Jedna ze 40 nejchudších zemí světa. V Nepálu pracuje 2,6 milionů dětí a více než polovina lidí je negramotná. Hinduismus vyznává 80 % obyvatel a kastovní systém stále funguje. Nepál se od roku 2006 zmítá v politickém chaosu.
Více…
km2
obyvatel
gramotných
nezaměstnaných
Nepál patří mezi 40 nejchudších zemí světa. Více jak 2/3 Nepálců se musí spokojit s příjmy ve výši 1 dolaru denně. Dětem hrozí negramotnost – negramotní jsou většinou i jejich rodiče – ale cenná pomoc dárců jim dává šanci stát se vzdělanými lidmi a uniknout tak bídě, která je obklopuje.
Děti jsou k dálkové adopci vybírané bez rozdílu vyznání. Snažíme se od dětí získávat také odpovědi na dopisy jejich dárců. Zejména v Nepálu je to však obtížné a nemůžeme zaručit, že děti budou reagovat na případné zásilky. Pokud žijí mimo údolí Káthmándú, může být kontakt s nimi zdlouhavý.
Abychom ve změněné ekonomické situaci dostáli i nadále našim závazkům v podpoře dětí, zvýšili jsme v prosinci 2022 mírně částky podpory dětí pro nové dárce. Děkujeme za pochopení i Vaši štědrost.
Narodil se 27. července 2005.
Ashish žije s rodiči v provincii Gandaki, ve městě Pokhara. Má staršího bratra, který pracuje v zahraničí.
Esther je nejmladší z devíti dětí. Bydlí s rodiči poblíž školy v pronajatém domku ve čtvrti Bhainsepati, Lalitpur v údolí Káthmándú.
Narodil se 7. ledna 2013.
Gaurab má mladší sestru. Bydlí s rodiči a prarodiči v pronajatém betonovém domku.
Narodil se 21. února 2013.
Justiel má mladšího bratra. Bydlí s rodiči v pronajatém domku.
Narodila se 10. srpna 2010.
Kristina nemá sourozence, žije s rodiči v pronajaté místnosti v Lalitpuru, kde mají přístup k pitné vodě.
Narodila se 5. dubna 2006.
Sagun studuje na univerzitě a bydlí ve městě Bhaisepati. Má dva bratry, otec před několika lety zemřel. Rodina při zemětřesení přišla o dům a nyní žije na vesnici v malém domku, postaveném z plechu a bambusu.
Narodil se 9. května 2003.
Shalom nemá sourozence. Žije se svými rodiči ve městě Lalitpur v údolí Káthmándú.
Narodila se 24. června 2001.
Shrijana má sestru a tři bratry. Žijí s rodiči ve městě Pokhara.
Narodila se 1. února 2002.
Smriti nemá sourozence. Rodina žije v pronajatém domku v údolí Káthmándú.
Narodila se 11. července 2005.
Sophie má dva dospělé bratry. Žije s rodiči v pronajaté místnosti. Vodu si nosí z veřejného kohoutku.
Narodila se 3. března 2003.
Sumnima žije jen s matkou v pronajatém pokoji ve městě Biratnagar. Otec před několika lety zemřel.
Narodila se 24. března 2015.
Susana žije se svými rodiči a mladším bratrem v pronajaté místnosti, mají dobrý přístup k pitné vodě.
Adopci dítěte můžete dát někomu též darem.
Zaplaťte dítěti v rozvojové zemi rok vzdělání a Váš blízký člověk dostane certifikát dárcovství a čtyři zprávy o dítěti během následujícího roku.
Podporujeme děti z nejnižších společenských vrstev.
Nepál stále patří mezi 40 nejchudších zemí světa. Více jak 2/3 Nepálců se musí spokojit s příjmy ve výši 1 dolaru denně.
V letech 1996–2006 terorizovaly zemi maoistické skupiny, které podvracely infrastrukturu, vynucovaly násilně stávky a blokády celých území, až přivodily pád monarchie. Vláda v Nepálu je velice nestabilní a veřejná správa funguje špatně.
Obyčejní lidé denně bojují o přežití a pracují tak těžce, jak by málokdo v Evropě byl ochoten. Děti z Nepálu musí často pracovat. Vysoká úmrtnost dětí a nízká průměrná délka života dospělých jsou součástí běžné reality.
Podpora je poskytována dětem rozptýleným po celé zemi, zejména v okolí hlavního města Káthmándú a u města Pokhara.
Proč poskytujeme dětem vzdělání
V Dálkové adopci PLUS® pomáháme rodinám, které by kvůli nedostatku financí nemohly své děti posílat do školy.
Ve všech školách se musí platit poplatky a jsou nutné další výdaje za učebnice, pomůcky, školní uniformu, školní tašku.
Asi polovina Nepálců je stále negramotných. Rodiče podporovaných dětí jsou většinou negramotní. Získávat vzdělání je pro Nepálce zcela nová věc. „Jsou tu tisíce dětí, které nikdy neviděly školu zevnitř,“ napsal jeden nepálský student.
Staňte se i Vy součástí řešení jejich nouze; umožněte jim svými dary studium.
Jaké vzdělání je třeba
Nepálské děti podporujeme minimálně do ukončení základní školy (10 tříd). Nadané děti pokračují na střední (dvouleté) a vysoké škole.
V jakých školách se podporované děti učí
Děti chodí do běžných škol po celé zemi. Státní školy mají nízkou úroveň.
Někdy je státní škola příliš daleko, takže dítě musí chodit do soukromé školy.
Kdo dostává peníze
Finanční prostředky se poskytují buď:
a) Rodičům z oblasti hlavního města Káthmándú měsíčně v kanceláři International Needs.
b) Rodičům z odlehlejších oblastí Nepálu měsíčně přes pověřené kontaktní pracovníky.
V Nepálu není možné zasílat na řadu míst peníze prostřednictvím pošty nebo banky. Proto využíváme kontaktní osoby z místních církví. Zároveň se pracovníci v Nepálu z bezpečnostních důvodů snaží minimalizovat předávání peněz v hotovosti a je snaha, aby i rodiny podpořených měly bankovní účet. V takovém případě má přednost zasílání prostředků na účty.
c) Pro zajištění chodu tohoto programu využívá nepálská IN 18 % z Vaší podpory pro dítě (více v části Nejčastěji kladené otázky, konkrétně otázky „Kolik korun z podpory se dostane k dítěti?“ a „Na co se používá zbytek podpory, který se nedostane k dítěti?“).
d) Část z přijatých darů je určena k duchovní osvětě podle základních principů Dálkové adopce PLUS®. Více o tom najdete v části Život a služba křesťanů v Nepálu.
e) Podporu dárců z České republiky zasíláme do zahraničí každý měsíc.
Kdo zajišťuje chod podpory v Nepálu
Našim partnerem pro službu této komunitě je místní pobočka organizace International Needs, jejíž práci podporujeme prostředky od dárců z ČR. Spolupracujeme od roku 1997.
Koordinátorem podpory dětí je pan Pranesh Shrestha.
V odlehlých oblastech mimo hlavní město zajišťují průběh péče, předání finančních prostředků a kontrolu nad jejich využitím místní pověření pracovníci.
Jak se kontroluje využití podpory a hospodaření v Nepálu?
Hospodaření organizace je každoročně kontrolováno nezávislým auditorem.
Pracovníci místní pobočky International Needs kontrolují využití podpory i to, zda děti chodí do školy. Nesrovnalosti se dříve nebo později projeví a pak je řešíme. Jde-li o nevyužitou podporu za poslední období, dárci nabízíme vrácení daru nebo jiné řešení.
Nepálská církev je jednou z nejrychleji rostoucích na světě. Během 50 let vzrostl počet křesťanů v Nepálu z nuly odhadem na miliony. Církev má nedostatek vzdělaných služebníků. Od roku 1997 proto podporujeme studenty tří biblických univerzit ve městě Dehradun v severní Indii, přednostně zejména studenty z Nepálu či s nepálskými kořeny. Pomoci lze ale též některým studentům z Indie na těchto školách, kteří by si jinak studium nemohli dovolit.
Od roku 2022 jsme rozšířili podporu i pro studenty, kteří studují přímo v Nepálu, kde už mezitím vznikly kvalitní biblické školy.
Studium absolventy dobře připraví pro duchovní službu všem, kdo ji potřebují. Pravidelnými dary můžete podporovat konkrétního studenta.
Praktická pomoc křesťanů ostatním lidem si v Nepálu získala zasloužený respekt. Společenství věřících se stávají centrem vzdělání, praktické pomoci a osvěty v oblasti zdraví a hygieny.
Historie a současnost
V roce 1950 byste v Nepálu nenašli jediného křesťana. I dnes má křesťanství v Nepálu menší zastoupení ve srovnání s převažujícím hinduismem nebo buddhismem, ale počet křesťanů se zde odhaduje na miliony. Pro mnoho lidí je křesťanská víra zásadní pro jejich život. Veřejnost začala postupně vnímat, že s křesťanstvím přichází do životů věřících dobré změny. Často bylo možno vidět dramatické obraty v životě lidí, jako například vysvobození ze závislosti na alkoholu či jiných drogách. Prostí Nepálci bývají obtíženi nemocemi a démonickými svázanostmi. Při modlitbách jsou mnozí uzdravováni z vážných chorob a osvobozeni od ničivých vlivů.
Do roku 1990 bylo předávání křesťanské víry trestným činem s hrozbou několika let za mřížemi. Také zakladatel nepálské organizace International Needs, Dr. Nicanor Tamang, byl vězněn a později vykázán ze země. Křesťané v Nepálu mají stále složité postavení, jejich zákonné postavení se ale stejně jako vnímání ze strany veřejnosti zlepšilo.
Křesťanští služebníci poskytují poradenství i hmotnou podporu lidem, kteří to potřebují. Dopravují nemocné do nemocnic. Navštěvují pacienty, organizují sbírky potravinové pomoci pro nejchudší rodiny. Mnozí se starají o zdravotní prevenci, povědomí o hygieně a dostupnost zdrojů nezávadné pitné vody. Pomáhají lidem udržovat a zlepšovat prostředí, ve kterém žijí, opravovat cesty či uklízet zázemí vesnic. Věnují se budování charakteru dětí a mládeže.
Také Vy můžete napomoci tomu, aby se pomoc a povzbuzení dostaly k mnoha lidem. Napište nám a my vám dáme vědět více.
Jamuna a děsivé hlasy
Jamuna začala před časem trpět vážnými psychickými potížemi, v uších slyšela různé hlasy, které ji děsily. Nemohla kvůli nim v noci spát. Někdy kvůli tomu dokonce upadla do bezvědomí. Hledala pomoc u mnoha doktorů, ale bezvýsledně. Navíc postupem času velmi zhubla a zeslábla. Její manžel na vzniklou situaci reagoval podáním žádosti o rozvod. Jamuna se v této nesmírně těžké chvíli cítila tak osamělá a bez jakékoli naděje, že chtěla spáchat sebevraždu.
Naštěstí se setkala s jednou věřící, která pro ni měla pochopení i potřebné rady. Společně se modlily a celou situaci, která se zpočátku zdála bezvýchodná, začaly svěřovat Bohu. Nyní je Jamuna jako vyměněná a má sílu čelit svým obtížím.
Ve třinácti na drogách
„Sajan byl na tom velmi, velmi zle,“ vyprávěl nám jeden z aktivních věřících o sedmnáctiletém chlapci. „Když mu bylo 9 let, jeho rodiče se rozvedli, matka se brzy znovu vdala. A on nikdy nemohl prožít tolik bytostně potřebný pocit lásky, ani od své matky, otce, ani otčíma. Brzy nato se setkal s člověkem, který užíval drogy, a napadlo ho to vyzkoušet také. Od svých 13 let pravidelně užíval drogy, až se dostal do momentu, že bez nich nemohl být.“
Tak mohl celý jeho příběh skončit. V té době ale potkal křesťana, který věřil, že jeho život ještě není ztracený, a věnoval se mu. I když Sajan ze začátku nechápal, proč by mu měl naslouchat, nechal se oslovit a zažil tolik potřebný pocit lásky a přijetí a nejen to: osvobození ze své závislosti na drogách!“
Chcete vědět více o nepálských křesťanech? Napište nám, rádi vám dáme další informace.
Philip Tamang je jedním z prvních dětí podporovaných z ČR. Byl podporovaný od roku 1997 do r. 2009. Když mu bylo 15 let, napsal ve své zprávě: „Jsou tu tisíce a tisíce mladých chlapců a dívek mého věku, kteří jsou ochuzeni o vzdělání. Většina dětí, které žijí ve vesnických oblastech, ještě nikdy ve svém životě neviděla školu zevnitř. Moji přátelé z vesnice nemají vzdělání kvůli své chudobě. Celé dny se starají o své sourozence a domácí zvířata.“ S podporou dárce z ČR vystudoval střední školu a pak pokračoval ve vysokoškolském studiu informačních technologií.
Dívku jménem Ruby Poudel podporoval dárce z ČR od r. 1999, kdy jí bylo 6 let. V roce 2017 úspěšně dokončila vysokoškolské vzdělání a stala se lékařkou. Po celou dobu studia ji její český dárce věrně podporoval. Ruby měla sen stát se lékařkou už od dětství. Když jí bylo 13 let, napsala ve své zprávě: „Chtěla bych být nejen obyčejnou lékařkou, ale chci sloužit především chudým a nemocným. Když chudé dítě jako já dostává od někoho pravidelnou podporu, nemůže být nikdy smutné. Jsem touto podporou nadšená. Jsem každý den vděčná svému dárci.“
O podporu požádali jeho rodiče, kteří mají 2 syny a 2 dcery. Kromě nich se starají ještě o osmdesátiletou babičku. Otec pracuje v církvi a matka má malý obchod, jejich příjmy ale neuživí celou rodinu. Anand se od dětství chtěl stát učitelem. Anand byl podporovaný z ČR od jeho 12 let – od r. 1998 do r. 2006. V roce 2006 dokončil střední školu a s výborným prospěchem pokračoval bakalářským studiem věd.
„Jmenuji se Prerana Tamang. Vyrostla jsem v křesťanské rodině v městě Gorkha v Nepálu. V rodině je nás pět – matka, otec, dvě mladší sestry a já. Hlavní činností naší rodiny bylo farmaření. Můj otec byl také plně zapojen v církvi jako služebník. Jediným zdrojem příjmu pro naši rodinu bylo farmaření. To nestačilo k tomu, abychom se mohli vzdělávat na dobré škole. Můj otec založil v naší vesnici sirotčinec. Na jednu stranu to byla úžasná příležitost, začít s takovouto službou a nalezením domova pro tyto děti, které by jen těžko získaly vzdělání. Na druhou stranu bylo opravdu těžkým úkolem získat finanční prostředky. Naši rodiče měli někdy veliké problémy s pokrytím všech našich nákladů a školních poplatků. Pak jsme díky Bohu získali podporu od dárců přes International Needs. Dárce mě podporoval až do ukončení střední školy. Nyní studuji magisterský obor managementu V současnosti pracuji na Himalájské akademii biblických studií (HBSA) jako účetní. HBSA školí začínající pastory a vedoucí v církvi, kteří nemohou absolvovat dlouhotrvající kurzy. Jsem velmi hrdá na to, že můžu použít vše, co jsem se naučila. Starám se o finanční oddělení HBSA a jsem se svou prací velmi spokojena. Moji rodiče stále pracují v dětském domově v našem hlavním městě Káthmándú. Já navíc pomáhám jako dobrovolník mým rodičům v jejich službě tím, že se starám i o jejich účetnictví. “
G. dokončil biblické studium v roce 1996, a to díky podpoře zahraničních dárců. Po studiu se vrátil do své církve v Nepálu a stal se pastorem. Díky vytrvalé práci vzniklo v celém regionu mnoho nových sborů. Jeho církev navštěvuje přes 800 věřících. G. je dnes jedním z nejrespektovanějších křesťanských vedoucích v Nepálu.
Nepál je země mezi Indií a Čínou, jediný hinduistický stát na světě. Je známý Himalájem, méně již svou obrovskou chudobou. Udává se, že Nepál je nejchudší z asijských zemí. Země je politicky nestabilní s ekonomikou v troskách. V dubnu 2015 zasáhlo Nepál ničivé zemětřesení, které nepřežilo přes 8 600 lidí. Na pomoc lidem s obnovou bydlení jsme pořádali sbírku.
Do této situace se v naší zemi jen stěží dokážeme vcítit. Lidé v Nepálu žijí v pro nás neuvěřitelně chudých podmínkách. Většina dětí nemůže bez cizí podpory vůbec chodit do školy. Úředním jazykem je nepálština.
Několik nepálských skutečností:
V roce 1951 vznikla nepálská monarchie a ukončila tak staletí starý systém dědičného předávání vlády. Díky reformám v roce 1990 fungovala v rámci konstituční monarchie pluralitní demokracie. V roce 1996 vypukla vzpoura vedená maoistickými extrémisty. Následná občanská válka trvala 10 let, až nakonec došlo k rozpuštění vlády a parlamentu a absolutní moci se chopil král. Na jaře 2006 ovládly zemi masové protesty následované několikaměsíčním vyjednáváním mezi maoisty a oficiální vládou. V listopadu 2006 uzavřely obě strany mír a bylo vyhlášeno prozatímní zřízení. V dubnu 2008 vzniklo Ústavní shromáždění, které zrušilo monarchii a prohlásilo Nepál federální demokratickou republikou, a byl zvolen první prezident. V r. 2008 se konaly první demokratické volby.
Od té doby se ve vedení vlády střídají politické strany a premiéři a veškeré pokusy o vytvoření a schválení ústavy ztroskotaly, většinou za doprovodu nucených generálních stávek a nepokojů.
Nepál je většinově hinduistickou zemí, kde před půlstoletím prakticky neexistovalo křesťanství. Církev roste a Nepálci jsou velmi smělí ve sdílení o své víře. Nyní je v Nepálu odhadem více než milion křesťanů.
Hrozí však, že bude znovu uzákoněn zákaz obracení na víru (tzv. „anti-conversion bill“).
Školní docházka je povinná (prvních 5 let), ale nikdo ji nekontroluje a mnoho dětí do školy nechodí. Míra gramotnosti je v průměru jen 48,6 %.
Školní systém
Školní rok základních škol začíná v měsíci Baisakh (duben / květen) a končí v měsíci Chaitra (březen / duben). Baisakh je 1. měsíc a Chaitra 12. měsíc nepálského kalendáře.
Poslední třída základní školy končí až v červenci. Poslední třída střední školy končí v listopadu.
Nepálský rok a jednotlivé měsíce probíhají jinak než v západním světě. Nepálský kalendář je totiž lunární a vůči našemu pohyblivý.
Zkoušky
V každém ročníku děti skládají závěrečnou zkoušku, která se koná na přelomu měsíce Falgun a měsíce Chaitra (únor-duben).
V 8. třídě skládají děti tzv. oblastní zkoušku, District Level Examination (DLE).
V 10. třídě každý musí projít závěrečnou zkouškou, Secondary Education Examination (SEE, dříve SLC), která má písemnou a ústní část. Výsledky této zkoušky jsou známé většinou až během července.
12. třída je od roku 2017-2018 zakončena zkouškou School Leaving Certificate (SLC).
Výuka angličtiny
Děti ze soukromých škol jsou schopny psát dopis v angličtině asi od 3. třídy (anglicky se učí od školky, tj. od 2,5 let, mohou-li do ní chodit).
Ve státních školách na venkově se učí angličtinu od 10 let a více, zatímco ve státních školách ve městech se začínají učit angličtinu dříve. Pro děti, které chodí do státní školy, je velmi obtížné napsat dopis v angličtině i v 10. třídě.
Většina podporovaných dětí chodí díky podpoře do soukromé školy.
Prázdniny
Prázdniny jsou v různé době podle zeměpisné oblasti a ročního období. Volno se řídí i hinduistickými svátky.
V nížině mají dlouhé prázdniny v době našeho léta. V horách, pahorkatinách a vysočinách mají dlouhé prázdniny v době naší zimy.
Většina škol má delší volno na podzim, kdy hinduisté slaví svátky Dashain a Tihar. Některé školy dávají dětem celoměsíční volno, zatímco v jiných mají děti 2 kratší volna na jednotlivé svátky. V nížině Terai se na podzim slaví další náboženský svátek, Chat, kdy bývá také volno.
Zvláštnosti nepálského školství
Předškolní výchova:
Je naprostou výjimkou, dostupnou jen nepatrné menšině nepálských dětí, málokdo si ji může dovolit. Pro děti je dobré chodit alespoň do předškolního oddělení, kde se už učí číst a psát, takže jim to pomůže při nástupu do 1. třídy. Mnoho dětí však začne chodit do 1. třídy už v předškolním věku (více viz níže).
Nástup do 1. třídy:
Mnoho malých dětí, které patří věkově do školky, bývá předčasně přijato do 1. třídy. Důvodem je potřeba rodičů vydělávat a děti někam umístit. Většina škol přijímá do 1. třídy i děti mladší šesti let, protože mnohé z nich chodí do školy spolu se staršími sourozenci. Tyto děti jsou ve třídě odděleny („šišu kakšja“ neboli třída mrňat), ale přesto už probírají učivo pro první třídu. Většina z nich zůstane v 1. třídě dva roky.
Ve vesnických školách jsou nižší třídy sloučené a i velmi malé děti často chodí do třídy spolu se staršími.
První stupeň státních škol (1.–5. třída):
Je bez přímých poplatků za výuku, ale je potřeba koupit pro dítě uniformu, učebnice a řadu dalších pomůcek a stejně tak hradit mnoho nepřímých poplatků (vstupné, knihovní poplatky, fond údržby, zdravotní prohlídky, atd.).
Druhý stupeň (6.–10. třída):
Je plně placen rodiči, takže je pro většinu dětí nedostupný.
Studenti středních škol (11. a 12. třída):
11. třída začíná v měsíci Srawan (červenec/srpen) a končí v měsíci Ashad (červen/červenec). Závěrečná zkouška 11. třídy se koná v prostředním nebo posledním týdnu měsíce Jyestha (květen/červen) a výsledek bývá zveřejněn v říjnu.
12. třída začíná v měsíci Ashad (červen/červenec) a končí v měsíci Jyestha (květen/červen). Závěrečná zkouška 12. třídy probíhá v prostředním nebo posledním týdnu měsíce Baisakh (duben/květen) a výsledek bývá zveřejněný v listopadu.
