Není program jako program. Někdy třída „s nálepkou“ překvapí učitele, někdy si lektor musí vybojovat, že to, co dělá, má opravdový smysl, i když se zdá, že třída vůbec nespolupracuje.
„Jeden z hlubokých momentů jsem zažila během stmelovacího programu v 6. třídě. Byla to třída s nálepkou ‚hrůza, děs‘.
Předem jsem dostala následující informace: ‚Ve třídě se objevují problémové situace, jako jsou krádeže, poškozování školního majetku či stížnosti některých žáků na nevhodné chování spolužáků, zejména v podobě častého používání vulgárních výrazů.‘

Závody na lyžích jsou výborná aktivita: děti se učí koordinovat pohyby, hodně se nasmějí a zároveň se trénují ve vymýšlení důmyslné taktiky a ve spolupráci.
A k tomu tato specifika kolektivu:
– tři chlapci vyrůstají v dětském domově
– jedna dívka je v psychiatrické péči a užívá medikaci
– jeden chlapec má diagnostikované ADHD a je medikován
– jeden chlapec pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí a je o rok starší než spolužáci
– jeden chlapec vykazuje výrazně problémové chování – používá vulgární urážky zaměřené na vzhled dívek, dopouští se fyzických ‚žertů‘ (např. podkopávání či nečekané strkání, plácnutí do obličeje, shození penálu), nerespektuje stanovená pravidla školy a podílí se na poškozování školního majetku.

Veselo je i v této třídě. Jak se vyhnout srážce na mostě ze čtvercové sítě? Je to zajisté o dobré vzájemné komunikaci a ochotě se domluvit, případně ustoupit.
Na programu byla přítomna třídní učitelka a školní metodik prevence. Oba měli předem obavy, jak program proběhne. Děti je však dokázaly šokovat. Třída byla doslova jako vyměněná. Děti krásně spolupracovaly, účastnily se aktivit, diskutovaly a celkově si program užívaly.
Nakonec pomocí emočních karet sdílely své zážitky a pocity. Několik žáků řeklo, že je bavil celý program. Některé děti zmiňovaly dobrou spolupráci.
Jedna dívka si vybrala obrázek s životním cyklem motýla. Okomentovala ho ve smyslu, že některé věci nejsou hned, nějakou dobu to trvá, než se vylíhne něco krásného, dokonalého. Přirovnala to k vývoji třídního kolektivu.
Jiná dívka si vybrala obrázek tunelu, do kterého z venku svítí slunce. V tunelu je tma, ale na konci je vždy světlo. Proto vidí naději i pro svoji třídu.
V podobném duchu se vyjádřil i školní metodik prevence.
Další zážitek měl ráz úplně opačný. Ocitla jsem se v 7. třídě na škole v romské lokalitě. Na programu byl opět stmelovák. A bylo to opravdu náročné. Nejenom že žáci nedokázali dodržovat pravidla, ale program je nebavil, nechtěli se účastnit aktivit. Mnohokrát jsem slyšela věty: ‚Já tohle dělat nebudu.‘ ‚Mě to nebaví‘ Až doma jsem zjistila, že mi ‚zmizely‘ dvě fixy a v mé lektorské tašce se objevil protékající pytlík se zkaženým jídlem.
V polovině programu jsem uvažovala o tom, zda ho ukončit. Měla jsem pocit marnosti, připadalo mi, že zbytečně plýtvám svojí energií i časem. Rychle jsem v duchu hledala správnou cestu.
Tichý vnitřní hlas mi napověděl, že tyto děti mnohokrát zažily odmítnutí. Možná to s nimi vzdaly jejich rodiny, možná i někteří učitelé, tak já to vzdát nechci. Vytrvala jsem až do konce. Mám naději, že právě skutečnost, že jsem to s nimi nevzdala, pro ně mohla být světlem a ukázat jim, že mají hodnotu, že na nich záleží.“
Děti na českých školách možná netrpí tolik existenční nouzí. V dnešní složité době jsou více ohroženy jejich postoje a hodnoty. Se správným životním nasměrováním jim rádi pomáhají i lektoři z programu Zdravá mládež.
Lektorský program můžete podpořit zde.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.






