V programu Zdravá mládež podporujeme v práci obdarované služebníky, kteří mají touhu přinést nové a pozitivní hodnoty do životů a srdcí mladých lidí a dětí v naší zemi. Naše vnímání světa a křesťanských hodnot nám nedovoluje nemít zájem a péči o cenné mladé lidi, kteří si ne vždy vědí rady s tím, co přináší život kolem nás.
Tradičně patří k hlavním cestám k setkávání s mnoha mladými přednášková práce na školách. Zároveň je tu něco více, a to touha k větší blízkosti, k vytvoření prostoru k mnohem osobnějšímu rozhovoru a sdílení. Martin Stavjaník to vyjádřil jakou touhu „ustoupit od množství jednorázových přednášek a besed směrem ke dlouhodobější práci jak s kolektivem, tak případně s jednotlivci-klienty“. Jako by v tom vyjádřil něco, co prožívají mnozí z našich přátel ve službě: být zde ještě více a bližším způsobem k dispozici pro ty, kdo nás potřebují a kterým můžeme něco přinést.
Ve dnech 6.-10. března 2006 jsem navštívil některé z našich moravských spolupracovníků, abych mohl zblízka prožít službu, kterou konají.
Vojtěch Horáček v Blansku: Vojtěch Horáček v současné době „slaví“ největší úspěch se svou keramickou dílnou pro děti. Vojtěch je praktik, který si umí poradit s tím, na co jsou potřeba šikovné ruce, a děti k němu začaly docházet na keramiku stále ve větším počtu. Vojtěch pro ně proto otevřel kroužek keramiky ještě další den v týdnu. Tvořivá práce s hlínou vytváří milé prostředí, ve kterém se děti cítí dobře. Jsem si jist, že z tohoto kroužku si děti odnáší více než jen několik dovedností a znalostí v práci s hlínou.
Na světě jsou bezpochyby ještě další hodnoty než jen znalosti, vědomosti a schopnosti, tak jako úspěšná kariéra ještě nikomu nezajistila úspěšný osobní život… Mít čas a zájem o jednotlivce, atmosféra pokoje a přijetí – to může být cennější vklad do srdcí dětí, než se nám na první pohled může zdát. Je to tak, na keramice u Vojtěcha je dětem dobře. Nemít to tak „z ruky“, zase bych si tam sám občas zašel!
Vojtěch si s dětmi, které zůstanou ještě chvíli po práci s hlínou, hraje ještě zábavné hry či jednoduché soutěže. Těžko si vzpomínám, kdy jsem si naposledy zahrál vybíjenou… až teď opět s dětmi u Vojtěcha v Blansku.
Martin Stavjaník: Martin Stavjaník je jedním z nejzkušenějších lektorů přednáškové práce na školách mezi našimi spolupracovníky. Školy v oblasti Zlína si jeho přednášek také patřičně cení, stejně jako další práce, ve které se mladým lidem věnují lidé z občanského sdružení Unie Kompas.
Zúčastnil jsem se zvláštního programu pro kolektiv dyslektické třídy jedné ze základních škol ve Zlíně. Tyto dlouhodobé programy dávají prostor dětem ze třídy k mnohem hlubšímu a osobnějšímu setkání s naším spolupracovníkem. Společně strávený čas může dětem napomoci otevřít některé osobní problémy a překročit některé osobní hranice, které je svírají. Společný čas je zaměřený na zlepšení komunikace a vztahů v kolektivu, někdy je konkrétněji zaměřený na zvládnutí problému šikany apod. Obecně je v pozadí vždy snaha povzbudit děti k tomu, aby pochopily svou hodnotu a skutečnost, že jejich cena je prostě v tom, že existují, ne v tom, jaké jsou jejich schopnosti a kvality v očích druhých.
V čem tento program, který trval s přestávkami 4 hodiny, spočíval?
Byly zde především hry, které byly zajímavé a veselé samy o sobě, ale zároveň vytvářely určité krizové či hraniční momenty. Následně si potom Martin a jeho spolupracovnice Pavla (která je studovanou psycholožkou) s dětmi povídali o tom, jak tyto hry prožívaly a co lze dělat jinak.
Jeden z nejtěžších momentů z mého pohledu nastal na závěr programu, kdy děti otevřeně hovořily o tom, co jim na sobě navzájem v jejich vztazích vadí. To není příjemný okamžik a pro člověka, který se s tímto programem nesetkal, je to v první chvíli malý horor, kdy atmosféra zhoustne a mezi účastníky to jiskří. V té chvíli lze cítit zranění a trápení citlivých dětských duší. Přesto je zde něco pozitivního, co dává tomuto rozhovoru nový smysl: je to právě citlivé řízení rozhovoru ze strany Martina a Pavly.
Povzbuzují děti k tomu, aby se uměly pochopit i přijmout, a umím si představit, že to je něco, co zanechává dobrou stopu v duších dětí. Proto nakonec i tento rozhovor byl často plný legrace a po 4 hodinách jsme se všichni rozcházeli bezpochyby bohatší, než jsme přišli.
Martin Čechák 
Martin Čechák pracuje již třetím rokem v Kroměříži, kde po svém příchodu zahájil v náročných podmínkách práci pro mladé. Dlouho to byl jen on sám, kdo navštěvoval školy a přednášel na různá témata a setkával se s mladými lidmi v klubu. Postupně se díky jeho úsilí vytvořilo kvalitnější zázemí v podobě zrekonstruovaného sklepního prostoru pro klub, umělé horolezecké stěny i příchodu nových spolupracovníků. Díky kladnému ohlasu u veřejné správy se podařilo získat prostředky, které umožnily práci dalších dvou pracovníků a rozšíření klubových aktivit. Martinova práce v Kroměříži se stále vyvíjí a mění. Jedno však zůstává: Martin se stále setkává s množstvím dětí a mladých lidí prostřednictvím četných přednášek, které rozšiřují jejich obzor a vnímání světa v mnoha směrech.
Navštívil jsem s Martinem přednášku na základní škole v Komenského ulici. Budova školy je přímo proti budově baptistické církve (na obrázku vlevo, škola je vpravo), kde Martin bydlí a kde má sídlo klub a občanské sdružení Jaspis. Mezi školou a Martinem vznikla během dvou let podivuhodná spolupráce. Učitelky na chodbách nás srdečně zdravily, stejně jako ředitelka a její zástupkyně, s nimiž jsme se krátce setkali.
Martinova přednáška je něco jako malý koncert: Spousta legrace a názorný výklad s použitím rekvizit, jako je toaletní papír či zubní kartáček, doprovází výklad, proč je zde vlastně obč. sdružení Jaspis a čím může dětem a mladým sloužit.
Bezprostředním způsobem tak Martin dokáže děti naprosto zaujmout, vstoupit do osobní komunikace a vysvětlit tak nezáživné téma, jako je primární prevence sociálně patologických jevů tak jednoduše, že mu rozumí každý. Mezi posluchači a Martinem se tak vytváří první kontakt a vztah. Děti mu rozumí a cítí jeho zájem a upřímnou snahu vnést do života mladých lidí něco pozitivního. Někteří proto také již navštívili klub, který navazuje na přednáškovou činnost.
Klub Jaspis
Klub Jaspis vznikl před rokem rekonstrukcí sklepních prostor, poskytuje atraktivní prostředí a navštěvují jej nejrůznější mladí lidé. Mají příležitost trávit svůj čas jinak než obvykle, jsou zde lidé, kteří se jim věnují, je zde kulečník, hudba, stolní fotbal.
Jednou týdně se také několik lidí schází i k tomu, aby hovořili nad Biblí. Právě při mé návštěvě vyprávěla jedna z dívek, které zde vykonávají praxi v rámci středoškolského studia se sociálním zaměřením, o tom, jak biblické poselství proměnilo a obrátilo naruby její katastrofální život. Zdeňka byla anorektička a zatvrzelá vegetariánka s řadou osobních i zdravotních problémů a toto změnilo pochopení poselství evangelia. Protože zrovna nebyl, kdo by uměl zahrát jednu z písniček, která se měla zpívat, vzal jsem v jednu chvíli po několika letech do ruky také kytaru…
Martinova práce stále spočívá na dvou důležitých prvcích: setkává se s mladými lidmi v přednáškách a někteří přicházejí do klubu. Jiní navštíví klub prostě proto, že se doslechli, že se zde něco děje, a tak dvorem budovy BJB v Kroměříži, kde je v suterénu klub občanského sdružení Jaspis, prošlo již mnoho mladých lidí. Toto místo se tak stává díky Martinovi a všem, kdo se podílejí na této práci, určitým místem zastavení, zamyšlení, obohacení.
