Program o emocích pro deváťáky byl překvapivě klidný, poučný a interaktivní. Všichni se s chutí zamýšleli nad tématy, která by si sami pravděpodobně nevybrali. Viktória dokázala vytvořit bezpečný prostor, ve kterém mohl každý pracovat s vlastními emocemi.
Jaké znáte příjemné a nepříjemné emoce? Skupinky do toho, která vymyslíte víc příkladů?
Na programu Viktórie Zemanové Na vlně emocí pro místní deváťáky jsem upřímně čekala „hukot“ – rušno, hlasitý smích a hihňání. K mému překvapení bylo všech 11 chlapců a 4 dívky naprosto ukázněných! Mladíci by si určitě dobrovolně emoce jako téma k osobnímu sdílení nevybrali. O to víc mě zaujalo, s jakou chutí se zapojili. Jejich odpovědi a podněty byly promyšlené a naprosto autentické.
Viktória program sestavila tak, že dokázala přirozeně vytvořit příjemné a bezpečné prostředí pro sdílení. Emoce nejsou jednoduché ani na pochopení ani na vysvětlení, o to víc jsem oceňovala, jak důmyslně Viktória volila otázky, čímž vedla chlapce a dívky ke spolupráci.
„Jsi nečekaně vyvolaný k tabuli.“ „Pohádala ses s kamarádkou a ona chce zveřejnit tvé trapné fotky, co má u sebe.“ Jak se zachovat v takových vypjatých situacích?
První jednoduché „emoční cvičení“, kdy se měli teenageři přiřadit k příhodnému obrázku na škále „nálad“, bylo opravdu na rozehřátí. Takový „ice-breaker“, proto se trefně jmenovalo „ledoborec“. A opravdu na začátek pomohlo. S každou další aktivitou rostla míra spolupráce a bylo znát, že hry i téma je baví. Když začala Viktória mluvit o strachu – častém původci našich emocí, všechny to zjevně zaujalo. Vysvětlila, co je strach, jeho různé projevy a reakce na něj. Vše ještě umocnila skupinovou aktivitou pro lepší porozumění. Viktória má opravdu vychytané příklady, které rezonují s dnešní dobou a s mládeží a jejich prožíváním. O to více pak dívky a chlapci reagovali a přidávali různé osobní příklady.
Na závěr je vždy dobré jasně pojmenovat, co máme a co nemáme ve svých vlastních rukou – aspoň co se emocí týče.
Bylo znát, že se jim moc líbilo praktické dechové cvičení. Aktivita “co ne/mám ve svých rukou” jim zase pomohla uvědomit si, že se mnohdy stresujeme a děláme si starosti kvůli věcem a událostem, které nedokážeme ovlivnit. Snímá to z nás pak zbytečné obavy. Líbil se mi výrok, že svět je černobílý a emoce mu dodávají barvy, což znamená, že emoce nejsou špatné.
Tihle deváťáci si díky dnešnímu programu mohli lépe uvědomit své emoce, jak s nimi pracovat a jak si nastavit hranice. Věřím, že tyto dovednosti jim lépe pomohou zvládat emoce v každodenním životě.
Hana Nedvědická, výkonná ředitelka Nadace Mezinárodní potřeby
