Navštívil jsem besedu s názvem “Buďme kamarádi!”. Ida Pencová mi před návštěvou této přednášky napsala: „Ten program je veselý, určitě se ti bude líbit!“ Nepřeháněla. Myslím, že každý z nás by po jeho absolvování zatoužil, aby se ho mohly zúčastnit jeho vlastní děti.
Program je určen malým dětem, v tomto případě se jednalo o druhou třídu. Je jedním z prvních témat cyklu Etických dílen. Program je vlastně prevencí šikany, protože posiluje schopnost dětí vytvářet pozitivní vztahy a chránit sebe i druhé před špatným zacházením.
Ovšem v podání Idy Pencové je to zároveň nádherný a osvěžující zážitek.
Do kolektivu malých dětí si Ida přinesla „na pomoc“ loutku Ludvíka, který jí celou dobu vydatně „pomáhal“, komentoval různé věci a pro děti byl zdrojem neustálého veselí. Děti se učily, jak odmítnout někoho, kdo nás nepatřičně otravuje. Přímo před tabulí se učily ochránit svého spolužáka, na kterého si Ludvík začal dovolovat. Vedly si přitom skvěle a Ida mohla rozdávat pochvaly na všechny strany. Děti se dozvěděly, jak mohou brbláním a špatným chování kazit kamarádské vztahy a jak se naopak ujímat těch, komu kamarádi chybí.
Program rychle plynul a v jeho závěru Ida učila děti písničku „Jsi můj kamarád“, při které se stojí a ukazuje rukama. K milému překvapení se přitom třídní učitelka dětí postavila před tabuli a během zpívání dětem předváděla, jak správně ukazovat. Ida se chopila kytary a program „Buďme kamarádi“ končil opravdu nadmíru pěkně a vesele.
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel nadace
