K
lima třídy
Liberecký Maják o.p.s. je jedním z průkopníků lektorských preventivních programů. Na jeho půdě jsme v historii až doposud podporovali 5 lektorů, po řadu let výrazné osobnosti Romana Kladiva a Patrika Müllera, kteří své umění i zkušenosti před svým odchodem do jiné služby předali dalším generacím lektorů.
Jedním z nich je též Jan Novák. Během čtyř let své služby se stává zkušeným lektorem a v současné době se zapojuje také do speciálního adaptačního programu „Klima třídy“, který jsme navštívili.
Program trvá 4 hodiny a velmi často se koná ve vlastních klubových prostorech Majáku. Tentokrát jsme ale s Honzou – jak se dětem představuje – vyrazili za tímto programem do šesté třídy základní školy v Liberci.
Dvacet tři dětí se zde shromáždilo v „zrcadlovém sále“, který obvykle slouží gymnastickým aktivitám. Sál poskytl neformální prostředí, děti i Honza si posedaly na karimatky do půlkruhu.
V programu Honza vede děti do několika skupinových her, kde musí spolupracovat na určitém nesnadném úkolu. Honza mi vysvětlil, že aktivit má více druhů a vybírá je vždy až podle konkrétní situace třídy.
Třída, v které jsme se ocitli, působila příjemně, děti velmi dobře spolupracovaly. Honza pro ně proto vybral poměrně nesnadné úkoly a nijak jim je neulehčil.
Nejprve se děti rozdělily do čtveřic a pouze jeden z nich si zašel vyzvednout zadání. Zde byl první bod, kde docházelo ke zmatku, protože zadání bylo úmyslně poněkud tajemné. Skupina dostala plastový rámeček s puzzlovými díly. Většina skupin začala puzzle skládat do obdélníkového rámečku, ale v zadání stálo „kostka“! Skupinky zjistily, že jdou špatným směrem, začaly si lámat hlavu, jak složit kostku, a vůbec jim to nešlo. Do této atmosféry ještě přilévá kapku oleje do ohně Honza, když mimoděk prohlásí: „Ale to není zas tak těžké, zvládli to i prváci a druháci.“
Kostky se nakonec dříve či později objeví v rukách většiny skupin. Po každé takové hře přichází reflexe. Jak se cítili? Jak se jim spolupracovalo? Byli naštvaní jeden na druhého? Většinu důležitých věcí dětem Honza sděluje formou otázek. Samy přijdou nejlépe na to, co je důležité. Například: ano, je pravda, že kostky složili i někteří prvňáci – ale co na tom záleží? Kdo řekl, že musíme být „šampioni“, že musíme určitě být lepší, než druzí?
Před poslední hrou, kde děti procházely „minovým polem“, Honza prohlásil: „Každý z Vás udělá chybu.“ Děti před sebou měly zvláštní síť, kterou používá k identifikaci minových polí armáda… bylo to napínavé. Občas jsem týmům polohlasně fandil! Velmi tu záleželo na spolupráci týmu. Bylo velmi snadné se na druhého naštvat. Opravdu všichni udělali v průběhu hry nějakou chybu. Nakonec celá třída prošla „minovým polem“, jak znělo zadání.
A Honza dětem připomíná: udělat chybu není katastrofa. Každému jde něco jiného, a je to tak dobře.
Čtyřhodinový program tak názorně a jemně dětem poukazuje na důležité momenty v životě. Například: neztrácej hlavu, komunikuj s druhými, nenech se tlačit do honby za výkonem.
Byly to dobře strávené čtyři hodiny; možná si děti odnášejí něco, co se jim bude v jejich životě velmi hodit.
Video: Chyby se dějí!
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel
