Se všemi dětmi v dálkové adopci si můžete dopisovat. A to i s těmi v Jižním Súdánu, kde nefungují poštovní služby. Do Jižního Súdánu můžete psát přes e-mail. A přestože dostat dopis k dítěti často vyžaduje nemalé nasazení místních koordinátorů, dopis se k dětem vždy dostane.
Práce v Jižním Súdánu je v mnohém specifická v porovnání s jinými zeměmi, kde si můžete na dálku adoptovat dítě. Také předávání dopisů dětem s sebou nese různá úskalí. V Jižním Súdánu nefunguje pošta a pod pojmem „silnice“ si je třeba většinou představit neudržovanou polní cestu. Druhá polovina podpořených jihosúdánských dětí sice žije v Ugandě, která je v tomto ohledu trochu vyspělejší, ale uprchlické tábory jsou jakoby „odříznuté od zbytku civilizace“.
Pro jihosúdánské děti je škola obrovským životním vkladem. Váží si jí o to víc, že do ní chodí díky podpoře zahraničního dárce.
Jak probíhá předání dopisu od dárce, popisuje jihosúdánský koordinátor William:
„Obvykle když od vás dostanu dopisy, přepošlu je přes konkrétního terénního koordinátora, pod kterého dítě spadá. Abych k vám byl upřímný, v případě Jižního Súdánu, zejména v Obamě, kde jsou některé děti, není snadné dopisy vytisknout. V některých oblastech prostě chybí počítačová centra a poštovní služby. Takže koordinátor nechá dítěti dopis přečíst na počítači. V Ugandě je jednodušší dopis vytisknout, takže děti dostávají papírovou kopii.“
Přes tyto komplikace koordinátoři rádi dopisy dětem roznáší a věřte, že kontakt s dárcem je pro děti velikou motivací a povzbuzením. O tom už jsme ale psali mnohokrát a určitě to víte. Takže pokud máte chuť „svým“ dětem napsat dopis, neváhejte.
Zároveň prosíme o vaši shovívavost a pochopení. Doručení dopisu může trvat déle, i když vy ho odesíláte jedním kliknutím. A běžně se může stát, že děti nezodpoví všechny Vaše otázky. Důvodů je hned několik. Někdy je to prosté: dítě si Vaši otázku nezapamatovalo po jednom přečnění z počítače, otázku špatně pochopilo nebo se prostě stydí o tom psát. Mohlo by se zdát, že není možné, aby dítě, které je chytré, umí dobře anglicky a chce vám vyhovět, neodpovědělo, když se ho zeptáte na zdánlivě jasnou otázku. Pro děti z Jižního Súdánu je ale např. nemyslitelné, aby si do dopisu postěžovaly, byl by to projev neúcty vůči vám, kteří je podporujete.
Také některé pojmy, které se nám zdají jasné, mohou vnímat zcela odlišně. Pravděpodobně jinak přistupují k pojmům jako je „rodina“, „rodiče“, „sourozenci“, „domov“ apod. Když se jich zeptáte, co rádi dělají, často dostanete odpověď, že rádi pasou zvířata, což bývá jejich každodenní povinnost, ne koníček. Na otázku, co jim v poslední době udělalo největší radost, jsme třeba dostali odpověď, že měli ve škole k jídlu maso (pravděpodobně asi maso moc často nejedí).
A ptát se jich, co dělají ve volném čase, může být zbytečné, protože prostě žádný volný čas nemají. Některé děti do školy dochází pěšky i ze vzdálenosti mnoha kilometrů a hned po příchodu domů musí tvrdě pracovat až do setmění.
Kontakt s někým z tak odlišné země, jako je Jižní Súdán, může přinést různé otázky (nebojte se nám je pokládat, obvykle se dá všechno vysvětlit), ale také velkou radost, že tam na druhé straně je někdo, kdo si Vás opravdu váží, cení a nepřestane být vděčný.
A jestli máte nějaké otazníky nad tím, jak takový dopis dítěti poslat, ať už podporujete dítě v jakékoli zemi, podívejte se sem.
Nebo se nás můžete zeptat přímo přes e-mail či telefon.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
