severu sousedí s Tibetskou autonomní oblastí (Čínská lidová republika), na východě s Nepálem, na jihu s indickým státem Uttar Pradesh a na západě s indickým státem Himachal Pradesh. Region je známý tím, že míchá hinduismus s animismem. Mezi lidmi je časté čarodějnictví, okultní praktiky a horlivá víra v sílu duchů. Lidé jsou většinou z vyšších kast, takže evangelium se musí podávat „na výši“, intelektuálně, je potřeba ovládat několik jazyků. Hlavní město Dehradun je ve státě Uttarákhand známé jako centrum křesťanské aktivity. Úředním jazykem jsou hindština a angličtina.
Zprávy o lidské civilizaci v Indii máme už z 3. tisíciletí př. n. l. Od 15. století našeho letopočtu se v Indii zakládaly evropské kolonie a v 19. století vznikla Britská Indie. Ve 20. století se zvedl odpor proti britské nadvládě a v roce 1947 získala Indie nezávislost. Od roku 1950 je Indie demokratickou republikou. Podle statistik žije 41 % všech chudých lidí světa v Indii.
Více než čtyři pětiny Indů jsou hinduisté. Podle hinduismu se lidé rodí do kast, pro které platí další různá společenská pravidla. Druhým nejrozšířenějším náboženstvím je islám a na třetím místě je křesťanství. Buddhismus, který se v Indii šířil už od 5. století př. n. l., byl zatlačen hinduismem a nyní se k němu hlásí necelé procento Indů.
Existují oblasti, kam velmi často emigrovali lidé z Nepálu, kvůli občanské válce v letech 1996–2006 a nyní kvůli hledání práce. V severní Indii jsou to oblasti v blízkosti indicko-nepálských hranic. V těchto částech Indie žije přes 6 milionů obyvatel nepálského původu, takže tam tvoří většinu populace.
Nepálci emigrují i do sousedního státu Bhútán. Všichni emigranti hovoří nepálsky a nazývají se nepálskými Indy.
Školní docházka je povinná, ale stát nedohlíží na její dodržování. Až deset milionů indických dětí do školy nechodí. Míra gramotnosti v této části severní Indie je v průměru jen 69 %.
Školní systém
Žádné dítě není přijato do první třídy bez předškolní přípravy. Ve školce se už učí číst a počítat.
Školní rok začíná první týden v červenci, datum není u všech škol stejné.
Letní prázdniny jsou od konce května do začátku července.
Závěrečné zkoušky poslední třídy střední školy (12. třída) probíhají v dubnu, výsledky jsou pak známy v červnu.
Školní rok na vysokých školách začíná v srpnu.
Výuka angličtiny
V průměrných hinduistických školách je angličtina jako vyučovací předmět od 1. třídy. Anglické průměrné školy mají veškerou výuku v angličtině. Děti, které chodí do hinduistických škol, mají dost slabou angličtinu.
Angličtina je vedlejším úředním jazykem (hlavním je hindština).
