Formování skupin je Patrikův čtyřhodinový program pro třídní kolektivy. Často na tento program celá třída přijde do nízkoprahového klubu, který provozuje Maják, o.p.s., takže děti poznají zdejší prostředí a snáze sem najdou cestu ve svém volném čase.
Tentokrát přišlo do klubu 17 dětí z 6. třídy základní školy. Formování začalo aktivitou, která ukázala mnohé problémy – děti si skákaly do řeči, nerespektovaly se, nezajímal je názor druhých a chtěly prosadit ten svůj. Když se Patrik zeptal, kdo z nich se ve třídě necítí dobře, přihlásily se skoro všechny. Další otázka zněla: „Myslíte, že k vám paní učitelka chodí ráda? Jak se cítí ve vaší třídě?“
Odpovědi byly upřímné: „Často nás musí překřikovat.“, „Zlobíme a vyrušujeme.“
Díky bohatým zkušenostem si Patrik velmi rychle děti otipoval a program se postupně mohl hlouběji zaměřit na to, v čem potřebuje právě tento kolektiv posílit.
Po přestávce se děti rozdělily do skupinek a měly vymyslet několik situací, kde se ve třídě projevuje jejich sobectví, a jak toto jednání zlepšit. Práce jim trvala skoro 20 minut a bylo vidět, že některým skupinkám jde lépe a některým hůř.
Patrik se potom dětí ptá, jak se jim pracovalo. Vychází najevo, že spolupráce nebyla dobrá ani v jedné ze skupinek. Některé děti si místo práce povídaly, někdo si hrál s mobilem nebo rušil ostatní, jiný seděl stranou a nic neříkal.
Patrik všechno hodnotí, situace rozebírá a mnohým jejich chování přímo vytkne. Atmosféra je v tu chvíli tak hustá, že by se dala krájet. Jsou tu také děti, které jsou uzavřené a málokdy řeknou svůj názor. Patrik především nabádá ostatní, ať se tyto kamarády snaží zapojit do práce. Pak s dětmi hledá způsoby, jak se to dá udělat. Nakonec přijde praktický nácvik: „Vy jste skupina, já sedím stranou a teď mě zkuste dostat k sobě.“ Děti se o to pokoušejí a není to vůbec jednoduché. Patrik je nechá v tomto obtížném úkolu „vydusit“ dobrých 10 minut. Pak probírají, jak se to tedy má dělat. Je to skvělá příležitost, kdy mohou všichni vidět, jak důležité je naslouchat a zajímat se o druhého.
Následuje opět práce ve stejných skupinkách. Tentokrát si děti mají vybrat pouze dvě oblasti, ve kterých se projevuje sobectví, a přemýšlet o nich. Práce skupinek je nyní nesrovnatelně lepší. Po deseti minutách se opět nejprve hodnotí, jak se dětem pracovalo, a pak teprve přijdou na řadu výstupy. Ty už jsou také o mnoho zajímavější. Děti mluví o posmívání se, skákání si do řeči, partičkování nebo o tom, že se někteří spolu vůbec nebaví a chovají se, jako by se sebe štítili. Všechny tyto problémy s nimi Patrik opět zkoumá, snaží se přijít na příčiny a spolu s dětmi hledají vhodná řešení. Původní napětí, které bylo ve třídě cítit, se rozplývá, a atmosféra je nyní uvolněná a otevřená a 4 náročné hodiny končí velmi pozitivně. Věřím, že po takovém programu se děti budou skutečně chovat lépe k sobě i k učitelům a klima ve třídě bude všem příjemnější.
Eliška Horáčková, koordinátorka
