Dobrá kamarádství nejsou samozřejmostí. Petra Mecnerová děti učí, jak se o takový přátelský vztah umět postarat.
Děti s Petrou hrají různé pohybové hry a s chutí se zapojují všichni.
Když jsem se s Petrou sešel před osmou hodinou ranní u základní školy, kromě dobré nálady byla vybavená i řadou nejrůznějších pomůcek nezbytně nutných pro chystaný program.
Přestože Petra chodí do škol už velkou řádku let a patří k velmi zkušeným lektorům, sálá z ní stále jakási „prvotní láska“ k tomuto řemeslu. Ta se odráží v pečlivé přípravě na setkání s konkrétní věkovou skupinou dětí i v jejích verbálních a neverbálních projevech vůči dětem.
Vcházíme do 1. třídy k nejmladším obyvatelům školy a děti už tuší, že dnes to nebude jen tak ledajaký den. V následujících dvou vyučovacích hodinách se totiž nebudou učit běžné školní látce! Přesto se dozajista stane několik silných okamžiků, které je naučí něco důležitého do života.
S Petrou chodí do tříd její pomocnice opička. Ta dokáže s přehledem zaujmout nejen děti, ale i dospělé.
Téma dnešního programu je „Kamarádství a vztahy mezi spolužáky“ a to je něco, co se jich bytostně dotýká.
Hned od začátku je také jasné, že to nebude pouhé povídání. V průběhu programu si děti užívají různé hry, aktivity či techniky zaměřené na vzájemnou komunikaci.
Pak Petra dětem představí loutku opičky a později i housenky. Skrze příběhy zvířátek tak Petra dává prostor dětem, aby si mohly uvědomit a prožít své vlastní příběhy. Mohou s nimi také přijít do společného prostoru a učit se je řešit co nejlepším způsobem.
Na konci programu se děti musí osobně rozloučit… Hlavně s opičkou, ale samozřejmě také s Petrou. Všichni už netrpělivě vyhlíží případné další setkání.
Společně se vnořujeme i do pohádky a postupnými „střihy“ Petra zastavuje příběh a nechává děti jej dokončit. Děti jsou doslova hmatatelně vtáhnuty do děje, jako my dospělí do napínavé detektivky či puberťáci do počítačové hry. Možná je to i díky tomu, že Petra zapojuje do hry i učitelky.
Postupně spontánně dochází i k několika „udobřovacím“ reakcím mezi dětmi, které hned chtějí uvést do praxe právě vyslechnutou teorii. Takové situace si jednoznačně nelze naplánovat! Možná ani Petra nečekala, co program způsobí, přišlo to jako z nebe.
Když se na konci loučíme, stojí ještě o přestávce většina dětí v zástupu, aby se rozloučily s loutkou opičky i Petrou.
Možná tomu těžko uvěříte, ale děti na Petřině programu se opravdu dokáží zklidnit, způsobně se posadit do kroužku a debatovat o důležitých otázkách.
V paralelní 1.B vše probíhá velmi podobně. Děti jsou samozřejmě jiné, tedy i příběhy a situace se vyvíjejí jinak. Petra však umí skvěle improvizovat.
Díky tomu jsem byl svědkem dvou různých besed se stejně silnou atmosférou.
Po druhé besedě se mě nadšeně ptala třídní učitelka: „Ta Petra hraje v nějakém divadle? To, jak hrála, měnila hlasy a tak… to byl zážitek.“
I pro mě jako dlouholetého lektora to byl zážitek, který mě inspiroval a motivoval do další práce.
Mgr. et Bc. Martin Stavjaník, pověřený supervizor lektorů v programu Zdravá mládež
