Už téměř dva roky sledujeme neúnavnou službu duchovních pracovníků v Burkině Faso. Přinášíme skutečné příběhy, jak skrze jejich práci obyčejní lidé nacházejí pomoc a povzbuzení.
Děti a studenti ve škole naslouchají slovům duchovního pracovníka.
Cesta k radosti přes křivdu a nepochopení
„Mí rodiče se rozvedli, ještě když jsem byl malé dítě,“ popisuje mladík z muslimské rodiny. „Po čase se maminka znovu vdala a s adoptivním otcem měli další děti. Jednou byl ke mně jeden z mých menších bratrů neuctivý a drzý a já jsem ho uhodil.
Nevlastní otec mi vynadal a říkal, abych se jeho syna už nikdy nedotýkal. Snažil jsem se mu vysvětlit, jak celá situace doopravdy proběhla, ale neposlouchal mě. Celá věc mě velmi trápila a donutila mě přemýšlet o tom, jaký má můj život smysl.
V té době jsem potkal duchovního pracovníka Martina (z bezpečnostních důvodů neuvádíme skutečné jméno), který se mi věnoval. Vysvětlil mi poselství evangelia a na mě to zanechalo hluboký dojem.
Rozhodl jsem se v srdci věřit v Ježíše Krista a můj život se tím zcela změnil. Hlavně tím, že jsem pociťoval vnitřní pokoj a radost. Troufám si říci, že jsem našel sílu k odpuštění a také lépe rozumím smyslu vlastního života.“
Duchovní pracovník se za studenty ve škole pravidelně modlí.
Změna v mém srdci
Z muslimské rodiny je také dívka, která vypráví o proměně života po setkání s pracovníkem Edmondem (z bezpečnostních důvodů neuvádíme skutečné jméno):
„Moje rodina je muslimská, rodiče se modlí pětkrát denně a dodržují vše, co jim jejich víra nařizuje. I přes to vše ale v naší rodině není pokoj. Můj otec fyzicky ubližuje mé matce a atmosféra v domě je nesnesitelná.
Jednou jsem ve škole slyšela Edmonda, mluvil o Bohu, který přináší pokoj. Hodně mě to oslovovalo a rozhodla jsem se uvěřit v Ježíše.
Od té doby cítím v srdci pokoj i přesto, že poměry u nás doma se nezměnily. Za tuto vnitřní trvalou změnu svého života jsem Bohu moc vděčná!“
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
