Stát Bangladéš uznává základní vzdělání jako základní právo. Přesto ale kvůli všudypřítomné chudobě obrovský počet dětí nemůže vstoupit do vzdělávacího systému. V čem žijí Seema a Sumona, si jen těžko představíme, navzdory tomu obě dostaly příležitost se vzdělávat.
Seema Akter chodí teprve do 6. třídy, ale už má za sebou spletitou cestu. Jako malá se s rodinou přestěhovala z venkova do hlavního města Dháka. Rodiče na venkově nevlastnili žádnou půdu a nenabízely se jim žádné pracovní příležitosti. Doufali, že ve městě je čeká lepší život: otec začal tahat rikšu a matka pracovat jako hospodyně. Živobytí to bylo ale mizerné a do školy mohla Seema chodit jen díky programu organizace International Needs. V roce 2021 rodinu zasáhla tragédie, zemřela Seemina starší sestra. Tato ztráta rodinu natolik zasáhla, že se rozhodli opustit skromné živobytí ve městě a odstěhovali se zpět do vesnice.
Když jsou rodiny podporovaných dětí v Bangladéši nuceny se z nějakého důvodu přestěhovat, většinou to pro děti znamená konec podpory, organizace International Needs nemá prostředky, aby pokryla celé území Bangladéše.
Toto ale nebyl případ Seemy. Navzdory těžkostem se v roce 2023 vrátila do 6. třídy, International Needs totiž má k její radosti pobočku i blízko jejich novému venkovskému domovu! Může tak Seemě nabídnout nejen kvalitní vzdělání, ale také sociální a morální podporu a podnětné volnočasové aktivity jako tanec, zpěv nebo recitaci.
Seema sama sdílí:
„Možná žiji v náročných podmínkách, naše rodina žije v jednom malém pokoji a já denně chodím do školy asi 1,5 km pěšky, ale jsem vděčná organizaci International Needs za tuto příležitost. Miluju zpěv a malování. Škola mi prospěla nejen po studijní stránce, ale pozitivně ovlivnila i blahobyt celé mé rodiny.“
Děti, které přicházejí s rodiči z vesnic do měst s vidinou lepšího živobytí, zůstávají ve vzdělání vždy pozadu. Rodiče pracují, aby vůbec měli co k jídlu, a jejich děti nemají možnost myslet na nic jiného, než jestli si budou mít dnes co dát do pusy a co na sebe, aby jim nebyla zima. V takových podmínkách se těžko učí. Proto se jim zaměstnanci škol IN snaží jejich vzdělání usnadnit. A to ne ve smyslu mít na ně menší nároky, ale zprostředkovat jim takové podmínky, aby vysokým nárokům dostály.
Proto děti dostávají školní uniformy, učebnice, sešity, tužky, pastelky, pera, gumy. Jsou jim umožněny pravidelné zdravotní prohlídky, dostávají každý den jídlo. Také mají možnost zdarma rozvíjet svou kreativitu v mimoškolních aktivitách jako je tanec, zpěv a kreslení. Vedlo toho všeho jsou neméně důležité preventivní programy, kdy učitelé předávají různá morální poselství k budování charakteru a chování dětí. Učitelé navštěvují doma slabší děti a snaží se poradit jejich rodičům, pomoct vyřešit problémy, kvůli kterým mají děti absence, a vysvětlit důležitost vzdělání. Mezi dětmi lze pozorovat mnoho změn.
Ředitel bangladéšské IN říká: „Vzdělání je jediným způsobem, jak mohou lidé zlepšit kvalitu svého života. Je to jako propustka do budoucnosti, zítřek patří těm, kdo se na něj dnes připravili.“ A přesně to dodává energii desetileté Sumoně.
Sumona žije u babičky, maminku nemá a tatínek založil novou rodinu a o Sumonu se nestará. Babička už pracovat nemůže, takže jí musí Sumona opravdu hodně pomáhat. Žijí spolu v malém stísněném plechovém příbytku poblíž garáže pro rikši, kde je blátivá podlaha, a když přijdou monzuny, mají doma hodně mokro.
Navzdory svým povinnostem Sumona nadšeně navštěvuje spádové vzdělávací centrum. Zpočátku měla ve škole problémy se psaním, ale postupně se zlepšuje a projevuje velký zájem o různé předměty. V budoucnu se chce stát učitelkou.
Přes nepříliš ideální životní podmínky vyzařuje ze Sumony odhodlání a nadšení pro vzdělání, o kterém ví, že jí zajistí lepší budoucnost.
Staňte se pro bangladéšské děti propustkou do budoucnosti, adoptujte si některé z nich na dálku.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.