Lektořina je tvrdá dřina. O tom se přesvědčil i náš lektor Filip Dvořák, jak se můžete dočíst v jeho minipříběhu.
Některé programy jsou náročné kvůli nekázni nebo nezájmu žáků, který je potřeba překonat. Nedávno jsem ale při programu zažil situaci, která byla náročná kvůli mé slabosti.
Měl jsem tříhodinový program v jedné deváté třídě na téma Extremismus. Cílem tohoto programu je vést žáky k vzájemnému respektu, nesouzení věcí povrchně a k toleranci druhých. Tato konkrétní třída byla velmi fajn, žáci byli komunikativní, zapojovali se do diskuse a byli ochotni se nad probíranými tématy zamyslet. Program proto probíhal naprosto bez problémů.
Ve třídě byl však hodně vydýchaný vzduch a mně se ke konci třetí hodiny udělalo hodně nevolno kvůli nízkému tlaku a málem jsem omdlel. Program jsem proto musel předčasně ukončit, žákům se omluvit a odejít na chodbu na vzduch.
Podobná situace se mi ještě nikdy nestala a dost mě to vylekalo. Žáci byli ale skvělí, zvládli to a spíš se pak ptali, jestli jsem v pořádku.
O přestávce jsem mluvil s paní učitelkou, která byla na programu přítomná a moc jsem se jí omlouval. Ona řekla, že program se jí líbil a že možná i na této situaci se mohly děti naučit něco o tom, jak vidět normálnost v nás dospělých, učit se tolerovat druhé a zvládat jejich slabosti. To mě hodně uklidnilo a potěšilo.
Více o podporovaných lektorech programu Zdravá mládež najdete v přehledu lektorů.
Fotografie k článku pochází z programu Zdravá mládež a nemá přímou spojitost s uvedeným příběhem.
