Na přednášky Heleny Komasové o komunikaci jsem se vydal do menší obce v jižních Čechách, které vévodí moderní budova školy. Helena je zde velmi vítaným a pravidelným hostem.
Téma komunikace je určeno pro žáky 8. tříd a je zapracované do širšího programu etických témat, které na každé škole Helena postupně probírá.
Přestože Helena ve třídě stráví jen hodinu, je podivuhodné, kolik se za tuto chvíli stihne udát věcí. Jistě to souvisí s faktem, že děti už Helenu znají z mnoha předchozích přednášek a je na co navazovat jak ve vztazích, tak v tom, o čem spolu již hovořili.
Hned na začátku se děti shodnou na tom, že vztahy jsou pro jejich život důležité, ale také mnohdy komplikované. Máme potřebu někam patřit, ale také jsme každý originál, nikdy nebudeme beztvarým stádem. Debata postupně dospěje k porozumění, jak důležitá je pro naše vztahy komunikace. V této části Helena rozdělí třídu do dvojic a děti hrají napínavou hru: Helena si vezme skupinu, v níž je z každé dvojice vždy jen jeden, ven ze třídy a poví jim malý příběh s určitou zápletkou. Děti se vrátí zpět a svému „parťákovi“ na papír vykreslují onen příběh formou obrázků. Nikdo nesmí mluvit, lze komunikovat jen posunky, případně druhý z dvojice smí písemně pokládat otázky, na které „parťák“ smí odpovídat pouze „ano“ nebo „ne“.
Děti se tak učí nesnadnému umění komunikace. Za chvíli lze pozorovat, že se všichni do této hry opravdu ponořili. Helena se vždy těší, když je ve třídě lichý počet dětí, protože ona velmi ráda zastává roli „parťáka“ pro toho, kdo zůstal lichý. Velmi ráda si hru zahraje také. V obou třídách, kde jsem se s ní programu účastnil, nakonec její „parťák“ skrytý příběh vítězoslavně vyluštil. Bylo u toho mnoho smíchu i napjatého úsilí a všem se hra velmi líbila. Poukazuje totiž na to, jak důležitá je komunikace a jak je nutno vynaložit úsilí na to, abychom svému protějšku porozuměli.
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel nadace
