Jedno ráno byla na celém území republiky hlášená vichřice. Zrovna jsem se ten den chystal na program do školy, kam chodí spousta dětí z poměrně složitého sociálního prostředí. V některých třídách jsou partičky téměř až „dětí ulice“ a já šel právě do takové třídy, byl to devátý ročník.
S touto třídou už jsem za poslední roky několikrát pracoval, a přestože žáci tam jsou poměrně dost divocí, nějak jsme si k sobě našli cestu.
Měl jsem nachystaný program s názvem Rizikové sexuální chování, tedy program o dospívání, vztazích a sexuálním životě.
Zdálo se, že ta ohlašovaná vichřice bude hodně silná a bude opravdu nebezpečné vycházet ven. Ráno vydal hejtman Libereckého kraje doporučení, aby studenti a žáci dnes nechodili do školy a zůstali doma. A že ti, kdo tuto možnost využijí, budou mít absenci plošně omluvenou.
Já samozřejmě čekal, že přijdu do prázdné třídy. Vybavoval jsem si obličeje žáků a říkal jsem si, že zrovna tihle „divočáci“ rádi využijí jakoukoli příležitost, aby nemuseli do školy.
Když jsem však do třídy přišel, byla skoro plná, protože žáci věděli, co za program je čeká, a velmi se těšili. To mě úplně dojalo a program to byl skvělý!
Žáci byli velice aktivní, diskutovali, dali se ukáznit a výborně se mnou spolupracovali na připravených aktivitách.
Děti na českých školách možná netrpí tolik existenční nouzí. V dnešní složité době jsou více ohroženy jejich postoje a hodnoty. Se správným životním nasměrováním jim rádi pomáhají i lektoři z programu Zdravá mládež.
Lektorský program můžete podpořit zde.
Fotografie k článku pochází z programu Zdravá mládež a nemá přímou spojitost s uvedeným příběhem.