V roce 2006 se v Ugandě uskutečnila mezinárodní konference organizace International Needs, které jsme součástí. Při té příležitosti jsme si mohli prohlédnout práci místní pobočky a krátce zakusit, jak se žije v Ugandě.
Mezinárodní setkání International Needs (IN) v Ugandě
Všechny pobočky a díla mezinárodní organizace IN pracují ve všech zemích samostatně. Spojuje je stejná vize, hodnoty, misijní úsilí. Každý čtvrtý rok je pro nás velkou příležitostí strávit několik dní ve společenství a sdílet se o naší práci. Zatímco poslední mezinárodní setkání (konvokace) se konala v Praze, tentokrát se hostitelem stala pobočka v Ugandě, kterou vede pastor Justus Miwanda. Týden, který spolu strávilo na osmdesát lidí z 26 zemí, byl plný milých setkání s řadou lidí, s nimiž se někdy i roky nevidíme, a přesto spolupracujeme na stejném díle. Konvokaci předcházelo dvoudenní setkání pouze ředitelů poboček IN. Bylo to pracovní setkání, které se otevřeně dotýkalo oblastí naší spolupráce, ve kterých potřebujeme jít kupředu. Protože jde o setkání přátel, znamená to, že otevřené debaty doprovází mnoho legrace a smíchu. Každé takové setkání posouvá kupředu naši schopnost spolupráce a posiluje naše vztahy. Mohli jsme na jedné straně hovořit o našich problémech, kterých není málo, ale na druhé straně i konstatovat, že od minulé konvokace se zvýšila podpora práce IN ze strany partnerů a dárců na dvojnásobek.
Protože IN pracuje ve dvou – obvykle oddělených – formách práce, týlové (podporující, dárcovské: supply-line) a frontové (podporované: front-line), během programu prezentovali svou práci i své zápasy ředitelé obou typů poboček.
Slyšeli jsme svědectví Nathana z Egypta, jehož otce zastřelil muslimský terorista během bohoslužby přímo v kostele, když mu bylo 6 let. Celé mládí snil sen, že si našetří na samopal, aby mohl zabít vraha svého otce…
Frontové pobočky pracují obvykle v méně rozvinutých částech světa. Jejich zástupci přinášeli mnoho povzbudivých zpráv, jak Bůh jedná v jejich práci, otevírá zavřené dveře a zasahuje do lidských osudů. Slyšeli jsme svědectví Nathana z Egypta, jehož otce zastřelil muslimský terorista během bohoslužby přímo v kostele, když mu bylo 6 let. Celé mládí snil sen, že si našetří na samopal, aby mohl zabít vraha svého otce, snažil se vydělávat a střádat peníze … až jednou Bůh změnil jeho srdce a ukázal mu moc milosti a odpuštění, kterou nám sám daroval v Kristu. Nathan mohl od té doby na mnoha místech světa svědčit o Kristově moci, která dokáže uzdravit a proměnit hluboce zraněné lidské srdce, které bylo plné nenávisti. Mnoho takových a jiných vyprávění jsme slyšeli stále znovu ze všech koutů světa. Na druhé straně bylo neméně napínavé slyšet ředitele týlových zemí, kteří věnují své úsilí tomu, aby oslovili lidi ve svých – obvykle bohatších – zemích a zapojili je do partnerské podpory díla frontových poboček. Tato práce je náročná a přináší často stejná překvapení a situace, v nichž Bůh proměňuje lidská srdce a otevírá je pro potřeby druhých.
Podotkněme, že nám z České republiky připadla poněkud složitější úloha: představit obě formy práce. Jsme doposud jediní, kdo rozvíjejí svou vlastní frontovou činnost (jako podporovaná země, která podporu přijímá) – program Zdravá mládež na školách, a zároveň týlovou činnost (jako dárcovská země, která podporuje) – tedy podporu práce v Nepálu, na Filipínách a Srí Lance.
Návštěva základních škol, kam chodí děti adoptované na dálku
Během sedmi společných dní jsme navštívili také dvě základní školy, které IN v Ugandě provozuje. Na školách studuje 1275 dětí (v r. 2006), z nichž 479 jsou sirotci. Každé dítě na této škole je podporováno dárci ze zahraničí. Stát nedokáže zaručit vzdělání všem dětem a soukromé školství zatím nepodporuje. Pro mnoho dětí je proto pomoc IN jedinečnou příležitostí pro jejich život. Pro mnohé je rovněž jídlo, které ve škole dostávají, jediným jídlem, které mají, podobně jako lékařská péče, kterou zdarma poskytuje Zdravotní středisko IN. Setkání s dětmi, jejich rodiči a učiteli ve školách IN v Ugandě bylo nezapomenutelné. Vděčnost, kterou nám vyjádřili ve skvěle připraveném programu v písních a zvláštních vystoupeních, zůstane bezpochyby hluboko v srdci každého z nás.
Po společně stráveném týdnu jsme se rozloučili v posledním setkání, ve kterém prezident IN, pan Mel Newth, všem poděkoval za jejich práci. Ukončili jsme jednoduchou bohoslužbou a večeří Páně, kterou vedl Don Engram z USA, pastor a mnohaletý velký příznivec práce IN.
Během týdne v Ugandě jsme mohli alespoň částečně nahlédnout do problematiky této africké země, života jejich obyvatel i místních církví a vracet se tak z mezinárodní konvokace IN bohatší o nové pohledy.
