Informace k tématu a rady jsou určitě důležité, ale co když lektorovi při programu nestačí? Zajímá vás, jak se dá vypořádat s výzvami dětského světa?
Děti si v rámci hry vytvořily soupis důležitých informací. Teď mají stále na očích zásady, které jim třeba mohou i zachránit život.
Většina programů, které jsem na školách v období mezi „lockdowny“ měl, proběhla bez problémů. Ale na dětech je hodně znát online výuka.
Mladší jsou rozjívenější, neudrží pozornost a starší mluví o množství času, který tráví na počítači.
Jeden žák v sedmé třídě zcela klidně mluvil o tom, že je závislý na hraní počítačových her. Podrobně popsal znaky své závislosti: jak je nervózní, když hrát nemůže, jak o hraní přemýšlí, i když je někde s kamarády.
Říkal, že o tom ví, ale že s tím nemůže nic dělat.
O přestávce mi paní učitelka svěřila, že jsou ve třídě i další takoví žáci. A že často hrají počítačové hry doma i přímo během online výuky.
Myslím, že je možné, že s podobnými věcmi se budeme v budoucnu setkávat ještě víc.
Osobně se mě velmi dotýká, když některý z žáků takto klidně popisuje svůj problém – jako čistý strohý fakt, který tak prostě je.
Vždy mi to trochu vyrazí dech a jediné, co mohu v tu chvíli dělat, je hledat moudrost, co odpovědět a jak k celé situaci přistoupit.
V takovou chvíli totiž nějaké naučené rady a poučky nemají žádnou váhu.
Více o podporovaných lektorech programu Zdravá mládež najdete v přehledu lektorů.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.
