Zdravá mládež

Nastavme výhybky v životech naší mladé generace!
Mladí Češi mají vše, co svět dává – nemají však lásku, vzory, hodnoty. V preventivních programech na školách jim pomáháme najít to, co nelze nikde koupit.
Jak zakotvit svůj život zdravě, jak nedělat špatná rozhodnutí.

3 078

programů za rok

73 900

oslovených studentů

4,25
mil. Kč

roční příspěvek nadace

28

lektorů

O co v programu „Zdravá mládež“ jde?
Lektoři mluví s dětmi a studenty v českých školách o ožehavých životních otázkách.
Jde o témata: vztahy, rodina, sexualita, šikana, závislosti, používání internetu a další.

Lektoři jsou k programům odborně vyškoleni. Sami jsou příkladem zdravých hodnot – svým zájmem, nasloucháním, otevřeným přístupem k citlivým tématům.
Mladí lidé se též mohou zapojit do aktivit, které lektoři organizují nebo se na nich podílejí: volnočasové kluby, víkendové akce, nejrůznější sportovní, zájmové či jiné aktivity.

Jak program probíhá?
Od roku 1999 jsme umožnili 53 osobám, aby se této práci věnovaly profesionálně.
Náš příspěvek pokrývá významnou část osobních nákladů lektora.
Mnozí zahájili svou práci díky naší podpoře „na zelené louce“. Tím, že má lektor čas a prostor svou práci rozvinout, postupně na místních školách získává výborné postavení. Neposkytujeme krátkodobé ani jednorázové granty.
V souladu s našimi hodnotami podporujeme křesťanské lektory.
Lektory v jejich službě pravidelně navštěvujeme, 4x za rok od nich dostáváme zprávu z činnosti a po skončení roku vykazují využití našich nadačních příspěvků. Pořádáme pro ně každoročně zvláštní „Soustředění lektorů“.

 

A když se podívám kolem sebe a vidím, v jakých těžkostech vyrůstají děti, kolik zmatku to v nich zanechává a kam je to vede, do drog, předčasného sexu apod… jen doufám, že v této službě bude působit víc nových lidí. Je tolik dětí, které potřebují ukázat, že je má někdo rád, že mají svou hodnotu a že můžou žít svobodně….

studentka z ČR, 20 let

 

Podpořte program
Program Zdravá mládež je financován z darů ze zahraničí i ČR. Prosím, podpořte tento program pravidelnými či jednorázovými dary. Sto procent Vašich darů předáváme lektorům.
Je nám ctí i velkým povzbuzením, že se do financování programu zapojuje stále více dárců z ČR.
O programu Zdravá mládež pravidelně informujeme v e-mailových „Čerstvých zprávách“, ve výročních zprávách a ve zprávách z návštěv přednášek.

Staňte se služebníkem mladé generace na českých školách
Každý rok vyhlašujeme grantové řízení, ve kterém se o podporu v programu Zdravá mládež mohou ucházet další služebníci.
Nejsme zaměstnavateli lektorů, ale poskytujeme důležitou finanční podporu pro to, aby mohli konat svou práci profesionálně (obvykle na půdě místních neziskových organizací či jako OSVČ).

Jak se stát lektorem?

Prožíváte povolání do lektorské práce na českých školách? I Vy se můžete stát lektorem v našem programu Zdravá mládež.
K lektorské práci nejprve potřebujete získat předlohy pro programy, které budete nabízet na školách. Můžete si vytvořit vlastní. Mnoho kvalitních programů již zpracovaly organizace, s nimiž spolupracujeme: zejména ACET ČR, z. s.Národní iniciativa pro život, o.p.s.Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, z. s. (známá též jako ICEJ).
S připraveným programem oslovíte školy ve Vašem okolí.

O naši podporu formou grantových příspěvků můžete žádat v průběhu grantového řízení ZDE. O grant obvykle žádá nezisková organizace či církev, která Vaši práci zaštítí. Lektoři jsou zaměstnanci těchto organizací, nikoliv naši. Výjimečně však podporujeme i fyzické osoby jako OSVČ. Podrobné podmínky naší podpory najdete rovněž na výše uvedeném odkazu, kde jsou též instrukce k podání žádosti. Žádost se podává elektronicky.

Jak se dostanu do škol?

Pokud jste připraveni realizovat vlastní programy či jste vyškoleni v programech již existujících organizací, oslovíte s Vaší nabídkou školy ve svém okolí či v regionu, ve kterém chcete působit. První rok či dva může být náročnější, než si školy vybudují k lektorovi důvěru. Trpělivá práce spojená s modlitbou Vaší i těch, kdo za Vámi stojí, přináší ovoce.

Jak mají vypadat programy ve škole?

Lektorská práce má dnes již řadu forem – někteří lektoři si posluchače posadí do kroužku a vedou program spíše jako besedu, jiní mluví tradičně u tabule. Jakou formu zvolíte Vy, záleží zcela na Vás a Vašich preferencích. Mezi lektory získává postupně převahu a oblibu besední forma, která zapojuje interaktivně posluchače do tématu. Forma frontální přednášky s využitím promítané prezentace buď ustupuje nebo se kombinuje s interaktivními formami besedy.

Co od nás získají lektoři?

Program „Zdravá mládež“ stále rozšiřujeme o podporu nových lektorů. Lektoři v tomto programu od nás získávají:

 

 

  • dlouhodobou finanční podporu
  • Nadace Mezinárodní potřeby (NMP) se stane jejich strategickým partnerem, který zajišťuje významnou částku nákladů
  • individuální přístup
  • účast na našem každoročním „Soustředění lektorů“ zdarma
  • stojíme za nimi modlitbou a účastí a spolu s námi i desítky dárců z ČR a zahraničí
  • osobní kontakt s pracovníky NMP prostřednictvím našich návštěv přednášek

Lektorskou činnost podporujeme od roku 1999, podpořili jsme již 53 různých lektorů a vynaložili na ni 34 milionů Kč.

Podpořte program Zdravá mládež

Napadlo Vás někdy, že i v naší zemi máme mnoho sirotků? „Sirotky“ se stávají mladí lidé, kterým se z jejich života „ztratili“ rodiče jako někdo, kdo s nimi má úzký vztah, kdo s nimi hovoří a zásadně ovlivňuje utváření jejich hodnot. Ujměte se s námi i těchto sirotků!

Mladá generace v ČR strádá a potřebuje pomoc
Dnešní generace mladých má materiální dostatek, ale na druhé straně obrovskou nouzi duševní a hodnotovou. Mnohé děti žijí v rozpadlých rodinách, kouří a pijí alkohol, jsou závislé na počítači. Jiné zažívají šikanu a mnoha mladým nikdo neřekl, jak se chránit před nástrahami internetu. Lektoři programu Zdravá mládež se s tím ve školách denně setkávají:

 „Dívka v 7. třídě se mi o přestávce se slzami v očích svěřila, že prožívá nezájem od své matky, která tráví strašně moc času na počítači.”

 „Je vidět, jak děti vnímají svou závislost na virtuálním světě, a také, že to některým není jedno. Svou závislost si uvědomují, ale bez pomoci okolí ji nezvládají.”

 „Jedna dívka se mi svěřila, co prožívá doma – její matka byla obětí domácího násilí od otce a tato dívka se bojí, že převezme od své mamky vzorec chování oběti. Už se jí i stalo, že jí ve třídě psychicky i fyzicky ubližovali.”

Pomáháme mladým v jejich nouzi
Dlouhodobě podporujeme lektory primární prevence, kteří působí na školách po celé ČR. Lektoři jsou pro mladé vzorem zdravých životních hodnot a někým, s kým mohou otevřeně hovořit o hlubokých věcech. V následné práci se s mladými setkávají ve volnočasových klubech a při dalších akcích, kde se jim mohou věnovat osobněji.

I Vy můžete pomoci
I v roce 2021 se můžete stát součástí řešení nouze mladých lidí. Prosím přispějte nám na tuto práci darem v libovolné výši. I malé dary tvoří v součtu velkou sumu a my se radujeme z mnoha věrných dárců. Mnoho škol na svého lektora teprve čeká a rádi bychom to spolu s Vámi změnili!

Dar 500 Kč stačí na besedu pro jednu třídu.

Všechny Vaše dary použijeme v plné výši na podporu lektorů.

Dary na podporu programu Zdravá mládež zasílejte s variabilním symbolem 350.
Bankovní spojení s číslem našeho účtu.


Darovat můžete i pomocí karty přes formulář Darujme.cz (zcela dole na této stránce) nebo přes platební bránu PayPal.

Předtištěné složenky Vám zašleme na vyžádání.

Přednášky našich lektorů mění životy
Lektory při jejich práci pravidelně navštěvujeme. Velmi často slýcháme velkou chválu od učitelů, kteří vidí, jaký mají lektoři na děti vliv.

 „Za svou třicetiletou kariéru ve škole jsem ještě nezažila, aby si děti přeobjednaly návštěvu zubaře, když zjistily, že přijdete na přednášky.“

 „Připadá mi úžasné, že s dětmi mohu mluvit přímo ve školních lavicích o jejich hodnotě, důležitosti, o tom, že život je velký dar, že každý z nich získal určitá obdarování, která by měl rozvíjet.“

Službu lektorů s námi můžete sledovat i Vy
Podívejte se na reportáže a fotografie z přednášek lektorů.
Dárcům tohoto programu, kteří o to mají zájem a sdělí nám své kontaktní údaje, zasíláme naše informační materiály.
Zprávy o činnosti lektorů najdete i ve výročních zprávách.

Děkujeme Vám, kdo jste s námi ve financování lektorské práce.

Nejčastější přednášková témata

Lektoři přednášejí na nejrůznější témata tzv. primární prevence. Pro mládež také organizují volnočasové aktivity, individuální pomoc a poradenství. Níže najdete seznam nejčastějších přednáškových témat a více o volnočasových aktivitách lektorů.

Naši lektoři využívají přednáškové předlohy od ACETuEtických dílenNIŽ a z dalších pramenů. Mnozí si také vytváří přednášky sami podle aktuálních potřeb škol, ve kterých působí.

 

Toto jsou nejčastější témata přednášek:

Sex a partnerské vztahy Závislosti
Manželství a rozvod Jak správně využívat počítač a televizi
Dospívání a vztahy k rodičům Facebook a jeho pravá tvář
Co dělat se svým vzhledem? Kyberšikana a další nebezpečné praktiky
Image, nebo charakter? Netholismus – závislost na internetu
Kdo jsem? Alkohol, kouření
Život v mediální džungli Drogová závislost
Vážíš si svého těla, nebo ho zneužíváš? Sex, AIDS, vztahy
Předsudky Prevence neplánovaných těhotenství a interrupcí
Dospívání Celodopolední preventivní program
Komunikace Program práce se skupinou na posílení třídních vztahů
Každý má své místo (dospívání) Interaktivní program pro zlepšení klimatu ve třídním kolektivu
Rodina, manželství
Pornografie a já
Poruchy příjmu potravy
Světová náboženství a sekty
Extremismus, rasismus a antisemitismus
Antisemitismus a holocaust

Lektoři nabízejí mladým více než jen přednášky

Není nad to, když mladí lidé mohou přijít někam, kde na ně někdo má čas a lze společně něco prožít. Jeden z lektorů kdysi s oblibou organizoval extrémní „víkendovky přežití“ s prvky, jako je nocování na stromech. Jeho heslem bylo: zážitek nemusí být příjemný, důležité je, když je silný.
Při těchto příležitostech je čas i na osobnější rozhovory a osobní poznání.
Mezi obvyklé formy volnočasových aktivit patří mládežnické kluby, víkendové akce, zvláštní mládežnické akce, letní tábory.

Lektoři mladým lidem nabízejí také širší škálu možností dalšího kontaktu. V moderní době se důležitým prvkem staly komunikační sítě: e-mail, Facebook nebo speciální webové stránky otázek a odpovědí. A samozřejmě, také osobní setkání s těmi, kdo si s lektorem potřebují pohovořit o své situaci osobně.

Příběh:
Ve druhém listopadovém víkendu proběhla víkendovka pro děvčata. Zdálo se, že účast bude nízká, ale nakonec ty, které byly přihlášené, s sebou přivedly dalších 5 děvčat, které se běžně neúčastní.
V programu bylo hodně činností od vyrábění šperků, přes natáčení videoklipu, trénování svatebních písní, noční diskusi o sexu, hry, jídlo, zábavu… Kdo chtěl, zůstal i na kousek programu s tématikou spíše duchovní. Později mi jedna z účastnic, která mezi námi byla poprvé, napsala krásné hodnocení víkendu:

„Bylo to pro mě úžasný dobrodružství a zatím nejlépe strávený víkend za posledních pár let 😉  Jste moc fajn lidi a vlastně poprvé v životě jsem poznala skupinu tak zvláštně hustých a moc příjemných lidí, který mi neřikaj, že se mám v něčem krotit a podobný věci…“

Příběh z ČR:
Martin Stavjaník

„V posledních letech jsem se ve zprávách zmiňoval i o programu pro 9. ročníky, zaměřeném na budoucí možnost uplatnění na trhu práce – tzv. program „Firma“. Snažím se na něm stále něco měnit a propracovávat, aby to byl program efektivní a mající praktický dopad do života. V období, které zahrnuje tato zpráva, jsem absolvoval asi deset programů „Firma“. Několikrát se mi stalo, že po nich přišel někdo ze žáků a říkal, že se mu to moc líbilo a mohl si něco ze svého života uvědomit. Velmi mě potěšilo, když po jednom z nich za mnou přišla jedna holka a podávala mi ruku. Moc mi děkovala, že jí to pomohlo uvědomit si, co vlastně chce v životě dělat. Když jsem tento program připravoval a vymýšlel, určitě jsem neměl tak smělý cíl… Při tomto programu mám také možnost s každým z nich několik minut osobně hovořit o tom, co by chtěli v budoucnu dělat – jaké by chtěli mít povolání atd. Již několikrát se mi stalo, že jsme při tomto rozhovoru sklouzli do osobní roviny. Žáci se začali svěřovat s tím, že bojují s nízkým sebevědomím a podobnými věcmi. Zdálo by se, že bych v této fázi měl rozhovor vrátit do tématu budoucího zaměstnání. Ale připadlo mi to jako velmi speciální příležitost poskytnout jim pomoc v rovině jejich duševních potřeb. A navíc problémy, o kterých se vždy někdo z žáků rozpovídal, měly velmi úzkou souvislost i s jejich budoucností. Byl jsem moc rád, že se rozhovory mohly v těchto situacích prodloužit a já jsem skrze ně mohl jednotlivcům posloužit.“

Příběh z ČR:
Miloslav Fanta

„Před týdnem jsem přednášel na jedné vesnické základní škole. Pamatuji si, že jsme zde s kolegou byli asi před osmi lety. Tehdy nám nadšení osmáci mávali z oken na rozloučenou a skandovali naše jména. Byl to asi nejtriumfálnější odchod ze školy, který jsem kdy zažil. To si lehko připadáte jako hvězda. Tentokrát byla atmosféra jiná. Na škole řeší problémy v mezilidských vztazích, jako tomu je v každé skupině lidí. Přednášel jsem tam 4x o šikaně a ponižování pro žáky od 4. do 7. třídy. Klukům a holkám se to líbilo a mnozí pochopili, co jsem jim chtěl předat. S výchovnou poradkyní jsme na závěr mohli hodinu mluvit o jejích pohledech na kluky a holky, o osobních nadějích a atmosféře ve společnosti. Bylo to moc dobré. Stejně pozitivně mě překvapila otevřenost některých tříd na Osmiletém gymnáziu. Počet přednášek na této škole se nakonec zvýšil z deseti na 12 dvouhodinových programů.“

Příběh z ČR:
Michal Malina

„Když jsme měli v jedné třídě besedu o zdravém sebevědomí, byl tam kluk, který byl celým třídním kolektivem zcela ‚vytlačen‘ na okraj. Všichni seděli vedle sebe, jediný on seděl tak, že mezi ním a spolužákem bylo 8 židlí volných, byl to smutný pohled. Hledal jsem v sobě, co mohu udělat během besedy, abych ho mohl v jeho životě pozdvihnout a povzbudit. V jedné části měli žáci napsat tři věci, ve kterých jsou fakt jedinečně obdarováni, co jim jde. Tento kluk nic nepsal. Šel jsem za ním a snažil jsem se s ním začít bavit o tématu. Při otázce, co dělá, co umí, jen odpovídal: ‚To je na nic,‘ ‚Nic nedělám, neumím.‘ Bylo to těžké. Byl ve svém nitru úplně zničený, ‚znehodnocený‘. Ptal jsem se ho znovu, že určitě něco umí. A najednou řekl, že umí pájet, letovat spoje a že se věnuje elektronice a zvukovým bednám. Říkal jsem mu, že asi nikdo ve třídě – a ani já – neumí to, co on! V tu chvíli se poprvé zasmál a začal psát tyto věci na svůj papír. Kolik mladých lidí žije uvnitř sebe s nulovým sebevědomím a čekají, až je někdo ocení? Byl jsem tak vděčný Bohu za takovou maličkost, která však – věřím – pro toho kluka znamenala strašně moc.“

Příběh z ČR:
Nás to ale zajímá!

„Měl jsem program s tématem „Sex, AIDS, vztahy“ pro střední školu a kluci i holky byli moc fajn. V jednu chvíli se zvedla přítomná paní učitelka a na celou místnost začala hlasitě protestovat: „Co tady ty děti strašíte AIDSem ve světě? Vždyť u nás je to podle statistik jen pár tisíc nakažených! Podívejte se na internet!“ Na chvíli jsem ztuhl a nevěděl si rady – a přece jakoby mi z nebe přišla myšlenka – obrátil jsem se na děti a zeptal jsem se jich: „Máte pocit, že vás straším?“ A měli jste vidět tu reakci: „Ne, nestrašíte! To je jasný. Vždyť jsou to fakta. To my víme!!!“ A spustili bouřlivou reakci, že je to zajímá. Mohl jsem dokončit výčet statistik, mezi kterými byly i ty, co paní učitelka zmínila. Přednášku jsme skončili a reakce studentů byly skvělé. Ptali se, zajímali se, poslouchali…“ Z práce lektora Pavla Kotoučka, program Zdravá mládež v ČR

Příběh z ČR: Proč ta holka brečí?

Nedávno jsem měl přednášku Sex – AIDS – vztahy. Polovinu přednášky jedna holka brečela. Ale nebylo to normální brečení, jí tekly slzy jako hrachy. Říkal jsem si, jestli není nakažená, ale vzhledem k tomu, že to byla osmá třída základní školy, tak by to bylo hodně nepravděpodobné. O hodině jsem se jí ptal, jestli si nechce promluvit, či to nějak řešit, ale nechtěla a i přes slzy bylo vidět, že chce pokračovat v poslechu a účasti na programu. Po programech jsem posbíral zpětné vazby a ona napsala: „Můj brácha je HIV pozitivní a pomohlo mi to uvědomit si, že musím pomáhat bráchovi.“ Znovu jsem si uvědomil velmi reálný dopad našich programů na naše okolí. (Lektor Radim Strojek)

Příběh z ČR: Není stud jako stud

„V naší třídě se nikdo zásadně nestydí!“, prohlásila sebejistě paní učitelka. Opak byl pravdou. Atmosféra v její třídě byla nervózní, žáci měli sklopené hlavy a styděli se za všechno. Tehdy poprvé mě napadlo vzít stud jako téma. Vysvětlila jsem dětem, co znamená intimita (soukromí) a vznikl první obrázek člověka v bublině. Ujasnili jsme si, že stydět se je v pořádku a ve třídě byla cítit zřetelná úleva. Postupem času jsem bublinu začala používat při vysvětlování sexuálního zneužívání a nedávno mě napadlo její pomocí vysvětlovat jedinečnost intimity láskyplného vztahu ženy a muže – vzniká společná intimní bublina, v níž se ti dva nestydí. Některé děti reagovaly intuitivně: „To je krásné! Ale to musí moc bolet, když se ta bublina roztrhne a oni se rozejdou!“ Ukazuje se, že pro některé děti je toto téma klíčové. (Lektorka Jana Řezníčková)

Příběh z ČR:
Čas s blízkými je nenahraditelný

Se vzdělávacím programem Komenský 2020 mám jen dobrou zkušenost. Studenty dost baví kreslení vlastní časové osy. A jelikož jim říkáme, že si osu kreslí pro sebe a nemusí ji nikomu ukazovat, pokud sami nebudou chtít, chci držet slovo a nenahlížím jim do papírů. Potěšilo mě, když mi jedna studentka po skončení programu sama ukázala svou kresbu. Byla z druhého ročníku konzervatoře a chlubila se mi, že měla možnost koncertovat s Japonci. Po chvilce nezávazného povídání řekla, že vidí problém v tom, že na sebe s rodiči nemají skoro žádný čas. Zeptala jsem se, jestli ví, čím to je. Zhodnotila, že to není rodiči, ti že by si na ni čas udělali, ale ona že věnuje a chce věnovat všechen čas cvičení, aby mohla podat co nejlepší výkony. Ujistila jsem ji, že je velmi důležité, dělat si s rodiči na sebe čas, a přidala jsem k tomu příklad z vlastní rodiny. Myslím, že ji to povzbudilo. (Lektorka Monika Slunečková)

Příběh z ČR:
Když uvěříme lži...

Při jednom programu jsem potkal chlapce, který v pátém ročníku umí naprosto dokonalé makronky. Osobně mi přinesl ochutnat své výborné výtvory. O stejné přestávce mi kousek stranou řekla třídní učitelka, že ten kluk miluje cukrařinu, ale ty skvělé dobroty nikdy sám nejí. Proč? Na předchozí škole mu tělocvikářka řekla, že pokud jako kluk nezvládne šplh, tak musí zhubnout. A u něj se z toho rozjela v páté třídě mentální anorexie. Miluje jídlo, vaří pro všechny, s láskou peče kamarádům dorty na zakázku, ale sám nic nejí. Další přestávku jsme udělali dohodu: na můj příští program si objednávám dezert z jeho kuchyně a spolu ho o velké přestávce s chutí sníme. A představte si, on souhlasil! Pak šel k asistentce a ta dohlídla na to, aby něco snědl. Jsem z toho naměkko. Od našeho setkání mu fandím a myslím na něj i jeho zdraví. (Lektor Jaromír Babka)

Příběh z ČR:
Nadšené děti a vděční rodiče

Nedávno jsem absolvoval velký blok přednášek na základní škole, na kterou chodím nejraději. Protože je to místní škola, ze které chodí do našeho volnočasového klubu naprostá většina dětí, a to znamená, že je všechny pravidelně potkávám a osobně znám. Po jedné z přednášek o závislostech mi volala maminka jedné dívky. Chtěla mi prostě jen říct, že když dcera přišla domů, byla plná emocí a vyprávěla, jak to bylo celé skvělé. Maminka mi tak chtěla poděkovat, že tyto programy dělám, protože jde o velmi aktuální témata, která se mezi dětmi hodně řeší. (Lektor Pavel Kotouček)

Příběh z ČR:
Závislost pokořena, boj vybojován... to si zaslouží potlesk!

Na vytrvalé prosby preventistky jedné ZŠ jsem do nabídky zařadila přednášku o kouření pro 4. a 5. třídy. V programu se snažím vyhnout zastrašování, přílišnému negativismu i jakýmkoliv návodným prvkům. Děti v tomto věku už samy dobře ví, co je na kouření špatně, a stačí je jen nechat to říct nahlas, shrnout, utřídit, pomoci jim některé věci si uvědomit, zmínit související témata. Vyprávím mimo jiné o kamarádovi, který začal ve 13 letech kouřit kvůli partě a pak se závislosti na cigaretách nemohl mnoho let zbavit. S dětmi řešíme, jak odolat tlaku party a co by mému kamarádovi poradily. V této třídě se pak děti zajímaly, jestli se mu nakonec podařilo s kouřením přestat, a když jsem řekla, že jo, spontánně propukly v jásot a bouřlivý potlesk. V závěru programu jsem děti nechala, aby si dokolečka předávaly plyšovou želvu a každý mohl říct, jaký je jeho důvod nekouřit. Pak jsem jim vysvětlila, že i když třeba ještě nezažily, že by je lákalo cigaretu zkusit, možná se jim to někdy v životě stane. A pak si mohou vzpomenout na želvu a na to, jaký důvod pro nekouření mají. (Lektorka Eliška Zeisková)

Příběh z ČR: Když zrno padne do úrodné půdy...

Ke konci roku jsem vyrazila do jedné školy v opravdu neveselé náladě. Bylo horko od rána, představovala jsem si, jak na mě zpocení páťáci budou znuděně civět a snít si v duchu o prázdninách, ale díky Bohu vše dopadlo jinak. Program se konal v učebně, kde byl příjemný chládek, technika fungovala a děti byly, díky jejich skvělé učitelce, natěšené na program. Třída opravdu vyzrále komunikovala o všech obtížných tématech. Několik chlapců otevřelo například otázku umělého oplodnění a sami pojmenovali pro a proti umělému oplodnění anonymním dárcem. Nakonec se celá třída shodla na tom, že pro dítě je velmi důležité, aby znalo nejen svou matku, ale i svého otce a že umělé oplodnění z anonymní spermobanky je nefér vůči miminku, které se narodí. Silná byla chvíle, kdy jsme si posílali v kroužku modely miminek a povídali si o zázraku přeměny oplodněného vajíčka v dokonalé miminko. Jeden chlapec se doslova vrtěl blahem – bral modely do rukou, pečlivě je zkoumal a měl detailní otázky na funkce dělohy, pupeční šňůry a placenty. Jeho závěrečný vzkaz mi vyrazil dech: „Bavilo mě všechno, až na to, že bylo málo času. Do budoucna bych chtěl studovat biologii. A to jenom díky této přednášce. Děkuji Vám.“ (Lektorka Jana Řezníčková)

Příběh z ČR: Programy se dotýkají reálných životů dětí

Mám za sebou několik programů na praktické škole a musím říci, že to pro mne bylo dost náročné. Skladba žáků je převážně s různými poruchami učení, pozornosti, mentálními atd. Udržet jejich pozornost nebo vybrat, co je vlastně pro ně, bývá velmi náročné. Navíc většina pochází ze sociálně slabších rodin a ve škole je u některých dětí cítit vzdor, uzavřenost nebo rezignaci. Zvláště je to patrné na druhém stupni, kde často zápasí s docházkou, kouřením, kázeňskými problémy a neochotou se zapojit. Samostatná práce žáků zde funguje omezeně nebo vůbec. Přesto jsou programy, které je oslovují. Např. v tématu „Moderní je nekouřit“ se očividně našli a celkem otevřeně povídali o své závislosti. Někteří také vyjádřili, že to vidí jako problém. Překvapila je finanční zátěž, kdy např. jedna dívka z 8. třídy sdělila, že vykouří denně krabičku cigaret cca za 100,-. Poté co jsme spočítali, že ročně prokouří 36 500,-, byli všichni překvapeni. Taky vnímali zdravotní problémy, o kterých jsme hovořili. Někteří si problém závislosti uvědomují, ale zároveň je pro ně těžké s tím něco udělat, protože jsou silně ovlivněni rodinou a vrstevníky, tedy negativním vlivem prostředí, ve kterém žijí. Někteří kouří například už od pěti let a mají tak vytvořenou silnou závislost na nikotinu, kvůli níž je pro ně těžké zanechat kouření. (Lektor Radek Pospíšil)

Příběh z ČR: Kéž bychom opravdu vždy dokázali děti varovat včas...

Myslím na dívku z jedné základní školy. Příjemná atmosféra ve třídě, program plyne, probíráme plodnost, početí, prenatální vývoj, porod. A pak vkročíme do tématu nečekané těhotenství, pracujeme ve skupinách, prožíváme různé situace a dostáváme se k rozhodnutí, že někdy na těhotenství připraveni nejsme. Mluvíme o dvou variantách, co můžeme dělat. A posluchači vyhodnotí, že přátelštějších řešením je adopce. Pak začínáme mluvit o potratu a jedna z dívek ztuhne. Spolužačka jí položí ruku na nohu. Atmosféra ve třídě houstne, mluvíme o tom, že to je těžké téma a zda to všichni zvládnou. Ticho. Pokračuji a vidím, jak jí po tváři stékají slzy. „Je to těžké? Potřebuješ odejít?“, ptám se jí. Kývla a s paní učitelkou odchází. Ve třídě je naprosté ticho. Překvapení spolužáci, zaskočení tím, že pro někoho to není vzdálené, teoretické téma. Maličko se tomu věnujeme. Každý z nás něco prožívá a je důležité být vůči sobě citliví. Po chvíli pokračuji v tématu potrat a poté zvu dívku zpátky do třídy. Je poměrně klidná a zbytek programu proběhne standardně. Po hodině dívka rychle odchází, její spolužačce nabízím, že kdyby chtěla, může si přijít popovídat. Mluvíme s třídní učitelkou, jak s tématem dále pracovat, co na programu proběhlo. Přemýšlím nad tou dívkou, co asi prožila, zda potrat byla její osobní zkušenost, jak se teď cítí. Jak nad tématem přemýšlejí její spolužáci a co to celé v nich udělá. Přicházíme s tématem nečekaného těhotenství do devátých tříd a myslíme si, že to je včas, že se většina z našich posluchačů ještě osobně s otázkami kolem nečekaného těhotenství nepotkala, že se ještě nemuseli rozhodovat, jestli si vyberou život nebo ne. Ale ne vždycky. Někteří už se s tématem setkali, a to hodně bolestivým způsobem. Možná si přejí, aby se to nikdy nestalo, aby dostali informace včas, aby s nimi o tématu někdo mluvil dřív. Moc bych si přála, aby si takové těžké životní otázky nikdy nemuseli klást. A doufám, že naše programy opravdu inspirují k objevování hodnoty lidského života a že motivují k růstu do plnosti. Je to velké privilegium a taky velká zodpovědnost. Přijímám ji s vážností. (Lektorka Jitka Kultová)

Příběh z ČR: Ovoce dozrává v pravý čas

V posledních měsících mě kontaktovali dva různí studenti z přednášek. Oba dva chtěli poradit ve svých vztazích. Bylo pro mě velkým povzbuzením, že se ozvali jako dvacetiletí. To znamená, že si na mě vzpomněli přibližně po 5 letech od poslední přednášky. Tato zkušenost ukazuje na to, že služba skrze přednášky na školách je dlouhodobá a rozhodně smysluplná, i když ovoce naší práce většinou ani neuvidíme. (Lektor Martin Růžička)

Příběh z ČR: V nouzi poznáš přítele

Diskuse s dětmi a žáky bývají často překvapivě povzbuzující. Často se mi stává, že i já osobně se buď dozvím něco nového, nebo mě dokonce inspiruje nějaká dětská myšlenka natolik, že ji potom používám i v dalších třídách. Například ve 4. třídě jsem s dětmi mluvil o šikaně a ubližování a jeden chlapec reagoval: „Já bych se svěřil nebo požádal o pomoc kamaráda. Protože jeden klacek zlomíte snadno, ale když jsou dva klacky vedle sebe, tak je těžší je zlomit…“. Úžasné, že? Byl jsem až dojat. (Lektor Pavel Kotouček)

Příběh z ČR: Osobní svědectví pamětníků mluví přímo k srdcím studentů

Pro školy pořádám již řadu let besedy s pamětníky holokaustu. Obvykle studenty nejprve seznámím s tématem a potřebnými historickými fakty, pak si slovo bere pamětník. Možnost slyšet svědectví od někoho, kdo přežil pobyt v koncentračním táboře, je pro studenty skutečně cenná. Reakce studentů na besedu s pamětníkem holocaustu: „Pro mě ze včerejší přednášky vyznělo především to, že ta hrůza, která se děla, ač je to už před mnoha lety, se nesmí brát na lehkou váhu. Jakékoli hrozby a obavy se nesmí nechat být jen tak. A nic takového jako holocaust nesmíme znovu dopustit. Hrozby nejsou nereálné, proto nesmíme mlčet. Je to tedy především poučení do budoucna.“  „Musíme si přiznat, že se to opravdu stalo. Nesmíme uvěřit lži, že žádný holocaust nebyl. Byl! A naší povinností je postarat se o to, aby se už nic takového neopakovalo.“  „Beseda byla velmi poutavá, dozvěděla jsem se spoustu věcí, které jsem až do této chvíle netušila. Chvílemi se mi draly slzy do očí. Měli jsme možnost zeptat se na otázky, které nám přišly na mysl. Pan pamětník byl tak ochotný, že odpověděl i na ty zcela osobní, jako např.: ,Dovedl jste žít po návratu z koncentráku tak jako dříve?‘ Odpověď zněla velice stroze: ‚Ne‘. Věřím tomu, že takový hrozný zážitek patnáctiletého chlapce poznamená na celý život. Závěrem musím říct, že mě akce velice zaujala a ráda bych se o holokaustu dozvěděla více…“ (Lektor Radek Hejret)

Příběh z ČR: Programem ve škole nic nekončí, právě naopak...

Po programu v deváté třídě se mi přes internet ozval jeden z žáků s tím, že by potřeboval s něčím pomoc. Během programu působil povrchně a na první dojem vypadal, že je mu všechno jedno a věci má ‚na háku‘. Masku pohodáře si snažil zachovat i přes Facebook a posílal smějící se smajlíky apod. Pozval jsem ho do klubu, abychom si mohli promluvit přímo, z očí do očí. On souhlasil, ale také mi napsal, že neví, jestli jeho problém za to stojí. Ujistil jsem jej, že žádný problém není zbytečný a bezvýznamný. Napsal mi tedy, oč jde – a rozhodně se nejednalo o nic malého. Trápí se ve škole a připadá si, že nezapadá do kolektivu a nemá žádné kámoše. Má z toho deprese a „rozhodí“ ho každé odmítnutí. Z toho důvodu také moc nepoužívá sociální sítě, protože to mu jeho problémy připomíná. Vrcholem všeho bylo, když napsal, že v návaznosti na tyto problémy dokonce několikrát uvažoval o sebevraždě. Jak velmi se mi na tom ukázkově potvrdilo, že tato generace mladých má navenek často všechno, ale uvnitř je vyprahlá a odmítnutá, bez pocitu jistoty a bezpečí. Tento žák se na mém programu tvářil nejvíce v pohodě, dokonce se s ostatními i bavil, uvnitř však prožíval takové věci! Nakonec se nám podařilo sejít a mohli jsme se bavit nejen o jeho situaci, ale i o tom, co skutečně znamená přátelství a jak je dneska deformované právě sociálními sítěmi a povrchností ve vztazích. Další skvělou věcí bylo, když řekl, že se opět někdy zastaví, a opravdu přišel. (Lektor Jan Novák)

Příběh z ČR: Děti jsou šťastné, rodiče spokojení

Během našeho jarního dětského tábora jsme se zabývali třemi tématy: Selhání, Odvaha, Úspěch. Děti přijely domů plni zážitků a touhy jet příště zas. Jedna maminka napsala: „Chtěli jsme Vám s manželem moc poděkovat za fotky a video. Když děti přijely z tábora, překřikovaly jeden přes druhého, co tam všechno dělaly a zažily a bylo dost těžké to vstřebat. Po zhlédnutí fotek a videa se nám ale podařilo se zorientovat.:-) A musím říct, že jsme byli stejně nadšení jako oni. Velký obdiv vám všem, kolik aktivit a jak bohatý program jste pro děti vymysleli. A je nám jasné, že úsilí, které jste do toho všichni vložili, se netýkalo jen těch pěti dnů, ale předcházel tomu minimálně další měsíc v kuse příprav. Velké díky za to nadšení, chuť a energii, kterou jste do toho všichni dali! Taky jsem se ptala dětí, jestli by něco chtěly změnit nebo mají nějaké připomínky, ale bylo mi řečeno, že nic.:-) (Lektor Ivo Neuvirt)

Příběh z ČR: Silný zážitek je víc než tisíce odpřednášených slov

Jak probíhá program Experience: skrytá nebezpečí internetu? Na začátku programu odhalím plazmou kouli (takovou tu, co dělá malé blesky) a koule přivolá např. někoho, jehož jméno začíná na A a příjmení na N. „Jo, to je Adam Novotný.“ křičí všichni. Adam jde dopředu a oba se dotkneme koule a začínám „věštit“: barvu pokojíčku, oblíbenou značku oblečení, typ telefonu, jméno přítelkyně, datum, kdy spolu začali chodit, jeho telefonní číslo atd. Takhle si koule pozve asi 4 lidi a nikdo nechápe jak to můžu všechno vědět. Nakonec vstanu a řeknu, že to s tou koulí je blbost a že ani sám v nic takového nevěřím. Kde jsem ale všechny ty věci zjistil? Po chvíli nato někdo přijde: Instagram, Facebook, Google … Ano večer před programem vyhledávám jména žáků a zjišťuji jen informace, které jsou veřejně dostupné, tedy přístupné 7 miliardám lidí na planetě! Většinou mají otevřená ústa a po chvíli se začnou hlásit: „A to jste si hledal i mě?“ Ano všechny. A proto je důležité mít soukromé účty nebo tam o sobě mít co nejméně informací. (Lektor Petr Kadlec)

Lektorka Petra Stránská při programu „Pro život“. Příběh z ČR: Programy se dotýkají nejen dětí ale i dospělých

Po skončení programu Moje cesta na svět za mnou přišel třídní učitel – vysoký, hubený, stydlivý, plachý intelektuál středního věku s příjemným laskavým hlasem. Přinesl mi vyplněný hodnotící dotazník pedagoga se slovy: „Paní kolegyně, něco bych Vám rád řekl… víte, my máme s manželkou teprve teď po čtyřicítce první děťátko a je to naše největší radost. Škoda, že jsem vaši přednášku neslyšel jako malý chlapec. Já bych býval měl kopu dětí. Takto jsem k otcovství dozrál bohužel pozdě a je mi to moc líto…“ (lektorka Jana Řezníčková)