Ida Pencová přednáší s podporou Nadace Mezinárodní potřeby teprve dva měsíce. V práci s dětmi ale není nováčkem. Spolu se svým manželem Martinem jsou už dlouhé roky zapojeni do nejrozličnějších aktivit místního aktivního společenství Apoštolské církve a Ida zde dlouhodobě vede práci s „náctiletými“. Její schopnosti a osobní obdarování se přednáškami prolínají jako červená nit. Ida využívá pro přednášky program Etických dílen a přednášky, které jsem navštívil, se týkaly tématu „přátelství“ (v šesté třídě ZŠ) a tématu „Vážíš si svého těla nebo ho zneužíváš?“ (v osmé třídě). Děti v ní cítí někoho, komu lze věřit – obyčejnou osobu, která se s nimi zasměje, zajímá se o jejich pohledy, na nic si nehraje. Její nejsilnější „zbraní“ jsou proto osobní rozhovory, řízená debata, rozhovor ve skupince – mnohé děti často spontánně pokračovaly i o přestávce.
Materiály k přednáškám jsou dobře připraveny autorem cyklu Etických dílen Eliškou Krmelovou i s power-pointovou presentací. Na tomto základě mohla Ida jednoduše předkládat dětem pohledy na probíraná témata a nechat je vyjadřovat jejich vlastní názory. To není někdy úplně jednoduché, protože děti k tomu možná nemají často příležitost a je to, jako když otevřete stavidlo. Ida ale zvládá „ukočírovat“ i divočejší debatu a děti z přednášek odcházejí bezpochyby s pocitem, že se mohly opravdu vyjádřit.
Příležitostně Ida vysvětluje některé hlubší souvislosti a fakta a děti pozorně naslouchají. Tak například pomocí prázdné sklenice ukazuje, jakými věcmi můžeme naplnit svůj život. Pokud začínáme od významných hodnot a důležitých věcí v mezilidských vztazích, je to dobře – do sklenice se nakonec vejdou i podružnější věci jako je zábava, peníze, image. Pokud začneme obráceně, sklenice se naplní zbytečnostmi a významné hodnoty už se tam prostě nevejdou, i když bychom je chtěli.
Tyto i další momenty z přednášek vytvářejí dobrou kombinaci, kdy děti navazují skutečný rozhovor a vztah a cítí se přijaté. Zároveň přirozeně vnímají, že existují hlubší věci života – a na osobě Idy Pencové mohou vidět, že existují lidé, kteří je žijí.
