Žít s postižením, ať už fyzickým či mentálním, je složité vždycky, takové situace se nevyhýbají ani těm nejchudším dětem v Ugandě.
Ugandská organizace International Needs provozuje několik speciálních škol, kam chodí děti s postižením, např. neslyšící děti nebo děti s mentálním postižením.
Harriet trpí dětskou mozkovou obrnou a potřebovala nutriční terapii i fyzioterapii. Po dvou letech v programu je z ní úplně jiné děvčátko, které má nakročené dokonce k samostatné chůzi.
Snaží se též o integraci dětí se znevýhodněním do běžných škol, pokud je to možné. Tato služba je naprosto unikátní, v jiných rozvojových zemích se s ní nesetkáváme. A přitom zdravotně či mentálně postižené děti žijí všude.
V loňském roce převzala organizace International Needs pod své vedení též zavedenou kliniku v Busaana Sub County, která poskytuje specializované lékařské služby dětem se zdravotním postižením.
Nabízí různé lékařské služby od léčení běžných infekcí horních cest dýchacích a kožních infekcí, přes léčbu epilepsie, malárie a ošetření ran až po nutriční rehabilitaci a fyzioterapie.
Jen v posledním roce prošlo nutriční terapií 60 dětí, 147 dětí docházelo na individuální fyzioterapii a 72 na kolektivní rehabilitační cvičení.
Všechny tyto aktivity jsou možné jen díky podpoře ze zahraničí včetně ČR, pro nemajetné rodiny jsou jedinou možností jak řešit složitou situaci a pro děti doslova požehnáním:
Hamido se díky rehabilitaci naučil sám sedět a otáčet hlavou, nyní se cvičení zaměřuje na to, aby se mohl sám pohybovat.
Hamidovi jsou dva roky a má dětskou mozkovou obrnu. Takovou diagnózu pro své dítě nechce slyšet žádný rodič. Hamidu měl ještě donedávna ochablý krk, nemohl samostatně sedět ani lézt, měl celkovou svalovou slabost a opožděný vývoj.
Před půl rokem se díky podpoře dostal na nutriční rehabilitaci a fyzioterapii. Od té doby se velmi zlepšil, jeho krční svaly zesílily a může ovládat hlavu, samostatně sedí a používá ruce. V současné době posiluje střed těla a směřuje k tomu, aby se mohl sám pohybovat.
I čtyřletá Harriet má dětskou mozkovou obrnu a ve 2 letech se dostala do programu podpory kvůli středně těžké akutní podvýživě. Nebyla schopná lézt, stát a už vůbec ne chodit. V rámci nutriční rehabilitace dostávala kašovité příkrmy a mléko a vedle toho začala s fyzioterapií.
Už po půl roce získala dobrou rovnováhu v sedu, naučila se lézt, samostatně se přitahovat a nyní dokonce i sama stát. Aktuálně trénuje správný postoj a používá chodítko k tréninku chůze.
Ivan se díky adopci dětí na dálku může vzdělávat. I když má Downův syndrom, má naději, že se o sebe jednou bude moct postarat.
Jiný případ je sedmiletý Ivan, který se narodil s Downovým syndromem. Otec se Ivana zřekl a manželku a Ivana opustil. Kvůli péči o Ivana se maminka musela vzdát malého prodejního stánku, který je dřív živil. Ivan rád zpívá a mamince pomáhá na zahradě, moc rád okopává záhonky.
Protože se narodil s handicapem, potřebuje chodit do speciální školy, kterou ale jeho maminka nemá jak zaplatit. Naštěstí se dostal do programu adopce dětí na dálku a spolu s maminkou věří, že se najde dárce, který by se ujal jeho školních výdajů, aby se mohl vyučit a v budoucnu být co nejvíce samostatný.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
