Jak být v pohodě se sourozenci?
„Maminka se na mě a na bráchu dobu strnule dívala. Pak se beze slova otočila a někam odešla,“ vypráví Ida třídě čtvrťáků při besedě o sourozeneckých vztazích. „Já i brácha jsme z toho byli úplně paf. Zalezli jsme do svých pokojů a ani nedutali. Maminka za chvíli přišla, vytáhla dvě čokolády a každému jednu dala. To prý máte za to, že jste se JEDNOU konečně nehádali a pomohli si navzájem!“ Ida totiž předtím popisovala, jak kdysi bratrovi pomohla s umýváním schodů, které dostal za trest. Bylo jí ho totiž líto a místo počátečního pošťuchování vzala hadr a pustila se do práce s ním.
Takové minipříběhy z vlastního života dávají náboj a oživení programům Idy Pencové – a ty nejsou nikdy nudné! Typickým rysem její práce, zaměřené většinou na první stupeň základních škol, je otevřená a nadšená debata. Jak rády s ní děti diskutují! Ida je pro ně tou „paní, se kterou si můžeme povídat o všem“, jak poznamenal jeden ze žáků.
Beseda o sourozeneckých vztazích je pro školáky žhavé téma. Téměř každý tohle zná z vlastního života. Velmi rádi se proto zapojují do pracovních skupin, které se společně zabývají určitou životní situací a poté mluvčí skupiny prezentuje, k jakým myšlenkám a návrhům dospěli. Děti se v jednotlivých programech vzájemně obohacují a posilují v kladném přístupu k sobě navzájem a ve vzájemném pochopení.
Nezbytným maskotem Idiny práce je loutka Ludvík, kterou používá k ilustraci a oživení přednášek. Mezi dětmi se stal téměř celebritou! Ida vzpomíná, jak ji při jedné návštěvě školy potkávaly na chodbě děti z vyšších ročníků. Pozdravily a pak po pár vteřinách se otáčely s výkřiky jako: „To je ta paní! Paní, ta, no, ta paní s Ludvíkem!“
Každá návštěva Idy na školách v oblasti Varnsdorfu a Šluknova, kde po 4 roky působí, je proto vřele vítána a zanechává za sebou citelnou stopu v srdcích dětí.
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel nadace
