Pod úrovní chudoby žije 80 % rodin. Více než dvě třetiny Filipínců se hlásí ke katolické víře. Filipíny ročně zasáhne průměrně 20 tropických bouří nebo tajfunů.
Více…
km2
obyvatel
gramotných
nezaměstnaných
Tyto děti jsou z nejchudších vrstev a jejich rodiny mají nejnižší společenské postavení. Žijí v chudinských slumech ve velkých městech nebo v jednoduchých chatrčích na venkově. Často jsou ohrožené podvýživou. Děti jsou k dálkové adopci vybírány bez ohledu na vyznání. Filipíny sice nepatří mezi nejchudší země světa, ale jsou zde obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými.
Děti z Filipín si rády dopisují se svými dárci. Pokud napíšete filipínskému dítěti dopis, je velká naděje, že Vám odpoví (navíc nad povinné 4 zprávy ročně).
Abychom ve změněné ekonomické situaci dostáli i nadále našim závazkům v podpoře dětí, zvýšili jsme v prosinci 2022 mírně částky podpory dětí pro nové dárce. Děkujeme za pochopení i Vaši štědrost.
Narodila se 9. listopadu 2004.
Jana Marie má dva starší sourozence. Rodina žije v chudinské čtvrti ve městě Santa Rosa na pobřeží jezera Laguna de Bay, 40 km od hlavního města Manily. Bydlí v polobetonovém domku, pitnou vodu si musí kupovat.
Je nejstarší ze tří dětí. Žije s rodiči v chatrči ve slumové komunitě Mascap u města Montalban asi 25 km severovýchodně od hlavního města Manila.
Jeffrey je druhý nejstarší ze čtyř dětí. Bydlí s rodiči v dřevěném domku ve slumové komunitě na břehu jezera. Pitnou vodu si musí kupovat.
Jess Ricardo má dva mladší sourozence. Jeho rodina žije v horské oblasti ve slumové komunitě Mascap u města Montalban asi 25 km severových. od hl. města Manily. Bydlí v polobetonovém domku.
Narodil se 2. srpna 2006
Jhazmon má čtyři bratry. Otec zemřel, žijí s matkou ve slumu Mascap, v horské oblasti u města Montalban asi 25 km od hl. města Manily. Bydlí u strýce, pro pitnou vodu chodí k prameni.
Narodil se 3. září 2006.
Jomar má starší sestru. Žijí s rodiči a sestřinými dvěma dětmi na pobřeží ve slumu Davao del Sur na jihu Filipín na ostrově Mindanao.
Narodila se 22. ledna 2006.
Karylle Cate má čtyři sourozence. Rodina žije ve městě Magdalena nedaleko jezera Laguna de Bay na ostrově Luzon, asi 45 km jihovýchoně od hl. města Manily. Bydlí v domku s betonovou podezdívkou a mají přístup k pitné vodě.
Narodil se 19. září 2006.
Neil Patrick má bratra a sestru. Žijí s rodiči v chudinském slumu ve městě Antipolo, asi 25 km od hlavního města Manily.
Narodil se 12. září 2004.
Rainiell je nejmladší ze tří sourozenců. Žije s rodiči ve městě Magdalena nedaleko jezera Laguna de Bay na ostrově Luzon.
Narodil se 7. března 2004.
Thristan je nejmladší z pěti sourozenců. Žijí jen s matkou v chudinském slumu města Antipolo východně od hlavního města Manila.
Narodil se 11. dubna 2008.
Wobin Noah je ze čtyř sourozenců. Rodina žije v domku z betonu v chudinském slumu Balubad v centru města Marikina, které se nachází na ostrově Luzon asi 15 km východně od hl. města Manily. Pitnou vodu musí kupovat.
Narodila se 17. března 2006
Xyrie má tři sourozence. Bratři žijí s otcem, matka je opustila. Rodina bydlí v chatrči na pobřeží u města Badiang, pitnou vodu si musí kupovat. Xyrie je v současné době se svojí sestrou na internátě v asi 50 km vzdáleném městě Digos.
Adopci dítěte můžete dát někomu též darem.
Zaplaťte dítěti v rozvojové zemi rok vzdělání a Váš blízký člověk dostane certifikát dárcovství a čtyři zprávy o dítěti během následujícího roku.
Podporujeme děti ve slumových a venkovských oblastech v okolí hlavního města Manily a na ostrově Leyte (asi 1 200 km od Manily).
Nejméně polovina obyvatel Filipín žije v chudobě. Filipíny jsou zemí velkých sociálních rozdílů, přestože nepatří statisticky mezi nejchudší země světa. Země má ohromné problémy s korupcí.
Proč poskytujeme dětem z chudých rodin vzdělání
Na Filipínách je školné na základních školách nízké nebo se neplatí žádné. Přesto vznikají školní výdaje, které se pro skutečně chudé rodiny stávají nepřekonatelnou překážkou.
V dalších stupních studia se školné platí a náklady se zvyšují.
Rodiny Filipínců jsou neobyčejně soudržné, včetně vztahů v širší rodině. Pokud pomůžeme jednomu dítěti z velké rodiny dosáhnout dobrého vzdělání a v budoucnu lepšího sociálního postavení, pomůže toto dítě zpětně celé rodině.
Staňte se i Vy součástí řešení jejich nouze; umožněte jim svými dary studium.
Jaké vzdělání je třeba
Základní vzdělání umožní pouze práci v továrně nebo jinou manuální práci.
K získání jiného zaměstnání musí studovat ještě alespoň 2 roky na střední škole (obdoba našeho učiliště nebo střední školy). Snažíme se, aby student mohl vystudovat alespoň tyto dva roky na škole vyššího typu.
Přesto je i pro středoškoláky těžké práci najít. Lidé s vysokoškolským vzděláním mají lepší šanci získat dobré zaměstnání.
V Dálkové adopci PLUS® podporujeme na střední škole pouze děti, které dosáhnou na konci základní školy známky 80 % (na Filipínách školy hodnotí procento znalostí dítěte). Ostatním dětem se doporučí absolvovat dvouletý učební obor.
V jakých školách se podporované děti učí
Děti chodí do běžných škol po celé zemi. Velmi často jsou to křesťanské školy (více než 80 % obyvatel se hlásí ke katolickému vyznání), nejde však o školy provozované organizací International Needs (IN).
Pro děti v programu dálkové adopce se organizují:
Kdo dostává peníze
a) Poplatky a nutné nákupy uskutečňují pracovníci pobočky, anebo proplácejí rodičům prokázané výdaje.
b) Pokud dítě musí platit školné nebo školní poplatek, koordinátor navštíví školu a poplatek zaplatí osobně. Platí-li sami rodiče, musí předložit doklad.
c) Tašky, boty a školní uniformy se předávají dětem přímo.
d) Pro zajištění chodu tohoto programu využívá filipínská IN 12 % z Vaší podpory pro dítě (více v části Nejčastěji kladené otázky, konkrétně otázky „Kolik korun z podpory se dostane k dítěti?“ a „Na co se používá zbytek podpory, který se nedostane k dítěti?“).
e) Část z přijatých darů je určena k duchovní osvětě (k podpoře křesťanských aktivit a terénních duchovních pracovníků) podle základních principů Dálkové adopce PLUS®. Více o tom najdete v části Křesťanské aktivity.
f) Podporu dárců z České republiky zasíláme dětem každý měsíc.
Kdo zajišťuje chod podpory na Filipínách
Naším partnerem pro službu této komunitě je místní pobočka organizace International Needs, jejíž práci podporujeme prostředky od dárců z ČR. Spolupracujeme od roku 2000.
Program dálkové adopce vede paní Bennette Grace T. Mañulit.
Každá oblast Filipín mimo hlavní město, kde International Needs působí, má vlastní koordinátorku. Ta zajišťuje průběh podpory.
Jak se kontroluje využití podpory a hospodaření na Filipínách?
Hospodaření organizace je každoročně kontrolováno nezávislým auditorem.
Koordinátoři místní pobočky International Needs kontrolují využití podpory i to, zda děti chodí do školy. Nesrovnalosti se dříve nebo později projeví a pak je řešíme. Jde-li o nevyužitou podporu za poslední období, dárci nabízíme vrácení daru nebo jiné řešení.
Svými dary se spolu s námi podílíte na duchovní službě organizace International Needs na Filipínách.
Z České republiky podporujeme v rámci Dálkové adopce PLUS® tyto terénní duchovní pracovníky:
Joselito Apoya
Datum narození: 1. 5. 1966
Oblast: Masbate City (na ostrově Masbate jihových. od největšího ostrova Luzon, asi 470 km od hl. města Manily)
Rodina: manželka Noralyn, adoptovaný syn
Podporován od: srpna 2012
Joselito se pro křesťanství rozhodl v roce 1986. Nyní je pastorem křesťanského společenství The Living Christ Community Church v Masbate. Kromě toho pracuje v dalších třech oblastech a slouží v místní věznici. Zajišťuje programy morální obnovy pro policisty, úředníky, vedení města a zaměstnance vězení. Organizuje rozdávání jídla dětem, těhotným ženám a kojícím matkám. Nyní se začíná věnovat také vyučování etiky a morálních hodnot na místní škole – jak pro děti, tak pro učitele.
Francisco Bonito
Datum narození: 4. 10. 1965
Oblast: čtvrť Tanglaw ve městě Antipolo City, východně od Manily (v centrální části Filipín)
Rodina: manželka Elenita, 1 dcera
Podporován od: února 2009
Francisco je pastorem křesťanské církve v Tanglaw, mezi jejímiž členy je mnoho mladých lidí a mladých manželských párů. Tanglaw, oblast v Antipolo City, je nechvalně proslulá jako semeniště narkomanů a dealerů drog, lupičů a kapsářů. Přesto se Francisco s rodinou do této nebezpečné čtvrti nastěhoval, aby sloužil právě jim. Mezi členy jeho církve jsou dřívější lupiči, narkomani, prodejci drog a zlodějíčkové, kteří zakusili Boží lásku a odpuštění a žijí nyní jako spořádaní lidé.
Francisco také navštěvuje několik dalších oblastí v okolí, kde provádí lékařské mise, rozdává potraviny a pomáhá lidem.
Petr Horáček, ředitel Nadace Mezinárodní potřeby, navštívil Francisca v září 2010. Přečtěte si, co o návštěvě píše.
Křesťanští pracovníci International Needs na Filipínách slouží nově založeným křesťanským společenstvím či menším skupinám věřících. Vznikají tak otevřená společenství lidí, kteří mají osobní víru v Ježíše Krista. Jejich zbožnost nespočívá na rituálech a ceremoniích, ale na osobní víře v Krista a následování jeho učení i příkladu v praxi.
Církve se stávají centrem praktické pomoci pro okolní komunitu: Dálková adopce PLUS®, lékařské projekty, knihovny pro chudé, školky atd. Křesťané organizují lékařské a zubařské ošetření, programy pro gramotnost dospělých, rekvalifikační kurzy.
V některých místech vznikla společenství věřících na základě zájmu místních lidí, kteří velmi ocenili různé programy praktické pomoci (zejména Dálkovou adopci PLUS®).
Způsob financování
Podporu dárců z České republiky zasíláme pracovníkům každý měsíc.
Zprávy podporovaných pracovníků
Od těchto pracovníků dostáváme 4 zprávy za rok. Tyto unikátní zprávy můžete číst prostřednictvím newsletteru „Čerstvé zprávy“ a najdete je i v sekci Články. Souhrnné informace o jejich práci zveřejňujeme ve výročních zprávách.
Na Filipínách pomáhá organizace International Needs těm nejchudším: dětem ze slumů a ze zaostalých oblastí.
Všechny děti vybrané do programu podpory jsou z nejchudších vrstev a jejich rodiny mají nejnižší společenské postavení. Často jsou ohrožené podvýživou.
Filipíny mohou působit dojmem země nepříliš chudé. Není to tak, příjmy lidí jsou tam tak nízké, že polovina populace žije v chudobě.
Oblasti, ze kterých jsou podporované děti:
Poznáte je podle 3. a 4. písmena v kódu dítěte (např. PHAL0109FCZ):
Na mapkách jsme se pokusili vyznačit polohu jednotlivých míst.
Poloha: Provincie Albay leží na poloostrově Bicol na jihových. největšího ostrova Luzon, asi 350 km od hl. města Manily. Blízké větší město je Legazpi.
Popis: Albay je hodnocená jako nejchudší venkovská oblast, nejméně vyvinutá a ve statistice podvýživy na Filipínách je zařazená nejvýše. Žije zde více než 4,5 mil. obyvatel, jsou to rodiny farmářů, zemědělců a rybářů. Více než 70 % obyvatel trvale žije pod hranicí chudoby. Většina lidí (i z měst) je relativně chudá, bez jakýchkoliv zdrojů příjmu. Rodiny žijí v přístřeších podobných slumovým (viz foto). Oblast sužují časté tajfuny a jsou tam četné sopky, nejaktivnější je sopka Mayon.
Místa provincie, kde probíhá podpora: Amtic, Baligang (obě vesnice u sopky Mayon), Ranao-Ranao, Tambo (obě vesnice u města Ligao), Tabaco (sev. od města Legazpi) a Ligao. Většina rodičů z vesnic pracuje v lomu. Ligao je město s asi 90 000 obyvateli, severozápadně od města Legazpi a asi 25 km od sopky Mayon. Ačkoliv jde o město, většina lidí hospodaří pro vlastní obživu jako rolníci, mnozí jsou stavební dělníci, jejichž příjem je menší než minimální mzda.
Poloha: Město Antipolo leží asi 25 km východně od Manily v okrese Calabarzon, v provincii Rizal.
Popis: Antipolo je největší město v okrese a 7. nejlidnatější město na Filipínách, má přibližně 830 tisíc obyvatel. Rodiny dětí, které jsou vybrané do programu dálkové adopce, žijí ve slumu v napůl zděných domcích.
Tato oblast je přelidněná a téměř všichni jsou chudí. Elektřina je tu nestabilní. Většina místních obyvatel dříve bydlela v Manile v městské části jménem Tondo. Ta je ale velmi blízko u řeky a kvůli častým záplavám byli tito chudí lidé přestěhováni do Antipola.
Poloha: Je to slumová komunita v centru města Marikina (asi 15 km vých. od hl. města Manily) podél břehu řeky Marikina na největším ostrově Luzon v provincii hl. města Manila. Město leží v údolí dvou řek a je náchylné k častým záplavám. Některé nejvíce ohrožené rodiny byly s pomocí International Needs přesunuty jinam.
Popis: Slum Balubad je 5,5 ha velká oblast, kde žije okolo 3 000 rodin. Některé domky jsou napůl z betonu, některé ze dřeva a stále tam jsou také chatrče vyrobené z odpadních materiálů. Někteří obyvatelé sem byli přestěhovaní státem z domů po demolici nebo byli vystěhováni z jiných okolních oblastí. Více o následcích nuceného přesídlení lidí najdete níže (Cavite). Usídlenci svůj pozemek nevlastní, protože oblast je spravována místním úřadem.
Poloha: V provincii Albay na záp. pobřeží poloostrova Bicol na jihovýchodě největšího ostrova Luzon, asi 300 km od hl. města Manily. Vesnice Basicao je blízko města Pio Duran (na jihozáp. oblasti).
Popis: Basicao je pobřežní vesnice. Lidé jsou velmi chudí a spoléhají se jen na rybolov. Tato vesnice je vždy v trase tajfunů a obnova je pro obyvatele velmi obtížná. Většina rodin žije v malých domcích z bambusu s hliněnou podlahou, pitnou vodu mají pouze z pump na vodu. Více podrobností o celé provincii Albay, v níž se Basicao nachází, najdete výše (viz Albay).
Poloha: Město Carigara leží na severu ostrova Leyte v provincii Leyte, asi 1 200 km jihových. od hl. města Manily.
Popis: V této chudé venkovské oblasti jsou domky velmi podobné jako ve slumu. Žije zde asi 3,5 mil. obyvatel. Větší část ostrova je zalesněná a hornatá, ale údolí na severovýchodu jsou zemědělská. Nejčastějším způsobem obživy je rybaření a farmaření. Většina rodin má svůj pozemek a domky postavené částečně z betonu nebo ze dřeva, ale i nuzné chatrče. Rodiny nemají pravidelné příjmy nebo vůbec žádný zdroj obživy. Otcové často pracují jako dělníci s velmi nízkými výdělky. Většinu půdy zde vlastní statkáři, a tak ani příjmy farmářů nestačí na zaopatření rodin.
Poloha: Je to slumová komunita v sev. části města Marikina (asi 15 km vých. od Manily) podél břehu řeky Nangka na největším ostrově Luzon v provincii hl. města Manila. Město leží v údolí dvou řek a je náchylné k častým záplavám. Některé nejvíce ohrožené rodiny byly s pomocí International Needs přesunuty jinam.
Popis: Labas Bakod je oblast nelegálních usedlíků, na ploše asi 1,5 ha zde žije 2 000 obyvatel ve 146 domcích, celkem 400 rodin. Většina lidí žije pod hranicí chudoby. Okolo 70 % otců rodin je úplně bez práce nebo nemá stálý příjem. Jen asi 10 % je trvale zaměstnáno. Matky a ostatní členové rodin si přivydělávají podřadnou prací (přehrabování odpadků a prodej nalezených použitelných věcí, hledání něčeho k snědku mezi odpadky pro dobytek, sběr odpadků atd.).
Towerville je spádová oblast přidružená k Labas Bakod. Je to osada, do které byli přesídleni lidé odjinud. Když ve slumu v Labas Bakod proběhla demolice některých částí, některé z rodin se rozhodly přijmout nabídku vlády přestěhovat se do Towerville. Toto místo je z Manily mnohem hůř dostupné, ale tyto rodiny mohou dokonce vlastnit malý pozemek, který vládě splácejí malou měsíční částkou. Většina otců pracuje jako stavební dělníci. Více o souvislostech nuceného přesídlení lidí najdete níže (Cavite).
Poloha: V jihovýchodní části ostrova Mindanao (druhý největší ostrov Filipín), v oblasti zvané Davao del Sur. V této oblasti je také nejvyšší hora Filipín, sopka Mount Apo.
Popis: Většina zdejších obyvatel se živí rybařením, někteří vyrábějí rohože. Jejich domovem je pobřeží, kde rostou mangrovníky (kořenové stromy). Žijí v pronajatých domcích a pitnou vodu si často musí kupovat.
Ostrov Mindanao je jedinou oblastí Filipín, kde převažuje islám. Značné množství muslimů bydlí v jižních provinciích tohoto ostrova.
Poloha: V provincii Laguna na největším ostrově Luzon. Město Magdalena leží východně od jezera Laguna de Bay – poblíž jsou větší města Nagcarlan a Santa Cruz (asi 45 km jihových. od hl. města Manily).
Popis: Město Magdalena má 10 000 obyvatel. Většina podporovaných rodin žije v malých chatrčích u polí, které obdělávají. Jejich příjmy závisejí na sklizni, takže nemají pravidelný příjem.
Poloha: Je to slumová komunita, která je předměstím hl. města Manila na největším ostrově Luzon. Říká se jí předměstský chudobinec.
Popis: Před lety byl Magat Salamat slumem plným nelegálních usedlíků, jejichž chatrče stály na dřívější zemědělské půdě a byly zakryté jen plachtami. Díky pomoci vlády a International Needs se zde mnohé zlepšilo, ale slum je zde stále. Žije zde přes 30 tisíc obyvatel.
San Jose je spádová oblast přidružená k Magat Salamat. San Jose leží na úpatí pohoří Sierra Madre (25 km severových. od hl. města Manily). Spadá pod správu města Montalban (dnes: Rodriguez) v provincii Rizal. Většina rodičů pracuje jako stavební dělníci a vydělávají méně než je minimální mzda.
Poloha: Je to slumová komunita, která spadá pod správu města Montalban (dnes: Rodriguez) v provincii Rizal, asi 25 km severových. od hl. města Manily.
Popis: V okrsku Mascap žije téměř 7000 obyvatel. Většina rodin má svou vlastní půdu a domek, asi 10 % rodin je v nájmu. Většina domků je ze dřeva, zbytek jsou chatrče. Místní rodiny žijí ve špatných podmínkách.
Poloha: V provincii Albay na poloostrově Bicol na jihových. největšího ostrova Luzon, asi 350 km od hl. města Manily. Blízké větší město je Ligao City.
Popis: Nasisi je malá vesnice, kde žijí velmi chudí lidé. Většina místních rodičů pracuje v kamenolomu a jejich platy jsou nižší než minimální mzda. Více podrobností o celé provincii Albay, v níž se Nasisi nachází, najdete výše (viz Albay).
Poloha: Tento slum (celým názvem Sitio Olandes) je předměstím města Marikina v provincii hl. města Manila na největším ostrově Luzon. Leží podél břehů řeky Marikina směrem k městu Pasig.
Popis: Rozloha Sitio Olandes je asi 2 ha. Tento hustě zalidněný okrsek s více než 14 000 sociálně slabšími domácnostmi leží v centru blízko obchodních a vzdělávacích center. Dřívější zdejší chatrče jsou dnes nahrazeny částečně betonovými domky. Je zde stále mnoho rodin s nestálými příjmy. Většina otců se živí jako tovární dělníci, řidiči jeepů, traťoví dělníci a rikšové, zatímco matky jsou hlavně pradlenami nebo švadlenami. Lidé často prodávají každodenní zboží v obchůdkách sari-sari. Ačkoli oba rodiče mohou mít práci, jejich společný příjem nemusí stačit k poskytnutí vzdělání pro jejich děti.
Katipunan je spádová oblast přidružená k Olandes, Marikina. Katipunan je oblast nelegálních usídlenců – slum. Žije zde asi 3 000 rodin. Některé z domků jsou už zčásti betonové, některé dřevěné a jiné jsou chatrče z materiálů sehnaných na skládkách. Většina rodin žije v malých pronajatých dřevěných domcích, které bývají v době dešťů vyplaveny. Rodiny mají velmi nízké příjmy.
Poloha: Pasay City je slumová komunita (předměstský chudobinec) na předměstí hl. města Manily. Je to místo na vých. pobřeží jezera Manila Bay, oblast častých povodní.
Popis: Většina rodin v tomto slumu žije pod hranicí chudoby. Žije zde asi 6 500 lidí. 50 % nemá stálý příjem a 40 % nemá práci vůbec. Matky si často vydělávají praním prádla, prodejem různých potravin. Okolo 20 % lidí zde má vlastní domky, 80 % je v nájmu. Některé domky jsou polobetonové, jiné jsou dřevěné a stále zde jsou také chatrče vyrobené z materiálu, který si lidé sehnali v odpadcích.
Cavite – General Trias je spádová oblast přidružená k Pasay City. Město General Trias leží v sousední provincii Cavite (30 km jihozáp. od Pasay). Je v něm nová osada financovaná vládou, určená pro rodiny přesunuté z různých slumů. Před lety proběhla ve slumu v Pasay demolice a vláda sem přemístila některé z nelegálních usedlíků. Většina domků je vyrobena z betonu a dřeva a nejsou pospojované. Jedinými ekonomickými zdroji je několik malých obchodů sari-sari, kde lidé mohou koupit i prodat běžné zboží. Nucené přemístění způsobuje vykořenění, lidé jsou vzdáleni od místa jejich práce (pokud nějakou mají), nebo do oblasti, kde není žádný průmysl ani jiný zdroj živobytí. Podmínky lidí jsou tam velmi podobné jako v oblasti Relocation (viz níže).
Paliparan je další spádová oblast přidružená k Pasay City. Paliparan je velmi chudá oblast, kam byla přesídlena část nelegálních usedlíků ze slumů v Manile. Leží v provincii Cavite asi 38 km již. od hl. města Manily. Většina matek z těchto rodin šije konfekční oblečení a prodává je, což je jediným zdrojem jejich příjmu. Více o následcích nuceného přesídlení lidí najdete výše (Cavite).
Poloha: Je to slumová komunita, která spadá pod správu města Montalban (dnes: Rodriguez) v provincii Rizal, asi 25 km severových. od hl. města Manily.
Popis: Relocation je oblast, kterou vláda poskytla některým rodinám ze slumů v Manile. Přidělila jim velmi malé kousky půdy: asi 20 m2. Většina rodičů nemá žádnou trvalou práci a k přežití musejí přijímat příležitostné nebo sezónní práce, např. na stavbě. Podmínky lidí a dopady nuceného přestěhování jsou velmi podobné jako v oblasti Cavite.
Poloha: V provincii Laguna na největším ostrově Luzon. Město Santa Rosa leží na záp. pobřeží jezera Laguna de Bay (asi 40 km na jih od hl. města Manily).
Popis: Je to oblast s více než 12 000 obyvateli. Jsou zde chudinské čtvrti se stejnými životními podmínkami jako ve slumu. Velmi malé domky mají stěny ze dřeva a z plechu, některé jsou částečně betonové. Hlavním zdrojem obživy je rybolov a farmaření.
Santa Rosa je město považované za exportní zónu. Je zde největší továrna na Coca-colu, dále továrna Nissin a Monde, Ford, Isuzu, Mitsubishi, Honda a Nissan Motors.
Lian, Batangas je spádová oblast přidružená k Santa Rosa. Lian je velmi chudé malé město v provincii Batangas (leží na záp. pobřeží jižní části největšího ostrova Luzon, asi 75 km od hl. města Manily). Většina matek pracuje jako domácí pomocnice (služky) a otcové jako stavební dělníci. Jejich příjmy jsou velmi malé.
Southville Santa Rosa. Sem filipínská vláda přesídlila část obyvatel Labas Bakod a Balubad po záplavách v r. 2009, protože místo, kde původně žili, bylo v ohrožení pokaždé, když přišly deště.
Rodiny tu dostaly od vlády jednoduché náhradní domky – přístřešky. Asi rok je užívaly zdarma, nyní platí nízký nájem. Každé obydlí má plochu 26 m2 a patří k němu 5 m2 pozemku. Organizace International Needs pomohla tyto nedostatečné a nedokončené stavby dovybavit střechou, příčkami atd.
Southville Binan. Sem filipínská vláda přesídlila část obyvatel Labas Bakod a Balubad po záplavách v r. 2009, protože místo, kde původně žili, bylo v ohrožení pokaždé, když přišly deště.
Je zde základní a střední škola.
Santa Rosa a Binan jsou sousední města vzdálená asi 14 km. Jsou to oblasti považované za exportní zóny.
Kirk Sherwin Mariano vyrostl v Manile na Filipínách v chudinském slumu Labas Bakod. Díky podpoře dárců ze zahraničí získal dobré vzdělání. Když už byl dospělý, jeho rodiče později své další děti opustili. Kirk zůstal sám a staral se o své bratry a sestry, kterým bylo od 5 do 18 let. Navíc se jeho malá sestřička Kristy narodila s rozštěpem patra. Kirk často vzteky a zoufalstvím až plakal. „Byl jsem tak zraněný, naštvaný a zmatený. Jak nám to máma mohla udělat? Jak mě mohla nechat, abych sám zaopatřil její rodinu? Jak jsem mohl být otcem svým bratrům a sestrám?“ Kirkovy tehdejší otázky ještě dnes znějí hlubokou bolestí. Kirka chyby jeho rodičů stále bolí, ale říká, že jim už odpustil. Porozuměl tomu, proč jeho rodiče nedokázali jednat jinak. „Odpuštění se musíme učit,“ říká Kirk. „Učíme se odpouštět krok za krokem, maličkost za maličkostí.“ Kirk a jeho nejstarší sestra Kathy, která je nyní v roli „mámy“, se situaci přizpůsobili, dokonce chodí i na třídní schůzky svých sourozenců. Nejdříve se cítili trapně, ale učitelé jejich situacirozumí . Obyčejný Sherwinův den začíná ve čtyři hodiny ráno. Uvaří snídani a oblékne děti, odveze je do školy a pak jede do práce v kanceláři International Needs. V pět odpoledne vstupuje do své další role předsedy 39 mládežnických organizací ve svém městě. Svou dobrovolnou prací usnadňuje a realizuje růst vedoucích, kteří vedou projekty ke zlepšení situace městské mládeže. Pod jeho vedením pracuje okolo 250 vedoucích mládeží. Sympatický a vtipný Kirk překonal svoje traumatické dětství. Jeho recept? „Jsem křesťan a nadto mne inspirovala moje malá sestra Kristy. Narodila se jako handicapované dítě a já jsem jí chtěl pomoci k vlastnímu zrání osobnosti a k společenskému životu.“
Randy Bilangel pochází z chudé rodiny z vesnice Pawa v provincii Albay na poloostrově Bicol na Filipínách. Randy má dvě sestry a jednoho bratra. Jeho otec pracuje jako řidič autobusu a se svým minimálním příjmem se snaží pokrýt potřeby své rodiny. Jako třetí dítě Randy jasně viděl, jaké obtíže mají jeho rodiče ve snaze se vůbec uživit. V hloubi srdce si přál, aby se stal inženýrem a to byl sen, na který se upnul. V létě 1993 nabídla mezinárodní organizace International Needs místním rodinám program podpory dětí. Randy byl jedním z prvních přijatých dětí. Bylo mu tehdy 12 let a chodil do čtvrté třídy. Randy i ostatní děti z oblasti dostaly šanci studovat a jít za svým snem. Randy je nadšený student s jasným cílem, který se nevzdal ani tehdy, když mu během studia střední školy zemřela jeho matka. Bylo to nejsmutnější období jeho života, ale díky mnoha povzbuzením vše překonal. V březnu 2004 úspěšně ukončil studium oboru průmyslové inženýrství na Universitě Aquinas v Legazpi a získal titul bakalář. Jeho sen se stal skutečností.
Melanie Miano díky dlouhodobé podpoře dárců z ČR dokončila na jaře roku 2019 bakalářské studium masové komunikace na univerzitě v Marikině. Jako první absolvent v rodině má radost, že bude rodičům pomáhat platit vzdělání svých mladších sourozenců. Jejím snem je být reportérkou zpráv či režisérkou, nebo pracovat v organizaci International Needs Filipíny. Melanie vyrostla v chudé křesťanské rodině spolu se šesti sestrami. Čtyři z nich ještě studují. Rodina žije v chudinském slumu Balubad ve městě Marikina (asi 15 km východně od hl. města Manily) na břehu řeky Marikina na největším filipínském ostrově Luzon. Asi 3 000 rodin zde bydlí v nuzných dřevěných domcích nebo v chatrčích z odpadních materiálů. Otec Melanie je po operaci nezaměstnaný. Matka je v domácnosti a přivydělává si výrobou a prodejem tradičních filipínských pokrmů před domem. Melanie je velmi zodpovědná a společenská mladá žena, která dokončila studium s vynikajícími výsledky. Je aktivní i v církvi, chodí na biblické skupinky a je zapojená do služby dětem. Melanie miluje svou rodinu a vždy se snaží jednat tak, aby na ni rodiče mohli být pyšní.
Rhoda a její rodina žijí v malé rybářské vesnici u filipínského města Santa Rosa v provincii Laguna na ostrově Luzon. Jejich otec je opustil, takže veškerou podporu zajišťuje pouze matka. Vydělává na živobytí praním prádla a dalšími příležitostnými pracemi. Rhoda dostávala podporu vzdělání od mezinárodní organizace International Needs od roku 1996, když byla ve 3. třídě. Podporoval ji dárce z Austrálie. Deset let v tomto programu bylo pro Rhodu a celou její rodinu velkou pomocí a povzbuzením. V době, kdy začala její podpora, bydleli v „domě“ s bambusovými stěnami a plechovou střechou. Díky podpoře Rhody se její matka a sourozenci seznámili s křesťany. Místní církev viděla stav této rodiny a rozhodla se jim pomoci tím, že matce nabídli práci správkyně sborového domu. Rodině byl poskytnut malý ucházející domek za kostelem. Díky podpoře mohla Rhoda dokončit vysokoškolské vzdělání. V dubnu 2006 absolvovala vysokou školu v oboru informačních technologií a získala titul bakaláře. Nyní pracuje jako učitelka počítačů v základním oddělení školy nazvané Holy Rosary Academy. Rhoda je nyní velkou pomocí své rodině. Podporuje své mladší sourozence na studiích.
V minulosti velmi chudá, nyní rychle se rozvíjející země. Ze 7107 ostrovů je pouze 2000 obydlených. 2500 ostrovů nemá své vlastní jméno. Celé souostroví zabírá plochu 1850 x 1000 km2. Filipíny naneštěstí patří do čela těch zemí světa, jež jsou nejvíce postihované neštěstími – ať už je to zemětřesení, ničivý tajfun, výbuch sopky nebo záplavy. Nachází se tu fantastické spektrum přírodních krás, 37 vulkánů, rýžové terasy Banaue (osmý div světa), skvělé pláže a výborné podmínky pro potápění.
Státní bohatství Filipín je v rukou asi 20 rodin nefilipínského původu. Více než polovina populace je mladší než 20 let. V Metro Manila (oblast hlavního města s 11 miliony obyvatel) je přes 1 000 slumů a nezákonných osad, takových, jaké byly zničeny tropickými bouřemi v roce 2009. Asi 24 % dětí ve školním věku nemůže chodit do školy – pracují nebo se potulují. V Manile je takových dětí 75 000.
Toto souostroví získalo název po španělském králi Filipovi II. Tři sta let dlouhá španělská nadvláda ovlivnila zejména náboženské smýšlení Filipínců – většina z nich jsou katolíci. Výjimku tvoří ostrov Mindanao, kde žije silná muslimská komunita.
Filipíny získaly nezávislost v roce 1946 a během následujících 20 let se země propadala do stále většího chaosu. Po stanném právu v r. 1971 byla v zemi běžná politická manipulace, špatné hospodaření a zneužívání civilních svobod. To trvalo až do obnovení demokracie v r. 1986.
Filipíny jsou jedinou asijskou zemí s katolickou většinou, kde je relativní náboženská svoboda. Zvolení protestantského prezidenta Ramose v r. 1992 oslabilo silný politický vliv katolické církve.
Školní docházka je povinná (první 4 třídy), ale nikdo ji nekontroluje a mnoho dětí do školy nechodí. Míra gramotnosti je v průměru 92,6 %. Lidé ve slumech a na chudém venkově jsou na tom mnohem hůře.
Školní systém
Školní rok na Filipínách začíná v červnu a končí poslední týden v březnu (na některých školách první týden v dubnu).
12. třída končí zkouškami na konci března či na začátku dubna. Poslední podporu potřebuje student 12. třídy v dubnu.
Prázdniny jsou v dubnu a v květnu.
Výuka angličtiny
Filipínské děti se učí anglicky už ve školce od čtyř let, pokud jsou rodiče v dobré finanční situaci nebo mohou posílat děti do školky a školy. Ve škole se učí anglicky od 6 let. Děti, které chodí na střední školu, už mohou napsat svůj dopis v angličtině.
Angličtina je jedním z úředních jazyků (druhým je filipínština).
