Děti programy Pavla Kotoučka milují. A to i když se povídá o těžkých tématech, jako je třeba šikana. Zajímalo nás „proč“, tak jsme se vypravili k Pavlovi na návštěvu. Přečtěte si, v čem jsou jeho besedy výjimečné.
Ve třídě je ticho, že byste slyšeli cinknout špendlík o podlahu. Děti napjatě poslouchají Pavlův výklad o úskalích šikany.
Za lektorem Pavlem Kotoučkem jsem v polovině února přijel do městečka na hranici Moravského krasu. Z okolí dýchala kouzelná atmosféra rezervace plné různých jeskyň a podobných přírodních útvarů. Pavla a jeho programy si zde velmi oblíbili a i on za dětmi z této školy jezdí opravdu rád.
Nadšeně to potvrdila i místní metodička prevence slovy: „Mě tak mrzí, že jsem nemohla zůstat na celou tu besedu… On tak pěkně k těm dětem mluvil, že jsem to prožívala jako jedno z nich. Já bych to nedokázala, já už bych po chvilce začala zvyšovat hlas a ztrácela tu vlídnost. Tak doufám, že mi vyjde být na té druhé besedě!“ Podařilo se a zklamaná rozhodně být nemohla.
Pavel dává prostor dětem vyjádřit se k probíranému tématu. Děti nabídku s chutí využívají.
Program s názvem „Bolest šikanování“ byl zaměřen na prevenci špatných vztahů mezi spolužáky. A v žádném případě nešlo jen o soupis informací o tom, co máme nebo nemáme dělat, abychom měli dobrý kolektiv, nebo co je a není šikana.
Pavel je výjimečný v tom, že se vyhýbá nálepkování a „šuplíčkování“ lidí, kdo jaký je a kam bychom jeho chování z hlediska patologie zařadili. Naopak se hodně ptá a dává dětem spoustu příležitostí k odpovědím, a hlavně k přemýšlení. A to děti poznají.
Na jeho besedě děti rychle vycítily, že přišel někdo, kdo je má rád a chce s nimi strávit dvě vyučovací hodiny tím, že se jim bude věnovat.
Svůj výklad Pavel doplňuje prezentací, aby děti ještě lépe porozuměly probíranému tématu.
Je zjevné, že Pavel má dar skloubit potřebné informace, které je třeba dětem během programu předat, s jejich touhou se vypovídat. Dovedu si představit, že informace, které žákům během těchto dvou hodin podal, by se daly zjednodušit do dvacetiminutového přednesu. Ale efekt by byl úplně minimální.
Avšak takto, pod Pavlovým citlivým vedením, si děti na mnohé odpovědi v podstatě přišly samy a ještě všem povyprávěly své příběhy.
Když se to vše propojí se zkušeností, že jim někdo naslouchá a rozumí jim, máme zde přesně ten výsledek, kterého bychom v programu Zdravá mládež rádi dosahovali.
O přestávce děti lektora obestoupí a dál zaujatě pokračují v probíraném tématu. Je toho tolik co říct!
Dětem je s lektory při programu často tak dobře, jako by cítily dotek nebe – blízkost něčeho, co je přitahuje.
Někdy ani lektora po besedě nechtějí nechat odejít. Ptají se, kdy a kde se mohou zase potkat.
Nabízí se tak jedinečná možnost přizvat nadšence k nejrůznějším volnočasovým aktivitám, do kterých je řada lektorů, Pavla nevyjímaje, zapojená. Právě různé kluby nabízejí skvělou příležitost se dětem dále cíleně věnovat.
Každý může přispět k tématu. Nebojte se. Slovo se dostane i na vás.
Když po skončení odcházíme, přítomné paní učitelky se ještě domlouvají na dalších programech. Jak jsem je mohl během té chvíle poznat, jsou to už zkušené „matadorky“, které zažily spoustu dětí i programů, a na mě působily tak, jak si učitele představuji: spojení lásky a důslednosti, jasných hranic.
Tím více si považuji, že berou Pavla tak pozitivně a spolu s dětmi se těší i na nějaké příště.
Mgr. et Bc. Martin Stavjaník, pověřený supervizor lektorů v programu Zdravá mládež
