Aneb jak prvňáčci naučili Ponožku být lepším kamarádem a postavili mu dům.
„Do prvních tříd chodím s maňáskem, a protože je pruhovaný, říkám mu Ponožka. Prozradím dětem, že Ponožka je můj kamarád, ale často se jako kamarád nechová. Je sobecký, sebestředný, nechce se dělit, pomáhat, ani nechat si pomoct…
Na začátku programu dětem vysvětlím, že jsem Ponožku kvůli jeho zlobení nechtěla vůbec s sebou brát, ale on že tolik prosil, že jsem se nakonec rozhodla to s ním zkusit, a ptám se dětí, zda by mi pomohly udělat z Ponožky lepšího kamaráda.
Děti nadšeně souhlasí, vždyť konečně je někdo v něčem horší, než oni – maličcí prvňáčci, konečně oni můžou někoho něco naučit a napomínaný bude někdo jiný.
Za každou dovednost pro kamarádství, kterou děti Ponožku naučí (rozděl se, zajímej se o druhého, pomáhej, omluv se, odpouštěj), dostane maňásek kousek domečku.
Protože mít kamarády je jako mít střechu nad hlavou: Když je vám veselo, a máte kamarády, máte s kým udělat oslavu; a když je vám smutno a máte kamarády, můžete se jim svěřit a nejste na to sami.
Před pár lety mi jedna prvňačka po programu s Ponožkou řekla: ‚Tenhle program bylo to nejlepší, co se mi v životě stalo.‘
To bylo pro mě obrovské povzbuzení a dodnes jsem za něj té maličké slečně, která je dnes čtvrťačkou, vděčná.
Do dalších ročníků už s Ponožkou nechodím, ale stejně děti ještě několik let volají, když jdu chodbou jejich školy: ‚Ponožka jde, hurá, je tady Ponožka!‘
Více podrobností o programu Zdravá mládež naleznete zde.
Podpořte lektorskou práci a pomozte tak českým dětem.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.







