Program nemusí být vždy ve školní třídě. Výměna formální třídy za neformální prostředí tělocvičny nebo klubu dětem pomáhá soustředit se lépe na probírané téma.
Po programu se mi přes internet ozval jeden z žáků s tím, že by potřeboval s něčím pomoc. Během programu na mě působil tak, že je mu všechno jedno a věci má ‚na háku‘. Masku pohodáře si snažil zachovat i přes Facebook a posílal smějící se smajlíky apod.
Pozval jsem ho do našeho nízkoprahového klubu, abychom si mohli promluvit přímo, z očí do očí. Souhlasil, ale také mi napsal, že neví, jestli za to jeho problém stojí. Ujistil jsem ho, že žádný problém není zbytečný a bezvýznamný. Napsal mi tedy, oč jde – a rozhodně se nejednalo o nic malého!
Trápí se ve škole. Připadá si, že nezapadá do kolektivu a nemá žádné kamarády. Má z toho deprese a „rozhodí“ ho každé odmítnutí. Proto také moc nepoužívá sociální sítě, protože to mu jeho problémy připomíná.
Vrcholem všeho bylo, když napsal, že v návaznosti na tyto problémy dokonce několikrát uvažoval o sebevraždě!
Ukázkově se mi na tom potvrdilo, že dnešní mládež má navenek často všechno, ale uvnitř je vyprahlá a odmítnutá, bez pocitu jistoty a bezpečí.
Tento žák se na mém programu tvářil, jako že je naprosto v pohodě. Dokonce se s ostatními i bavil, uvnitř však prožíval takové věci!
Nakonec se nám podařilo sejít a mohli jsme se bavit nejen o jeho situaci, ale i o tom, co skutečně znamená přátelství a jak je dneska deformované právě sociálními sítěmi a povrchností ve vztazích.
Další skvělou věcí bylo, když slíbil, že se opět někdy zastaví, a opravdu přišel.
Více o podporovaných lektorech programu Zdravá mládež najdete v přehledu lektorů.
Fotografie k článku pochází z programu Zdravá mládež a nemá přímou spojitost s uvedeným příběhem.
