Život v době J. A. Komenského nebyl procházkou růžovou zahradou. Přes všechna úskalí a těžkosti se ale Komenský dokázal vždy zase postavit na vlastní nohy. Jeho životní příběh motivuje a promlouvá k dnešní mladé generaci.
Je dobré se na nepříjemné a těžké životní situace připravit. J. A. Komenský měl svůj „akční plán“, který byl jednoznačně funkční.
Poslední dva roky plné zvratů poznamenaly každého, děti školou povinné nevyjímaje. Lektoři proto nabízejí „programy na míru“ do současné situace. A je-li možné k tomu využít například výročí J. A. Komenského, tím lépe!
V pravidelných zprávách jsme se dočetli:
„V programech se teď více zaměřujeme na podporu odolnosti a psychického zdraví dětí.
Jako na zavolanou nám do toho přichází výročí narození J. A. Komenského. Kdo jiný by mohl být inspirací pro těžké časy? Sám zažil epidemie, války i osobní ztráty. Přesto vždycky našel vnitřní sílu, nevzdal se a šel dál!
Ať se s jeho příběhem seznamují mladší děti nebo puberťáci, nezůstává to u nich bez odezvy.
Učila jsem v jedné devítce, která nebyla nijak skvělým kolektivem ani před covidem, ale izolace a online výuka je ‚rozstřelila‘ úplně. Takových tříd teď na druhém stupni potkávám víc: moc se spolu nebaví, nedůvěřují si, nejsou ochotni jedni před druhými nic sdílet.
A zároveň se často od školních psychologů dozvídám, že mnoho dětí řeší potíže v rodině, mají strach z přijímaček, ve třídách ‚jede‘ sebepoškozování nebo bulimie… Na první pohled ale vidíte běžnou třídu puberťáků, kteří se s vámi jenom nebaví.
V této konkrétní třídě program sice neplynul úplně hladce, ale nakonec se všechno stihlo. Dle vlažné odezvy jsem usuzovala, že to s žáky zrovna moc nehnulo, ale na závěr jsem je nechala napsat své dojmy na lístečky… A byla jsem doslova v šoku, protože vzkazy na papírcích naprosto neodpovídaly dojmu, který třída zanechala.
Děti se zapojují do programu a společnými silami tvoří časovou osu stěžejních událostí v životě J. A. Komenského.
Dočetla jsem se mimo jiné:
‚Zaujalo mě poslání J. A. K. Zapamatovat si chci, že i když je situace nejtemnější, nesmím to vzdát. Uvědomil jsem si, co je důležité. Vezmu si z toho ponaučení, protože někdy se vzdávám brzy.‘
‚Bavilo mě to, bylo to hezky připravené. Určitě můžu začít svůj život vnímat jinak (v tom dobrém). Celkem mě to podpořilo, že můj život není někdy zase tak špatný.‘
‚Z programu si chci pamatovat, že vše má smysl a nemá cenu to vzdávat. Sama to teď v životě nemám jednoduché, a proto bych chtěla poděkovat. Teď už vím, že bych to neměla vzdát a měla začít problémy řešit, abych tady mohla nadále být pro všechny, kteří to potřebují a které mám ráda.‘
I další lístečky obsahovaly překvapivě pozitivní, osobní a milé věty. Což vůbec nepasovalo k tomu, jak se v průběhu programu žáci projevovali.
Přemýšlím, kolik podobných ‚deváťáků‘ denně potkáváme. Mladých lidí, kteří si s sebou nosí svoje neviditelné starosti a trápení, a protože nekřičí, protože jejich volání neslyšíme, můžeme si snadno myslet, že se nic neděje.“
(ze zpráv programu Zdravá mládež)
Děti na českých školách možná netrpí tolik existenční nouzí. V dnešní složité době jsou více ohroženy jejich postoje a hodnoty. Se správným životním nasměrováním jim rádi pomáhají i lektoři z programu Zdravá mládež.
Lektorský program můžete podpořit zde.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů? K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.
