„Před mnoha lety jsem navštívil velký slum blízko svého domu. Všude kolem mě viselo staré prádlo a pánve a hrnce se válely všude. Vypadalo to, jako by se tam právě stala nějaká katastrofa. Povídal jsem si tam s několika lidmi a jeden muž mi řekl, že poblíž je křesťanská rodina, která se právě přistěhovala. Vydal jsem se k obydlí té rodiny.
Seděly tam tři děti bez rodičů, kteří právě někam odběhli. Nejmladšímu byl asi rok a nejstarší holčičce asi pět let. Ta mi hned nabídla čaj a já jsem přijal.
V této rodině jsme nejdříve podporovali tuto nejstarší dívku Jyoti (to znamená „světlo“). Dnes je to mladá vdaná paní a má syna.
Druhá je Preeti (to je „láska“), kterou jsme také podporovali. Kvůli neurovnaným rodinným problémům chtěla Preeti skončit se studiem, ale moje manželka ji stále povzbuzovala. Preeti nakonec dokončila střední školu. Nyní odešla do jižní Indie vyučit se zdravotní sestřičkou.
Naši dárci většinou nejsou žádní boháči, ale prostí a obyčejní lidé. Chtějí se však podělit o to, co mají, a to je mocný nástroj pro změnu v životě mnohých dětí.“ Nicanor Tamang, ředitel IN v severní Indii.
