Od dubna 2024 má Nadace Mezinárodní potřeby novou paní ředitelku. V rozhovoru se dočtete třeba o tom, jak se k práci dostala, co má v nadaci nejradši a jak je možné, že se nebude bát cestovat do zemí, jako je Jižní Súdán nebo Burkina Faso.
V nadaci už pracuješ víc než rok. Nejdříve jako asistentka ředitele, teď už několik měsíců jako výkonná ředitelka. Jak se ti v nadaci pracuje?
Nadace Mezinárodní podpory sídlí v České Třebové a má aktuálně sedm zaměstnanců.
Práce v nadaci je pro mě opravdu skvělou zkušeností. Pracovat v křesťanské organizaci, kde nás všechny spojuje stejná víra a hodnoty, je úžasné. Společně se modlíme a vnímám zde vzájemný respekt a vždy snahu o vzájemnou pomoc.
V porovnání s nekřesťanskými organizacemi cítím, že atmosféra v naší nadaci je mnohem klidnější a podporující. I přesto, že je stále hodně práce, nevnímám zde zbytečný a přehnaný stres zaměřený například na prodejní výsledky.
Překvapila tě nadace něčím?
Velmi mě překvapila svou propracovaností a systémovostí. Díky dlouholeté práci nadace pod vedením mého předchůdce Petra Horáčka a zkušených kolegů, kteří do práce dávají nejen velmi osobní přístup, ale i své srdce, se vytvořily velmi detailní a účinné postupy. Na vše zde najdete návody a směrnice, které umožňují plynulý průběh pracovních procesů a přípravu na různé situace.
Tento systém vnáší do naší práce jistý řád a jasně nastavené kompetence, což předchází zmatkům a případným nedorozuměním. Takovou úroveň organizace a struktury jsem nezažila ani ve velkých korporátních organizacích. Je to pro mě velmi inspirující a umožňuje to efektivní a klidnou pracovní atmosféru.
Nadace sídlí v České Třebové, ty jsi ale z Hodonína. Jak ses vlastně o nadaci dozvěděla?
O nadaci jsem se dozvěděla přímo od Petra Horáčka, t.č. výkonného ředitele. Seznámil nás můj pastor, který mě také na pozici doporučil. Předtím jsem konkrétně Nadaci Mezinárodní potřeby neznala. Petr mi nadaci představil a hned jsem věděla, že by mě práce v nadaci zajímala. Když se poté vypsala pozice výkonného ředitele, ihned jsem věděla, že se o místo budu ucházet.
Na co se v nadaci nejvíc těšíš? Co sis už za tu dobu stihla nejvíce oblíbit?
Na fotografii s předchozím ředitelem nadace Petrem Horáčkem.
Nejvíc se těším na dopisy od dětí a také jejich fotky. Díky nim můžu vidět, jak děti rostou, a lépe je poznat. Každá zpráva je malým okénkem do jejich světa, a když vidím, jaké pokroky dělají a jak se jim daří, utvrzuje mě to v tom, že naše práce má skutečný smysl.
Kromě toho jsem si také oblíbila čtení zpráv od lektorů ze škol. Tyto zprávy nám poskytují cenné informace o tom, jak program Zdravá mládež funguje v praxi a jaký dopad má na děti. Je skvělé sledovat, jaký rozdíl dokážeme společně udělat.
Máš za sebou různorodé pracovní zkušenosti. Kde jsi pracovala, než jsi nastoupila do nadace?
Většinu své kariéry jsem strávila prací v mezinárodních firmách, jako jsou Nestlé, CHANEL a BVLGARI, a také v české společnosti NOTINO. Zastávala jsem pozice v oblasti obchodu a marketingu. Kromě toho jsem také řídila hotelový resort v Kambodži.
Jak se stalo, že ses usídlila zrovna v Kambodži?
Než jsem Kambodžu navštívila, moc jsem o této zemi nevěděla a neměla žádná očekávání. Hned po první návštěvě jsem si ji ale zamilovala. Místní atmosféra, kultura a krásná příroda mě úplně okouzlily – netušila jsem, jak nádherné ostrovy a pláže tam jsou. Moje srdce si však nejvíce získali lidé. Jejich srdečnost, otevřenost a pohostinnost mě přesvědčily, že tohle je místo, kde chci zůstat žít.
Nestýskalo se ti po České republice?
Musím se přiznat, že vůbec ne. I když občas můžou chybět blízcí, moderní technologie a online komunikace to hodně usnadňují. Navíc je člověk zaměstnaný poznáváním nových míst a lidí, takže čas hodně utíká a nemá prostor na to, aby se stýskalo. Aspoň já to tak nemám.
Proč ses vrátila zpět?
Z rodinných důvodů. A také měl Bůh evidentně jiné plány pro můj život.
Ve tvém medailonku na webu se píše, že máš ráda vodní sporty a jsi dokonce certifikovanou potápěčkou! Jaké máš ráda vodní sporty?
Od malička miluju vodu a plavání. V průběhu života jsem vyzkoušela různé vodní sporty, jako je surfování, windsurfing, vodní lyže a mnoho dalších. Všechny mě bavily a není snad žádný, který by mě nenadchl.
A co to potápění? Jak často se k němu dostaneš? Bývá to zpestření dovolené u moře? Nebo se potápění věnuješ pravidelně i v ČR, třeba o víkendech?
Hned na začátku práce se Hana Nedvědická vydala na kongres organizace International Needs na Nový Zéland, potkala se zde např. se spoluzakladatelem a bývalým prezidentem International Needs Melem Newthem a jeho ženou Val.
Potápění mě velmi baví, ale v ČR, kde moře nemáme, se mu bohužel nemohu věnovat pravidelně, protože možnosti potápění jsou zde omezené, například v řekách či jezerech. Proto se k potápění dostanu především při cestách do zahraničí, kde se stává příjemným zpestřením dovolené u moře.
Co zajímavého jsi už pod vodou viděla?
Pod vodou jsem už viděla spoustu nádherných ryb a korálů. Mezi zajímavé druhy, které jsem potkala, patří různé druhy žraloků, jako například žralok liškoun nebo černoploutvý, také rejnoky. Setkala jsem se s delfíny, mantami a želvami. Jedním z největších zážitků však bylo potápění s velrybím žralokem na Filipínách. Ten moment byl naprosto ohromující a rozhodně zůstane v paměti navždy.
Ráda se také potápím k potopeným lodím.
Je vidět, že moc ráda cestuješ. Jaký jsi cestovatel, pokaždé se vydáš objevovat nová místa, nebo se ráda vracíš tam, kde už to znáš?
Určitě platí obojí. Objevování nových míst je pro mě vždy adrenalinovým zážitkem a mám ještě spoustu destinací, které bych ráda navštívila. Zároveň jsou však i místa, kam se ráda a opakovaně vracím, například Bangkok, ostrovy Gili v Indonésii nebo Kuala Lumpur v Malajsii. Každé z těchto míst má pro mě něco zvláštně blízkého – cítím se tam jako doma a vždy mě potěší, když se mohu znovu vrátit. Doufám, že se jednou znovu vrátím i do Kambodži.
Nebát se cestovat se ředitelce nadace jistě bude hodit. Těšíš se, že se pracovně podíváš třeba do Burkiny Faso nebo do Jižního Súdánu a jiných?
Ano, určitě je výhoda, že se nebojím cestovat, zvlášť na místa, která nejsou běžně navštěvovaná. Těším se z možnosti pracovně navštívit takové destinace jako Burkina Faso, Jižní Súdán nebo třeba Bangladéš. Tyto cesty mi umožní nejen lépe pochopit místní potřeby a podmínky, ale také přispět k našim projektům přímo na místě. Každá nová zkušenost a setkání s lidmi v těchto regionech jsou pro mě cenné a motivující.
Letos jsi navštívila projekty, které nadace podporuje na Filipínách. Jak se ti tam líbilo?
Osobní setkání s podpořenými dětmi znovu potvrdilo, jak jim podpora z ČR pomáhá a jak moc jsou za ni vděčné.
Byla to moje třetí návštěva Filipín a vždy se mi tam moc líbí. Poprvé jsem však měla možnost vidět projekty, které nadace podporuje, v praxi. Měla jsem možnost poznat místní komunity, vidět přímý dopad naší práce a setkat se s dětmi a jejich rodiči, kterým naše projekty pomáhají. Kromě toho mě Filipíny vždy okouzlí svou krásnou přírodou – bělostné pláže, tyrkysové vody a malebné ostrovy. Celkově to byla velmi inspirující a obohacující cesta, která mi umožnila lépe pochopit, jak naše podpora mění životy a přináší pozitivní změny
Splnila návštěva filipínských projektů tvé očekávání, nebo tě místní něčím překvapili?
Návštěva rozhodně předčila má očekávání. Kolegové vše skvěle zorganizovali a udělali maximum, abychom se cítili vítáni. Místní mě ohromili svou organizovaností, přátelskostí a vřelostí. Bylo opravdu dojemné vidět jejich pohostinnost, i když mají málo, a jak autenticky se radují z návštěvy cizinců. Lidé zde vytvářejí silné komunity, kde si navzájem pomáhají. Celkově to byla velmi obohacující zkušenost, která mě obohatila nejen profesně, ale i osobně.
Potkala jsi mnoho dětí podpořených českými dárci v dálkové adopci. Změnilo osobní setkání nějak tvůj pohled na adopci dětí na dálku?
Určitě ano. Osobní setkání s dětmi podpořenými českými dárci v dálkové adopci utvrdilo můj pohled na tento typ podpory. Vidět jejich radost, vděčnost a konkrétní dopad na jejich životy je velmi silný zážitek. Bylo úžasné vidět je osobně, protože spousty z nich znám z fotek a jejich profilů. Slyšet, jak jsou vděčné za pomoc, kterou dostávají. Osobní kontakt mi umožnil lépe pochopit, jak důležitá je naše podpora a jak výrazně ovlivňuje jejich každodenní život a budoucnost. Tato setkání potvrzují, že dálková adopce není pouze formální gesto, ale skutečná pomoc, která mění životy nejen dětí, ale celých komunit. Je to obrovská motivace pokračovat v této práci a pomáhat dál.
Jaké výzvy tě v nejbližší době v nadaci čekají?
Cesta na kongres na Nový Zéland byla pestrá a obohacující. Mezi povinnostmi a mnoha setkáními měla Hana Nedvědická též slovíčko pro děti z místní církve.
Čeká nás několik zajímavých výzev. Od září budeme podporovat historicky nejvyšší počet lektorů, celkem 39. Tento nárůst s sebou přináší nové příležitosti, ale také výzvy v oblasti koordinace a zajištění kvalitní podpory.
Kromě toho očekáváme další růst počtu podpořených dětí a zahájení nových projektů, které nám umožní rozšířit naši pomoc a dosáhnout většího dopadu. Těším se na tyto výzvy, protože nám umožní posunout naši práci dál a přinést pozitivní změny tam, kde jsou nejvíce potřeba.
Co bys chtěla na závěr vzkázat čtenářům rozhovoru?
Na závěr bych ráda vzkázala čtenářům, že každý z nás má možnost přispět k pozitivní změně ve světě. I malý čin může mít velký dopad, ať už se jedná o podporu konkrétního projektu, dobrovolnickou činnost nebo jednoduše o šíření povědomí o důležitých otázkách. Buďte otevření novým příležitostem, které vám přijdou do cesty, a neváhejte přispět svou trochou do mlýna. Společně můžeme vytvářet lepší svět pro nás všechny. Děkuji vám za váš čas a zájem.
Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se ve všem daří nadaci i tobě!
Sestřih rozhovoru si můžete pustit zde:
Působení nadace by nebylo možné bez konkrétních lidí. Věděli jste, že můžete přispět přímo na práci zaměstnanců nadace?
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
