Po odmlce v minulém roce se 12.–13. září 2007 znovu setkala skupina lidí, které s naší nadací spojuje partnerství v programu Zdravá mládež.
Zažili jsme skvělé dva dny nabité sdílením, povzbuzením, debatami nad naší prací a novými podněty.
Program Zdravá mládež existuje 8 let. Na tomto setkání byli dva pracovníci, kteří s námi pracují již sedmým rokem, další dva 5 let…
Zamýšlím se nad tím a nad naším setkáním s vděčností a s pohledem na řadu zápasů, nesnází a na úsilí, které je za námi.
-
- stovky tisíc mladých lidí byly osloveny přednáškami,
- vznikly a rozšířily se volnočasové kluby a aktivity,
- mnozí další lidé jsou inspirováni k práci mezi mládeží v nekřesťanském prostředí,
- každý rok podpoříme tento program částkou zhruba 1,5 milionu Kč.
Veřejnost na mnohých místech vnímá tyto programy právem jako jedny z nejlepších v rámci primární prevence.
Tyto skutečnosti mi vyvstávaly před očima, když jsem si spolu s ostatními mohl skutečně užívat dva dny ve společenství zapálených lidí, které považuji za špičkové pracovníky ve svém oboru.
Kromě osmi pracovníků, které přímo podporujeme v jejich práci, s námi bylo dalších šest lidí, kteří jsou jejich blízkými spolupracovníky či se chystají vstoupit do služby přednáškové práce na školách. I proto jsme si udělali na začátku dostatek času, abychom se jednotlivě představili a stručně si pověděli o naší práci. To byl dobře vynaložený čas, který nás už na začátku k sobě hodně přiblížil, nastartoval první diskuse a otázky a samozřejmě přinesl i nezbytnou dávku humoru.
Ještě hlouběji jsme mohli jít ve chvíli, kdy dostal slovo Martin Stavjaník. Hovořil na téma: „Motivy a smysl přednáškové práce – aneb Když tam jdeme, tak proč?“. Martin přinesl hodně podnětů ze svých bohatých zkušeností. Uvedl téma, vyslovil několik klíčových myšlenek a pak nechal svým typickým naslouchajícím způsobem rozvinout moc užitečnou debatu. Tento způsob se stále více stává charakteristickým pro jeho přednáškovou činnost.
Mluvili jsme o tom, kde jsou hranice naší práce: k čemu zde jsme (a v čem můžeme školám a lidem v nich posloužit) a k čemu již nikoliv. Svoboda od nesplnitelných úkolů (např.: „Máme na škole šikanu, přijďte nám to tady ‚opravit‘, máte na to dvě hodiny.“) chrání před vyhořením; máme poslání, pro které tu jsme a pro které musíme pečovat i o sebe. Cílem každé přednášky je pouze zčásti předání určitých informací: je to mnohem více také osobní setkání s těmi, kterým sloužím, sdílení o tom, co je jejich problémem. Nepřinášíme jim na ně především hotový recept, jak je řešit, ale přinášíme povzbuzení, pomoc, osvobození od falešného tlaku – s tím vším se v nás mohou mladí lidé setkat.
V dalších dvou blocích představili dva neméně zkušení lektoři jedno ze svých typických přednáškových témat: Miloslav Fanta z Mladé Boleslavi prezentoval téma „Pornografie a kult krásného těla“ a Patrik Müller z Liberce uvedl přednáškové téma o sexuální výchově. Vysvětlovali, proč toto téma přednášet, a jak to mohou mladí lidé uchopit. Oba měli nesnadnou úlohu představit téma podobně jako ve škole a oba se jí zhostili skvěle. Účelem bylo co nejlépe porozumět stylu a zaměření práce druhých lektorů a inspirovat se jimi.
Jsou samozřejmě i nepřenositelné způsoby práce: Miloslav Fanta jako zručný kreslíř doprovází své přednášky názornými kresbami. To každý neumí, ale po jeho přednášce se s ním někteří domlouvali, zda by pro ně udělal nějaké kresby, které použijí ve svých přednáškách a na mládežnických akcích.
V posledním bloku našeho setkání dostal slovo Martin Čechák s tématem: „Výhody a výzvy misijní práce na bázi občanského sdružení – aneb Oslovujeme svět způsobem a jazykem, kterému rozumí“.
Martin podrobně představil svoje vlastní hledání a historii tříleté práce v Kroměříži. Postupně zde vznikl projekt, který představil jako „Nízkoprahové zařízení Jaspis – podpora mládeže ohrožené sociálním vyloučením a její resocializace v Kroměříži“.
Forma občanského sdružení se pro jejich práci stala nástrojem, který se pro ně v tomto čase zdá být odpovídajícím způsobem, jak naplnit své poslání. Martin poukázal na výhody i výzvy této cesty. Ještě bezmála polovinu zpáteční cesty domů jsme o těchto věcech v našem autě debatovali…
Setkání v malém penzionu ve Velkém Újezdu u Olomouce nás upřímně nadchlo. Víme, že se vzájemně potřebujeme a můžeme si být užiteční. Ze setkání vzešlo nespočet podnětů, které se nyní mohou zúročit v naší práci. Před setkáním jsme se v nadaci, se správní radou i s partnery v International Needs modlili za to, aby setkání přineslo opravdový užitek naší práci. Díky Pánu Bohu za toto vše a také díky Vám, kdo jste se účastnili a sloužili tak jeden druhému. Díky také všem, kdo s námi stojíte v této práci, modlíte se za nás, pomáháte nám a podporujete nás.
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel
