Návštěva z USA: Kurt Bjorklund ve školách a klubech v dubnu 2005

Návštěva z USA: Kurt Bjorklund ve školách a klubech v dubnu 2005

Kurt Bjorklund je mladým pastorem nedenominačního křesťanského společenství Ogden Church, Michigan, USA (www.ogdenchurch.org ). Jde o společenství, které pod jeho vedením změnilo za deset let svou podobu, umí oslovit ty, kdo nemají pro církev porozumění a vyrostlo z původních 120 členů k současné tisícovce.

Kurtovo společenství jsem navštívil během svého pobytu v USA v dubnu 2004 na pozvání naší partnerské organizace International Needs (dříve I.N. Network) v USA. Naše tehdejší setkání vyústilo jednak do podpory naší práce ze strany Ogden Church a jednak do návštěvy Kurta Bjorklunda od 5. do 10. dubna v naší zemi. Velmi jsem se těšil na společný čas s Kurtem a stejně tak na společnou práci. Požádali jsme Kurta, aby se zúčastnil naší přednáškové činnosti na školách i ve volnočasových klubech pro mládež. Protože Kurtova odezva byla více než vstřícná, připravili jsme pár dní jeho pobytu zde tak, že jsme jej „prohnali“ vším, co bylo možné.

V Kroměříži a okolním regionu působí již druhým rokem Ing. Martin Čechák na půdě občanského sdružení Jaspis. Protože se kromě provozování nízkoprahových klubových aktivit Martin věnuje hojně i přednáškám na školách, vytvořil se na kroměřížských školách vůči přednáškám a jmenovitě Martinovi srdečný vztah. O návštěvu hosta z USA a přednášku na téma, jak žijí prostí Američané, byl upřímný zájem. Martin v jednu chvíli zavtipkoval, že bychom potřebovali našeho hosta naklonovat.

Z času, který Kurt strávil v ČR, jsme na přednášky měli k dispozici jeden den a pak ještě část dopoledne. Celý den byl proto vyplněn maratónem z jedné základní školy v Kroměříži do blízkých Zdounek, kam na dvouhodinovou přednášku přišli žáci celého druhého stupně základní školy. Odsud bylo třeba šlápnout citelně na plyn při cestě do Střílek na další přednášku, abychom si nakonec pospíšili na Obchodní akademii do Kroměříže na poslední setkání se studenty. Cestou na dvě setkání v klubech jsme potom stihli alespoň malou svačinu. Další den ještě ráno přibyla jedna přednáška na jiné zákl. škole v Kroměříži, než jsme museli s naším hostem odjíždět na dvoudenní setkání týmu našich spolupracovníků, které bylo rovněž jedním z cílů návštěvy.

Na závěr jsme se ještě zastavili v Blansku, kde pracuje občanské sdružení Filadelfia a náš spolupracovník Vojtěch Horáček.

Náš host se ve školách cítil jako doma a podle všeho i studenti nebyli zklamaní. Mohli slyšet několik zajímavých údajů ze života v USA a rovněž několik pohledů na to, co většina Američanů vnímá jako důležité pro svůj život.

Místy vznikala zajímavá debata a také chvíle, které se dotkly srdcí přítomných. Kurt Bjorklund o sobě prozradil, že vyrostl v adoptivní rodině. „S mou rodnou matkou jsem se poprvé setkal před 5 lety. Přiznala mi, že pokud by v době mého narození byly v USA povolené potraty, dnes bych tu s největší pravděpodobností nebyl.“ Dívat se na mladého, sympatického muže, který o sobě říká, že jediná příčina jeho existence zde je skutečnost, že v jeho zemi kdysi platil zákaz potratů, je silný zážitek a určitě nenásilný, byť působivý příspěvek k jednomu velkému etickému tématu.

Jiná naopak veselá chvíle nastala, když se Martin Čechák jako překladatel rozhodl, že Kurta vyzkoušíme ze znalosti zeměpisu, a položil mu otázku, jak se jmenuje nejvyšší hora v naší zemi. To Kurt samozřejmě nevěděl, ta pravá legrace ale nastala, až když se pokoušel vyslovit jméno naší hory a následně jej napsat na tabuli „po anglicku“.

Po přednáškách nám nejednou nastala povinnost společného fotografování. Studentky mi podávaly svoje mobily, abych na ně pořídil společnou fotografii s Kurtem, což byl opět důvod k veselí, protože jsem s tímto vybavením neuměl zacházet a místo skupinky jsem fotografoval sebe, netušíce, jak se má mobil natočit... Vypadalo to, že Kurtovo vyprávění o jeho životě vyvolalo upřímný ohlas a sympatie...

Podobně jsme si užili i společné chvíle v klubech. Otevřená a srdečná atmosféra klubů v Kroměříži byla milým prostředím, kde mezi chvílemi her, písniček, a také tak bizarních aktivit, jako je špičkový breakdance místních kluků, bylo možné také hovořit o hlubších věcech. Naše obava, zda se Kurt bude umět přizpůsobit různým prostředím, byla lichá, byli jsme zde „jako doma“.

Martin Čechák se této práci věnuje celým srdcem a v jeho osobním přístupu je možné vidět tajemství klubu Jaspis, kde ještě po ukončení zůstávají návštěvníci nějakou chvíli v družném hovoru s Martinem i ostatními před domem.

Mohou se změnit životy těch, které někdy nazýváme „neorganizovaná mládež"? Jestli mohou či ne, na to dá odpověď čas, ale z evangelií víme, že ten, kdo je naším vzorem, se uměl věnovat opravdu všem. Jeho vzor je návodem pro nás a jeho přítomnost cítíme v životech lidí, s nimiž se setkáváme, i dnes.

Podobné zážitky nás čekaly v Blansku. Nejprve hry, kterých jsme se účastnili spolu s návštěvníky klubu. Potom se otevřela debata, když Kurt hovořil na téma manželství. Bylo mimořádně zajímavé pro přítomné mladé lidi, když měli možnost diskutovat o otázkách, jako je soužití nesezdaných párů, s člověkem, který není žádným suchopárným podivínem, ale zároveň je pastorem velkého sboru. Kurt prozradil, že v letošním roce bude ve svém sboru oddávat celkem 22 párů.

Silný dojem zanechalo, když Kurt odpovídal na otázku, jak vnímá svoje vlastní manželství. Kurt označil svou manželku, s níž má čtyři syny, za největší dar svého života. Bylo cítit, že si nevymýšlí. A možná ještě něco: nemusíme mít všichni stejný názor na věci, o nichž se debatovalo, ale všichni si asi v tuto chvíli patrně přáli, aby to tak měli ve svém životě i oni...

Protože jsem osobně s Kurtem strávil mnoho času, byl jsem sám namnoze obohacen. Cestou z Moravy na pražské letiště jsme odbočili na sever Čech, aby Kurt alespoň z povzdálí spatřil horu, jejíž jméno neuměl vyslovit a způsobil tak mnoho veselí, a také aby alespoň krátce poznal mou rodinu.

Odkaz na staré stránky EN

Plovoucí horní menu

Google web tracking - měření rychlosti

Ostatní css, js