Lektorem liberecké organizace Maják je Vojtěch tři roky, ale svým klidným a rozvážným postojem působí jako zkušený profesionál, který se s dětmi a mládeží o ožehavých tématech baví už dlouhá léta. Vyzařuje z něj přirozená autorita i touha, aby se ve třech hodinách dnešního programu tihle osmáci dozvěděli právě to, co potřebují vědět.
Sex je jen část intimních mezilidských vztahů. Vojtěch si chce dneska se třídou povídat právě o pestrosti, hloubce, kráse a jedinečnosti vztahů.
Kdybych měl Vojtěchův přístup a styl popsat jednou větou, bylo by to: „Je jedno, co všechno vím o sexualitě a intimitě já, důležití jste pro mě vy a to, co potřebujete.“
Cíl a směřování programu má promyšlené, zároveň je připravený reagovat na to, co přítomné teenagery zajímá a co aktuálně řeší.
Asi po hodině programu mám pocit, že bych chtěl být součástí této třídy a nasávat informace o důležitých osobních věcech právě tímto způsobem a v takové atmosféře.
Protože jsem byl ve věku těchto osmáků přesně před 40 lety, mohu si jen postesknout, že „…za nás nic takového nebývalo…“
Na tabuli za Vojtěchovými zády pomalu přibývají témata, kterými se dneska budou v této třídě zabývat.
Hned v úvodu zazní jedna ze stěžejních otázek:
„Co vás napadne, když se řekne sexualita?“
Odpovědi žáků jsou zároveň podtémata, kterými se postupně budou zabývat po zbytek programu.
V každé třídě jsou odpovědi trošku odlišné a tím pádem se liší i probíraná témata, protože se vážou na aktuální potřeby přítomných.
V této třídě je to například: bezpečí, pohlaví, zneužití, nemoci, děti, touha, láska…
Velmi zajímavý okamžik na pomezí intimity nastává, když Vojtěch vyzve žáky, aby zavřeli oči a soustředili se jen na sebe. Bude jim klást otázky a oni mohou zvedat ruku jako kladnou odpověď. Jsem sám zvědav, jestli se nebudou bát být upřímní.
To není trénink ve zvedání rukou, ale citlivá snaha vytvořit prostředí důvěry a přijetí, ve kterém se bude třída moct bavit o intimních a složitých tématech.
První, zkušební otázka zní: „Je podle vás venku zima?“ odpovídá větší polovina, ale je zjevné, že s otevřeností to zatím moc nesouvisí.
Pak začne „přituhovat“ otázkami:
„Stydíte se, když se mluví o sexu?“
„Kdo z vás už měl někdy vztah?“
„Kdo měl více než tři vztahy?“
„Kdo ještě neměl vztah a chtěl by?“
Nedokážu si představit, že by se někdo přihlásil, kdyby nebyla navozena atmosféra důvěry. Byl jsem potěšen zejména tím, že si spolužáci věřili natolik, že oči neotevírali a klidně se hlásili, byť občas šlo o dost intimní otázky.
Vojtěchovi se povedl opravdový „majstrštyk“ – ve smyslu debaty s teenagery o velmi osobních tématech s naprostým respektem ke všem.
Vojtěch přibližuje teenagerům 5 lidí z plakátu a jejich příběhy a žáci mají prostor vyjádřit své postoje a sympatie.
V další hodině dostali žáci na plachtě před sebou obrázek pěti různých lidí ve věku mezi 15 a 30 lety a vyjadřovali k nim svůj postoj a sympatie. Vojtěch pak postupně odkrýval o těchto lidech další a další informace a žáci případně měnili své postoje a sympatie k nim.
Fotky byly fiktivní, jména smyšlená, ale příběhy skutečné. Přitom průběžně shrnoval témata, která v souvislosti s novými informacemi o těchto lidech přicházela: největší životní zklamání, počet partnerů, počet dětí, věk prvního pohlavního styku atd. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se mění názory žáků na jednotlivé lidi, ale hlavně diskuze o tom, proč to tak je.
Velmi pestrý program vyvrcholil ve třetí hodině odpovídáním na anonymní dotazy.
Na konci programu nebylo vůbec překvapením, že žáci tleskali a v závěrečné zpětné vazbě dávali Vojtěchovi palec nahoru. Věřím, že celý program pro ně měl a i do budoucna bude mít velký smysl.
Mgr. et Bc. Martin Stavjaník, pověřený supervizor lektorů v programu Zdravá mládež
