„Jak je možné, že v tak rozvinutém světě tyto informace stále chybí?“ Tak zněla vážně položená otázka jednoho ze studentů střední automobilní školy na začátku Radkovy přednášky k tématice holocaustu. Část přítomných studentů strávila s Radkem již předtím dvě hodiny, v nichž slyšeli mnoho o tom, jak se pod fašistickou taktovkou formovala zrůdná antisemitická propaganda. Jejím ztělesněním se stal holocaust.
Radek dal proto nyní ještě prostor k otázkám.
Tázající se student dodal, že se dostal k informaci o výzkumu ve Velké Británii, z něhož mělo údajně vyplývat, že 60 % obyvatel nevěří v existenci holocaustu.
Radek připustil, že není expertem na takové průzkumy. (A doufejme, že se student přehlédl, a pokud se nepřehlédl, že to není informace pravdivá!). Dodal však, že jde o velmi dobrou otázku! Ještě velmi dlouho po skončení války, po celou jednu generaci, se totiž o strašném zlu holocaustu veřejně informovalo velmi málo. Sami Židé se tomuto tématu instinktivně po prožité hrůze vyhýbali, to se ale změnilo zejména po procesu s organizátorem holocaustu Adolfem Eichmannem (https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Eichmann). Vznikla osvětová hnutí, kampaně, stavby muzeí…
Proč?
Židé zakusili na vlastní kůži, že byli zabíjeni a týráni hůře než zvířata a nikdo z jejich okolí se jich nezastal. Ve východním bloku antisemitismus vládl ve své podstatě i po válce. Ti, kdo přežili, se nikdy nezbavili strachu. Ochromující prožitek hrůzy se jen tak nepřekoná! „Znám osobně pamětnici, jednu z těch mála, kdo přežil koncentrační tábory a zejména obávaný Osvětim-Březinku. O svých zážitcích odmítala komukoliv vyprávět. Nakonec jsme ji s přáteli pracně přemluvili, aby své svědectví přece poskytla pro projekt ‚Post Bellum‘, aby se vůbec zachovalo pro další generace. Učinila tak jen pod jedinou podmínkou: rozhovor nesmí být zveřejněn za jejího života!“ dodává Radek.
Rozhovor s asi třicítkou studentů 2. a 3. ročníku probíhá v této hloubce ještě asi 20 minut. Radek prokazuje neobyčejné znalosti problematiky, historie i současného Izraele. Studenti jsou poselstvím o moci nenápadného, avšak obludně se rozmáhajícího zla a ničivé propagandy hluboce dotčeni a já spolu s nimi.
V další části programu Radek vypráví skutečný příběh české rodiny, která přežila Osvětim.
Program probíhá v atmosféře otevřenosti, studenti se celou dobu přirozeně zapojují, ptají se či sdělují své pohledy.
Radek se aktivně podílí na organizaci akce „Kulturou proti antisemitismu“ (http://www.vsichnijsmelidi.cz/) a je vidět, že mnozí studenti i velmi angažované pedagožky zde nebudou chybět.
Jsme vděčni za tuto ohromnou práci, kterou Radek i mnozí další konají. Dnešní generaci to pomáhá pochopit architekturu obludných ideologií, zasahujících ničivě do běhu světa. Věřím, že Radek zde získal a povzbudil opět dalších několik statečných srdcí, aby stáli proti zrůdným tendencím. Radek to všem přítomným „klukům“ položil hezky na srdce (studují zde převážně chlapci) v závěrečném rozloučení, které jsem zachytil na video.
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel nadace
