V Ugandě působí čtyři terénní duchovní pracovníci podporovaní dary z ČR. Díky nim se dozvídáme o potřebách lidí z Ugandy, žijí mezi nimi a pomáhají, jak mohou.
Slovíčko PLUS
Náš program adopce dětí na dálku se nazývá „Dálková adopce PLUS®“. Ve slovíčku „plus“ se skrývá část projektu, na kterou jde 10 % všech darů na adopci. Jedná se o podporu práce terénních pracovníků, kteří pomáhají dětem i dospělým ve svém okolí. Jejich služba má v sobě vždy kus práce sociálního či humanitárního pracovníka, zejména jde ale o duchovní osvětu. Terénní pracovníci z Ugandy často píší o hladu a nedostatku, kterému ugandští lidé čelí, o alkoholismu, čarodějnictví či rozvrácených rodinách. Přinášejí ale také příběhy konkrétních lidí a rodin, kterým svou službou mohli pomoci.
Na cestě ze školy se setkal se zlým duchem
Pracovník Stephen nám líčil příběh nešťastné matky samoživitelky a jejího syna:
Chlapec chodil na první stupeň základní školy, když se na cestě ze školy setkal se zlým duchem. Od té doby byl roztěkaný a nedokázal vůbec komunikovat.
Pracovník Stephen se nám pochlubil fotkou nového kostela.
Jeho matka se velmi snažila mu pomoct. Navštívila s ním několik lékařů, ale ti neobjevili žádnou příčinu jeho potíží. Vzala ho také k šamanovi, ale nic, co čaroděj udělal, chlapci nepomohlo.
Pak se matka doslechla o moci modliteb křesťanské církve.
I když byla muslimka, přivedla svého syna na bohoslužbu a svěřila se s jeho trápením. Modlitby chlapci ulevily a po dalších dvou návštěvách bohoslužeb byl hoch jako dřív.
Počtvrté přišli do shromáždění, aby poděkovali a poprosili, zda mohou patřit mezi křesťany.
Pracovník Godfrey vypráví příběh nešťastné Sarah:
Teprve třicetiletá Sarah je matka sedmi dětí. V životě se jí ale nic nedaří, manžel od ní odešel, její podnikání bylo neúspěšné, děti musely přestat chodit do školy… Sarah postupně všechno, co měla, prodala, aby nakrmila své děti a aby nakoupila amulety, které by jí přinesly štěstí. Ale štěstí jako by se jí vyhýbalo.
Komunita, vzájemná pomoc, přátelství a víra – to spojuje lidi na křesťanských bohoslužbách v Ugandě.
Až jednoho rána se v jejím okolí konala evangelizace, navštívili ji křesťané, kteří se za ni a její situaci modlili a pozvali ji na nedělní bohoslužbu.
Sarah později popsala tento moment jako poprvé, kdy v životě cítila, že si jí někdo všimnul a považoval ji za cennou. Na bohoslužbě se Sarah a jejím dětem dostalo vřelého přijetí, začala chodit také na skupinku pro nové věřící a na setkání pro ženy.
To všechno jí pomohlo, aby znovu našla svou životní sílu, dokázala odpustit a díky podpoře společenství se znovu pustila do podnikání.
Dnes je Sarah proměněná radostná žena, jež se dovede postarat o své děti, které se mohly znovu vrátit do školy.
Služba pracovníka Geoffreye změnila život pijana Mosese:
Mosesovi je už skoro čtyřicet, má sedm dětí, ale každý v okolí se mu radši vyhne, protože je to známý pijan a rváč. Nestaral se ani o svou rodinu. Jeho žena i ostatní příbuzní nad ním dávno zlomili hůl.
Opodál takovéto domácí skupinky postával Moses a poslouchal o milosti a odpuštění.
Moses věděl o křesťanské církvi, ale myslel si, že je to shromáždění jen pro správné lidi, ne pro někoho jako je on.
Nicméně každý večer postával a z dálky naslouchal chválám a duchovnímu programu na domácí skupince. Tak slyšel mnoho o odpuštění a možnosti nového začátku v Bohu, pro kterého nikdo není ztracený.
Jednou v neděli přišel Moses i na bohoslužbu, sedl si nenápadně dozadu a hned po shromáždění odešel. Ale vracel se každou neděli.
Geoffrey ho začal navštěvovat, modlit se s ním a za něj, pozval ho na mužskou skupinku a pozoroval, jak se Moses zvolna mění. Přestal pít, prát se a spát v baru, našel si práci a usmířil se se svou ženou. Vrátil se domů a postaral se o to, aby jeho děti mohly chodit do školy. Dokonce se u něj doma koná skupinka pro křesťany.
Moses říká: „Nikdo mě nepodplatil, ani jinak nepřesvědčil, ale zažil jsem nad sebou proměňující milost.“
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
