Tato africká země je jednou z nejchudších a nejzaostalejších zemí světa. Pouze 36 % obyvatel umí číst a psát. Až 38 % dětí ve věku 5-14 let pracuje.
Více…
km2
obyvatel
gramotných
nezaměstnaných
Vaší podporou se naplní pro mnohé děti nedostupný sen: navštěvovat kvalitní „Školu Dobré zprávy“, kterou provozuje International Needs. Každé dítě ve škole dostane jídlo a má také přístup ke zdravotní péči. Děti jsou k dálkové adopci vybírány bez ohledu na vyznání.
Abychom ve změněné ekonomické situaci dostáli i nadále našim závazkům v podpoře dětí, zvýšili jsme v prosinci 2022 mírně částky podpory dětí pro nové dárce. Děkujeme za pochopení i Vaši štědrost.
Pro vodu se chodí do kilometr vzdálené studně kolem hromady veřejných odpadků. Elektřinu má doma jen hrstka šťastlivců. Maminka ani nesní o tom, že by mohla zaplatit poplatek za školu, vždyť ani neví, za co koupit trochu rýže k jídlu. Jsme v jedné ze dvaceti nejzaostalejších zemí světa, v chudinské čtvrti města Bobo-Dioulasso. Země má jednu z nejnižších gramotností na světě, jen asi 36 % obyvatel umí číst a psát. Přitom většina Burkiňanů jsou děti a mladí do 24 let: 65 %. Kvůli tvrdým sociálním podmínkám je mnoho dětí z neúplných rodin, nebo jako sirotci žijí u příbuzných.
Narodil se 14. ledna 2014.
Abdoul Aziz je nejmladší z pěti dětí. Žijí v pronajatém domě z hliněných cihel a mají přístup k pitné vodě.
Narodil se 12. června 2011.
Amade je druhý nejstarší ze čtyř dětí. Bydlí s rodiči v pronajatém domku z hliněných cihel a mají přístup k pitné vodě.
Karidiatou je druhá ze čtyř sourozenců. Bydlí s rodiči v sociálním bydlení pro chudé rodiny. Pro pitnou vodu si chodí do veřejné kašny.
Obeda je prostřední ze tří sourozenců. Žijí s rodiči v domě z hliněných cihel pro sociálně slabé rodiny. Pro pitnou vodu si chodí do veřejné kašny.
Narodil se 21. června 2015.
Segyam Nourdine je prostřední ze tří dětí. Otec rodinu opustil. Bydlí s matkou a babičkou v pronajatém domku z hliněných cihel. Mají přístup k pitné vodě.
Adopci dítěte můžete dát někomu též darem.
Zaplaťte dítěti v rozvojové zemi rok vzdělání a Váš blízký člověk dostane certifikát dárcovství a čtyři zprávy o dítěti během následujícího roku.
Burkina Faso je jednou z nejchudších a nejzaostalejších zemí světa. Leží v západní Africe. Rodiny, které zde podporujeme, žijí v chudinské čtvrti bez elektřiny a vodovodu. Pouze 36 % dospělých Burkiňanů umí číst a psát. Tím se řadí mezi 3 státy s nejnižší gramotností na celém světě. Téměř polovinu (45 %) obyvatelstva tvoří děti ve věku do 14 let. Až 38 % dětí ve věku 5–14 let pracuje. Mnoho dětí trpí podvýživou a nemocemi.
Podporujeme děti z Bobo-Dioulasso, druhého největšího města, které se nachází na jihozápadě země.
K podpoře jsou vybírány děti z chudých rodin, které si nemohou dovolit platit školní poplatky. Často jde o děti, které přišly o jednoho nebo oba rodiče.
Proč poskytujeme dětem vzdělání
Vláda nedokáže zajistit kvalitní bezplatné vzdělání pro všechny burkinské děti. Státní školy jsou sice oficiálně zdarma, ale mají velmi nízkou úroveň a v jedné třídě je obvykle 100–200 dětí. Někdy je škola přeplněná a další děti nepřijme. I ve státních školách musí rodiny kupovat školní potřeby a uniformy a vždy jsou vyžadovány další poplatky.
Proto organizace International Needs provozuje křesťanskou „Školu Dobré zprávy“, kam zdarma přijímá i děti z rodin, které si nemohou dovolit zaplatit potřebné poplatky. Těmto dětem se pak snažíme najít dárce.
Pomáháme dětem, které by kvůli své situaci zůstaly na společenském dně, díky programu Dálková adopce PLUS® mají šanci vymanit se z chudoby.
Staňte se i Vy součástí řešení jejich nouze; umožněte jim svými dary studium.
Podívejte se na video z oblasti, kde tyto děti žijí, a ze Školy Dobré zprávy, do které chodí.
Jaké vzdělání je třeba
K získání dobré práce je třeba alespoň středoškolské vzdělání. Děti z Burkiny Faso podporujeme minimálně do ukončení základní školy. Nadané děti pokračují na střední nebo i na vysoké škole.
V jakých školách se podporované děti učí
Podporované děti chodí do křesťanské školy „La Bonne Nouvelle School“ (česky: Škola Dobré zprávy), kterou vybudovala a provozuje organizace International Needs (IN). Škola je financována ze školních poplatků. Mnohé rodiny
jsou však v takové sociální situaci, že si poplatek nemohou dovolit a jejich děti studium opouští předčasně či vůbec nezačnou chodit do školy. Pro tyto děti hledáme dárce, díky nimž mohou dostat životní šanci na kvalitní vzdělání. Výběr těchto dětí provádí pracovníci IN, a to bez ohledu na vyznání. Jediným kritériem je špatná finanční situace rodiny, kterou rodina nemůže změnit vlastními silami.
Škola umožňuje vzdělání až do ukončení střední školy. Navštěvuje ji asi 400 dětí. Kvalita vzdělání je vysoká, děti úspěšně absolvují povinné státní závěrečné zkoušky. Ve třídách je 40–50 dětí.
Po dokončení střední školy mohou podporované děti pokračovat ve studiu na vysoké škole.
Více o této škole.
Kdo dostává peníze
a) Vaše prostředky dostane organizace International Needs, která za ně ve svých zařízeních zdarma poskytuje cenné služby dětem a rodinám.
b) Jídlo, oblečení a další vybavení dostávají děti ve škole International Needs přímo a o všem je vedena pečlivá evidence.
c) Zdravotní péče je dětem poskytována ve vlastním zařízení International Needs.
d) Pro zajištění chodu tohoto programu využívá burkinská IN 14,1 % z Vaší podpory pro dítě (více v části Nejčastěji kladené otázky, konkrétně otázky „Kolik korun z podpory se dostane k dítěti?“ a „Na co se používá zbytek podpory, který se nedostane k dítěti?“).
e) Část z přijatých darů je určena k duchovní osvětě (k podpoře křesťanských aktivit a terénních duchovních pracovníků) podle základních principů Dálkové adopce PLUS®. Více o tom najdete v části Křesťanské aktivity.
f) Podporu dárců z České republiky zasíláme dětem každý měsíc.
Kdo zajišťuje chod podpory v Burkině Faso
Naším partnerem pro službu této komunitě je místní pobočka organizace International Needs, jejíž práci podporujeme prostředky od dárců z ČR. Spolupracujeme od roku 2017. Koordinátorkou podpory dětí je paní Tabita Kone.
Jak se kontroluje využití podpory a hospodaření v Burkině Faso
Koordinátoři místní pobočky International Needs udržují kontakty s rodinami podpořených dětí. Vzhledem k tomu, že děti docházejí přímo do školy International Needs, je dohled nad využitím podpory na dobré úrovni. Pokud dojde k tomu, že dítě opustí program podpory, řešíme tuto situaci s dárcem. Jde-li o nevyužitou podporu za poslední období, dárci nabízíme vrácení daru nebo jiné řešení.
Hospodaření organizace je každoročně kontrolováno nezávislým auditorem.
Svými dary se spolu s námi podílíte na duchovní službě organizace International Needs v Burkině Faso.
Kvůli bezpečnostním rizikům popisujeme práci našich partnerů v Burkině Faso s obezřetností, nepublikujeme jména a detaily jejich práce.
Z České republiky podporujeme v rámci Dálkové adopce PLUS® tohoto terénního duchovního pracovníka:
„Edmond“ (z bezpečnostních důvodů neuvádíme skutečné jméno)
Podporován od: září 2020
Pan Edmond pochází z rodiny osvědčeného kazatele, biblického učitele a zakladatele křesťanských společenství „na zelené louce“. Vystudoval teologii a práva a na univerzitě v Holandsku získal rovněž certifikát pro výuku křesťanských základů na školách. Tento předmět nyní vyučuje děti ve Škole Dobré zprávy, založené burkinskou organizací International Needs (IN) ve městě Bobo-Dioulasso.
Má touhu po tom, aby děti a dospělí, kteří nemají ponětí o křesťanství, mohli poznat jeho podstatu i hloubku nejen teoreticky, ale i osobně. Věnuje se proto také vedení těch, kdo jsou na počátku cesty za Kristem, zejména v Bobo-Dioulasso. Aktivně se účastní akcí duchovní osvěty zejména mezi lidmi, kteří nikdy o evangeliu neslyšeli.
„Richard“ (z bezpečnostních důvodů neuvádíme skutečné jméno)
Podporován od: prosinec 2023
Pastor Richard slouží v církvi v Burkině Faso. Pro víru v Krista se rozhodl v roce 2002 a už tehdy vnímal povolání k aktivní službě Bohu, které znovu silně prožil v roce 2012, přihlásil se na pastorační přípravu na Teologické fakultě Assemblies of God, kterou absolvoval v roce 2015. Od roku 2016 koná duchovní službu ve vesnici Safane. Je ženatý a má čtyři děti.
Mimo jiné káže a hovoří také během trhů na tržišti s lidmi, kteří mají zájem o duchovní věci. Založil menší církevní společenství ve vesnici Sodien a rád by totéž konal i v okolních vesnicích. Jeho vroucím přáním je, aby lidé kolem něj poznali Boží milost a lásku, která promění jejich život.
Více než 50 % obyvatel Burkiny Faso se hlásí k islámu, v zemi přesto vládne mezi křesťany a muslimy nebývalé příměří.
„Když byla manželka muslimského duchovního nemocná, poslal ji její manžel k nám do církve, abychom se za ni modlili,“ vyprávěl jeden z pracovníků organizace International Needs (IN) v Burkině Faso.
V Burkině Faso dochází v posledních letech velmi často k teroristickým útokům, ty ale obvykle nebývají motivovány nábožensky.
Ředitel burkinské IN, pan Jean Kone, byl duchovním služebníkem jednoho z největších křesťanských společenství ve městě Bobo-Dioulasso, ale předal vedení svým následovníkům a odstěhoval se do chudinské čtvrti Colma, aby mohl sloužit potřebným prakticky i duchovně.
Integrální součástí práce IN Burkina Faso jsou veřejné akce, na kterých křesťané dávají možnost poznat poselství evangelia všem, kdo chtějí naslouchat. Probíhají jak v těsné blízkosti střediska IN, tak v širším okolí – pokud možno mezi těmi, kteří nikdy neslyšeli o tom, co Bible říká o Kristu.
Bohoslužby mají živý a radostný charakter a velmi běžné jsou modlitby za nemocné, doprovázené zázračným uzdravením. Společenství věřících v Colmě v roce 1999 přestěhovalo své bohoslužby ze školní učebny do jednoduché modlitebny, kterou věřící postavili svépomocí.
Způsob financování
Podporu dárců z České republiky zasíláme pracovníkům každý měsíc.
Zprávy podporovaných pracovníků
Od těchto pracovníků dostáváme 4 zprávy za rok. Tyto unikátní zprávy můžete číst prostřednictvím newsletteru „Čerstvé zprávy“ a najdete je i v sekci Články. Souhrnné informace o jejich práci zveřejňujeme ve výročních zprávách.
Děti v programu podpory žijí v chudé části velkoměsta Bobo-Dioulasso.
Je to 2. největší město země s více než milionem obyvatel, které je největším hospodářským centrem Burkiny Faso. Počet obyvatel města prudce roste, protože sem stále přicházejí noví lidé. Leží asi 380 km jihozápadně od hlavního města Ouagadougou.
Bobo-Dioulasso je multietnické a multikulturní centrum se spoustou zeleně. Burkina Faso má chabou infrastrukturu, ale Bobo-Dioulasso má i letiště a vede sem jediná železniční trať v zemi, pokračující do sousedního státu Pobřeží slonoviny.
„Škola Dobré zprávy“ i zdravotní středisko INBF je v městské části „Colma“, která je osídlena poměrně nově a je velmi chudá. Žije v ní více než 60 000 lidí. Lidé se sem hromadně stěhují za prací a levným bydlením, což v praxi znamená, že je většinou bez elektřiny a rozvodů vody. Pro tu se chodí do někdy i kilometry vzdálených studní.
Do roku 2012 nebyla v této čtvrti žádná církev. Díky činnosti IN zde vzniklo několik církevních společenství, do nichž přicházejí stále noví lidé.
V Burkině Faso se mluví francouzsky; angličtinu zde ovládá méně lidí.
Můžete si prohlédnout videa z Burkiny Faso:
– jak se do Bobo-Dioulasso jede po silnici
– jak to vypadá v Bobo-Dioulasso
Tato dívka s překrásnými vlasy pochází z velmi chudých poměrů. Do Školy Dobré zprávy přišla v roce 2013, kdy jí bylo 17 let. S podporou IN vystudovala střední školu a její dárci z Velké Británie podpořili i její touhu vystudovat tříletou školu pro zdravotní sestry. Od roku 2019 Mariam pracuje jako zdravotní sestra ve městě Bobo-Dioulasso ve zdravotním středisku provozovaném organizací International Needs.
Burkina Faso, dříve známá jako Horní Volta, je jedním z nejchudších států světa: na žebříčcích chudoby se obvykle umisťuje v první dvacítce. Je to vnitrozemský stát v západní Africe s 65 procenty obyvatel ve věku do 24 let.
Hlavním městem je Ouagadougou (výslovnost najdete zde).
Obyvatelé se nazývají „Burkinabé“ a nejvíce jich žije v jižní části země, což umožňuje migraci až statisíců Burkiňanů za sezónními pracemi do sousední Ghany a Pobřeží slonoviny. Lidé se nejčastěji živí zemědělstvím (90 %), například jako pastevci nebo rolníci. Hlavními plodinami jsou bavlna, čirok, proso, kukuřice, arašídy a rýže. Z Burkiny Faso se vyváží také zlato a zinek. Mezi příčiny veliké chudoby i hladomorů patří opakující se období sucha; většina země totiž leží v pásu polopouště a savan a je pokrytá načervenalou hlínou, na které se toho moc nevypěstuje. K neúrodě i šíření nemocí také neblaze přispívá suchý pouštní vítr.
Úředním jazykem je francouzština, ale používá se dalších asi 60 jazyků, protože v Burkině Faso žije přes 160 etnik. Země bojuje s neutěšenou sociální situací, negramotností a vysokou inflací.
Život se často odehrává na ulici. Je zde poměrně draho na to, že jde o tak chudou zemi. Pod hranicí chudoby žije 41,1 % obyvatel.
Než se území Burkiny Faso stalo koncem 19. století francouzskou kolonií, existovalo zde několik silných mossijských států, jejichž vznik se datuje až do 11.–14. století. Jako francouzská kolonie pak země nesla název „Horní Volta“. V roce 1958 získala statut autonomní republiky v rámci Francouzského společenství. O dva roky později byla vyhlášena nezávislost.
V roce 1966 však proběhl vojenský převrat a stát až do 80. let vedli příslušníci armády. Nová socialistická vláda v letech 1983–1987 změnila jméno i symboly země – nynější název „Burkina Faso“ znamená „Země spravedlivých“. V nově nastoleném socialismu však docházelo k zestátňování půdy, rozpuštění parlamentu a dalším krokům, které vyústily ve státní převrat a povraždění zástupců vlády. Vlády se chopil Blaise Compaoré, vůdce převratu.
V roce 1992 proběhly první demokratické volby, které však mnoho změn nepřinesly. Compaoré byl zvolen prezidentem třikrát po sobě a jeho vláda znamenala kumulaci moci do rukou prezidenta a nesla mnoho prvků diktatury. V roce 2003 byl potlačen pokus o převrat.
V roce 2014 byl Compaoré po velké vlně nepokojů donucen podat demisi a uprchl ze země. Vedení Burkiny se ujala přechodná vláda. O rok později proběhl další neúspěšný pokus o puč. Prezidentské volby v roce 2015 vyhrál Roch Marc Christian Kaboré, který byl v 90. letech premiérem.
Burkina Faso je sekulárním státem. Oficiální statistiky říkají, že přes 60 % lidí vyznává islám a kolem 30 % lidí se hlásí ke křesťanství. Je však nutno dodat, že lidé spolu s těmito vírami často zároveň praktikují domorodá náboženství, z nichž nejčastější je animismus.
Školní docházka v Burkině Faso je teoreticky povinná, ale vláda to nedokáže kontrolovat a nemá ani prostředky na zřízení dostatečného množství státních škol. Mnoho dětí proto do školy vůbec nechodí. Rodiny nemají prostředky na pokrytí poplatků spojených se studiem a nemohou dětem zajistit ani potřebné pomůcky. Hodně dětí také musí pomáhat svým rodičům při získávání obživy. Pro sirotky je pak situace ještě mnohem složitější.
Míra gramotnosti je v průměru jenom 36 %.
Školní systém
Předškolní docházka je pro děti velkou výhodou, protože získají základní sociální dovednosti. Školek je však málo a jsou velmi drahé. International Needs zatím neprovozuje předškolní výuku.
Děti do 1. třídy nastupují obvykle ve věku čtyř až sedmi let (podle schopností dítěte či možností a zájmu rodičů). Naopak je také běžné, že dítě začne chodit do školy až v pozdějším věku, vždy však začíná v 1. třídě.
Základní škola je zakončena závěrečnou zkouškou, kterou dítě musí složit, aby mohlo pokračovat ve studiu na střední škole.
Střední školu studuje pouze malé množství mladých lidí, přestože je středoškolské vzdělání podmínkou pro získání dobrého zaměstnání. Po prvních čtyřech ročnících získá diplom, na základě kterého se může zapsat na vyšší střední školu anebo nějaký učňovský kurz. Pokud student absolvuje i vyšší střední školu, může pokračovat studiem na univerzitě.
Školní rok základních škol začíná na začátku října a končí zkouškami v červnu. Prázdniny jsou od července do září.
Výuka angličtiny
V Burkině Faso je úředním jazykem francouzština. Podporované děti se angličtinu učí až na střední škole. Naši kolegové z International Needs usilují o to, aby byla výuka angličtiny zavedena i v nižších ročnících.
Znalost angličtiny je v Burkině Faso mnohem nižší než v rozvojových zemích, kde je angličtina úředním jazykem.
