Některé programy jsou od začátku prostě náročné – třída je neukázněná, děti vyrušují… Lektor ví, že to nesmí vzdát, že musí vše dotáhnout do konce. Jako milé a příjemné pohlazení pak může být zpětná vazba neposedných žáků.
Začátek školního roku v řadě škol tradičně patří tzv. stmelovacím programům. Jeden z nich popsala jedna z lektorek:
Tito školáci pochopili zadání aktivity a teď pilně pracují na splnění úkolu.
„Velmi silný okamžik jsem zažila v jedné 6. třídě. Byl to nově utvořený kolektiv. Třídnictví předali paní metodičce prevence se slovy: ‚Nikdo jiný než vy je nezvládne.‘
A opravdu, třída byla velmi problematická. Od začátku jsem bojovala s kázní. Běžně v první hodině zvládneme až tři aktivity na ‚prolomení ledů‘. Tady jsem půlku hodiny jednu hru musela vysvětlovat, pak jsme si ji zahráli a další už jsme nezvládli. Když to paní učitelka viděla, začala se doslova hroutit. Snažila jsem se ji povzbudit co nejvíc to šlo.
K potyčkám mezi žáky docházelo i o přestávkách. Při jedné takové jsem byla a snažila se konflikt mezi dvěma chlapci uklidnit.
Nakonec jsme program dotáhli do zdárného konce a přiznám se, že jsem od závěrečné aktivity, kdy probíhá reflexe celého programu za pomoci emočních karet, ani už moc neočekávala. Říkala jsem si, že člověk si musí dávat malé cíle, a já měla ten, že prostě s nimi program ‚jen‘ dokončím.
Děti, které dávají pozor, co lektor povídá, jsou někdy opravdu „za odměnu“.
Děti byly nezvykle otevřené. Pak přišli na řadu chlapci, kteří v průběhu programu nejvíce vyrušovali. A ten první začal slovy:
‚Paní lektorko, chtěl bych se Vám na začátek moc omluvit. Choval jsem se hrozně, fakt mě to mrzí. Nevím, co bych dělal na Vašem místě. Vy jste se tak snažila, mrzí mě to.‘ Od druhého zazněla velmi podobná slova. Oběma jsem moc poděkovala za upřímnost a za omluvu a ujistila je, že si toho moc vážím.
Do třetice přišla na řadu dívka, která na sebe po celý program strhávala pozornost. A následovala také omluva a k tomu osobní sdílení přede všemi spolužáky:
‚Já nevím, proč se tak chovám, ale vím, že to je hloupé. Když jsem sama, jsem úplně jiný člověk. Nevím, proč se tak předvádím, ale chci s tím něco dělat. Chodím k paní psycholožce, ale to zatím k ničemu nevede.‘ To už byla opravdu síla. A její otevřenost mě překvapila, samozřejmě mile.
Další děti se sdílely, že si při programu našly nové kamarády, protože třída byla úplně nově utvořená. A další říkaly, že to pro ně bylo moc hezké, že se mohly víc navzájem poznat.
Zahřálo mě to u srdce, nebyla to marná práce!“
Více podrobností o programu Zdravá mládež naleznete zde.
Podpořte lektorskou práci a pomozte tak českým dětem.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.
