Díky dárcům z ČR mohou i ty nejchudší děti z Bangladéše žít téměř normální dětství. Místo každodenního hladu a beznaděje bydlí v domovech Savar a Bethany, je postaráno o jejich fyzické potřeby, chodí do školy, a dokonce mají i volný čas! Děti, které by byly odsouzené celý život žebrat, teď plánují, že se stanou lékaři, zdravotními sestrami, učiteli…
Dárci z ČR přispěli na dětské domovy v Bangladéši celkem 130 120 Kč, na dívčí domov Savar to bylo 77 620 Kč a na chlapecký domov Bethany 52 500 Kč.
Malá statistika a některá fakta z roku 2024:
– V dětském domově Savar bydlí 180 dívek a v domově Bethany 122 chlapců.
– Každé 3 měsíce prochází děti zdravotní prohlídkou, kde se sleduje zejména jejich výška a váha a zda nepotřebují zvláštní péči, léčbu či výživu. Kvůli podvýživě dostávalo speciální výživu 10 chlapců a 4 dívky, jejich stav se ale lepšil a na konci roku již někteří speciální výživu nepotřebovali.
– Děti jsou pravidelně očkovány proti tetanu, v r. 2024 dostalo 8 dívek též očkování proti rakovině děložního čípku.
– V domovech se pravidelně konají preventivní programy: o správné hygieně, slušném chování, o „dobrých a špatných“ dotecích.
– Děti se pravidelně zapojují do soutěží na posílení řečnických dovedností. Soutěží buď týmy dětí nebo jednotlivci. Mluví na předem dané téma, musí umět zodpovídat dotazy a reagovat na protiargumenty. Jednotlivá vystoupení hodnotí porota. Děti se během soutěží učí mluvit před lidmi a zbavit se strachu z vystupování, mít správný přednes, vystihnout podstatné a uvědomit si, jak je důležité říkat jen to, za čím si stojím a co je pravda. Tyto soutěže jsou oblíbené a děti se na ně moc těší, zároveň se na nich naučí spoustu užitečných dovedností.
– Domovy dětem nabízí též hodnotné mimoškolní aktivity: kurzy šití a kurzy počítačové gramotnosti; taneční, hudební a pěvecké kroužky; zapojení do péče o zahradu.
Stát se dobrou doktorkou a léčit chudé lidi, to je sen, který díky podpoře ze zahraničí může Shaewanli snít.
Budoucí paní doktorka nikdy nezapomene na pomoc, které se jí dostalo
Shaewanli sní sen, že z ní jednou bude dobrá paní doktorka, která bude léčit chudé lidi. Její sen se možná opravdu splní, a to jen díky zahraniční podpoře a možnosti bydlet v domově Savar. Maminku už nemá a tatínek nemá prostředky jak se postarat o všech pět dětí.
Shaewanli vzpomíná, že než se dostala do domova, tak měla pořád hlad, jídlo dostávala maximálně 2x denně a bylo běžné, že v něm lezli brouci nebo červi.
„V domově jsem už pět let, každý den máme tři dobrá jídla, mohu chodit pravidelně do školy a dostává se mi všeho, co potřebuji. Kromě studia se mohu věnovat také zpěvu, učit se na počítači, o etice, rozvíjet se duchovně. Toužím se stát doktorkou a studuji pilně, aby se to vyplnilo. Jsem nesmírně vděčná za tuto příležitost. Nikdy nezapomenu na pomoc, které se mi dostalo.“
Díky zahraniční podpoře může Sonali bydlet v dívčím domově Savar, chodit do školy a plánovat, že se stane zdravotní sestrou.
Tři zdravotní sestry v jedné rodině
Sonali má jen maminku a tři sestry a chtěla by se stát zdravotní sestrou. Když jim tatínek před čtyřmi lety zemřel, maminka neměla jak se o všechny své dcery postarat. Pracuje jako kuchařka a její příjem je moc malý na to, aby jim dala najíst, natož aby všem zaplatila školní náklady. Byly proto moc rády, když mohla Sonali a nejmladší ze sester začít bydlet a chodit do školy v domově Savar.
Sonali nedávno úspěšně složila závěrečnou zkoušku ve 12. třídě a teď netrpělivě očekává, zda bude moci nastoupit na zdravotnickou školu a stát se zdravotní sestrou. Inspirací jsou pro ni její dvě starší sestry, které na zdravotní škole již jsou.
Bez pomoci ze zahraničí a domova Savar by všechny studovat nemohly a svět by byl chudší o tři zdravotní sestry, které se chtějí věnovat potřebným. A kdo ví, nejmladší ze sester si povolání ještě nevybrala, třeba budou zdravotní sestry všechny čtyři.
Jehizkel našel svůj domov v dětském domově Bethany pro chlapce. Když sem přišel, byl zanedbaný a všeho se bál. Díky laskavé péči své strachy překonal.
Díky laskavé péči překonal své strachy
Jehizkel je v domově Bethany už čtyři roky a chodí do sedmé třídy. Když sem přišel, téměř nemluvil, byl velmi stydlivý a stranil se ostatních chlapců. Měl hrůzu z představy, že by měl mluvit nahlas před větším počtem lidí.
Díky laskavé péči v domově své strachy pomalými krůčky překonal. Teď se rád zapojuje do her s ostatními hochy z domova, užívá si společných chvil, je velmi zapálený pro své studium a ve škole má dobré výsledky.
Dokonce překonal své obavy z mluvení před publikem a rád předčítá nebo recituje ostatním.
Děkujeme, že myslíte na ty nejchudší děti z Bangladéše!
Na chod dětských domovů můžete stále přispívat. Přispějte, kolik a jak často si sami zvolíte.
Nebo si vyberte k pravidelné podpoře konkrétní dítě z dětského domova.
