Nikdo, ani ten nejlépe vyškolený a nejzkušenější lektor, nemá odpověď na všechno. Někdy je potřeba, aby prostě jen byl, vyslechl a soucítil.
Tento kratičký příběh se nás velmi dotkl a jasně ukazuje i na jinou stránku toho, proč lektoři chodí do školních tříd:
„Přišel jsem s domluveným programem na místní učiliště.
O přestávce mě vyhledala dívka, která zrovna procházela procesem změny pohlaví a povídá:
‚O prázdninách jsem se pokusil (i když to ještě říkala žena, už o sobě mluvila jako o muži) o sebevraždu…‘
Vyslechl jsem si její (jeho) příběh a bylo mi jí (ho) hluboce líto. Mimo jiné jsem ji (ho) ujistil, že žádná bolest, žádná věc na světě není tak strašná, aby se nedala řešit.
Při tom jsem si uvědomil, že na některé bolesti, které si děti a mladí lidé v sobě nesou, nemám žádné naučené „moudro“, žádnou chytrou radu.
V tu chvíli je nejvíc potřeba, abych tam s nimi byl (a možná brečel).“
(ze zpráv programu Zdravá mládež)
Děti na českých školách možná netrpí tolik existenční nouzí. V dnešní složité době jsou více ohroženy jejich postoje a hodnoty. Se správným životním nasměrováním jim rádi pomáhají i lektoři z programu Zdravá mládež.
Lektorský program můžete podpořit zde.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů? K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.