Přečtěte si o tom, jakou cennou zkušenost získal lektor, když šel s preventivním programem za dětmi do školy ve vyloučené lokalitě.
Kdo jste? Jaké máte schopnosti, nadání, talenty? Líbí se vám, jak vypadáte? I o takových věcech je dobré si s dětmi povídat.
„Vedl jsem program v jedné z menších základních škol poblíž. To místo je známé jako ‚vyloučená lokalita‘. Občas si říkám, do jaké míry jsou tu naše programy ještě ‚preventivní‘ a do jaké míry už děti ve třídách s danou problematikou (ať už se jedná o návykové látky, šikanu nebo rizikové sexuální chování) mají zkušenosti. A tak když jsem zjistil, že tu budu mít v osmé třídě program zaměřený na vztahy, šel jsem do toho s mírnými obavami.
Program se rozjížděl velmi ztuha, třída byla spíše zamlklá a nechtěla se se mnou moc bavit. Nulový oční kontakt, většina třídy si evidentně přála být někde úplně jinde.
Nejvýraznější byly dvě dívčiny, které velmi okatě dávaly najevo svůj nezájem a neochotu se do programu zapojit. Občas se bavily mezi sebou, protáčely oči, zívaly a několikrát jsem je poslal vyhodit žvýkačku. To jsou situace, kdy i já sám bych nejradši byl někde úplně jinde, ale člověk to prostě nesmí vzdát.
Téma tohoto programu můžeme jen hádat. Ale je vidět, že lektor má co říct a děti zvědavě naslouchají.
Přes počáteční zjevný nezájem se dívky postupně začaly zapojovat do debat a aktivit, a v momentě, kdy jsme se začali bavit o tom, co znamená ‚být pro někoho důležitý‘ a že je dobré prožívat vztahy, ve kterých nejsme pro toho druhého jen jednou z položek na seznamu, měl jsem jejich plnou pozornost.
Postupně se přidala i většina třídy a v aktivitě, kdy debatujeme o osudech vztahů pěti osob na připraveném plakátu, se už většina třídy výrazně uvolnila. To se také projevilo na množství anonymních dotazů, které jsem od třídy dostal. Většinou se týkaly právě manželství a mých zkušeností s ním, jak si najít a udržet ‚toho pravého‘.
Není nad to, když se lektor při programu sám osobně zapojí do vtipné scénky. Žáci a studenti to milují.
Někdy není jednoduché najít správnou odpověď, někdy to ani není možné – každá situace je jiná, každý člověk je jiný, ale vždy se snažím mladé povzbudit do poctivého a pokorného hledání odpovědí. Že není ostuda nevědět, tápat a mít obavy.
Ze školy jsem ten den odcházel s vděčností. S vědomím, že i tito žáci potřebují slyšet stejné věci jako všichni ostatní. A že mnozí z nich také touží po vztazích, které dávají smysl, aby je měl někdo rád a byli v životě spokojení. I proto má smysl do tříd v těchto lokalitách stále znovu a znovu přicházet.“
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.
