Přečtěte si zajímavou zkušenost lektorky z prvního stupně jedné běžné české základní školy: jak nadhled a nezaujatost přispěly k tomu, že se otevřely jedny dospělé oči a uzdravila jedna bolavá dětská duše.
Děti mají plnou pozornost lektorky – ať už se hraje nějaká ze zábavných her nebo se vykládá nebo je přestávka mezi hodinami.
„Řekla bych, že jedním z velkých problémů dětí na prvním stupni českých základních škol je určitá ‚nedopečovanost‘, ‚nedomazlenost‘ a ‚zanedbanost‘. Naštěstí takových dětí není moc.
Je pro ně typické, že mívají ‚ježčí nemoc‘, jak to označila jedna moudrá paní učitelka. Mají špatnou zkušenost se světem, proto se rovnou brání svými malými ostny ještě dříve, než někdo zaútočí. Bývají jiné, pro okolí divné a mezi dětmi nepopulární.
Jedné takové dívce ale možná trochu pomohl právě můj preventivní program:
Ať už někdo potřebuje dovysvětlit zadání úkolu nebo má zvídavý dotaz k programu, lektoři jsou ochotní a připravení věnovat pozornost každému jednomu z dětí ve třídě.
V jedné škole jsem měla před časem program o kamarádství, který děti většinou hodně baví. Programem jsme hezky procházeli, až jsme došli ke konci a k rozloučení. Paní učitelka pak se mnou chtěla mluvit a povídá: ‚Co jste udělala s Hankou?‘
Vysvětlila jsem jí, že se snažím ke všem dětem v kolektivu chovat stejně. Ale že jsem si všimla, že Hanka je na rozdíl od ostatních holčiček dost ‚nedomazlená‘. Sedala si mimo kroužek, do skupinových her se nezapojovala… Zato výrazně pookřála vždy, když jsem se na ni usmála nebo jsem si sedla vedle ní.
Paní učitelka nejdřív poslouchala a pak mi popsala dívčinu situaci: žije s tatínkem, maminka je drogově závislá a své dítě odmítá. Proto i Hanka odmítá všechny ženské autority kolem sebe a na všechny děti se jako na konkurenty mračí…
‚Ale s vámi se cítila dobře! Já se na ni nemůžu ani dívat, jak je pořád zamračená, proto jsem ji posadila za toho vysokého Jirku, abych na ni neviděla. Jenže vy jste s ní jednala bez předsudků. To musím zvládnout také!‘
Někdy může být přátelské obejmutí součástí hry, někdy se potřeba obejmout prostě objeví v průběhu programu.
Obdivovala jsem pokoru této zkušené paní učitelky s mnohaletou praxí, která se nechala inspirovat mnou, cizí lektorkou preventivních programů. Do této třídy chodím s programy dvakrát ročně a ráda pozoruji, že paní učitelka to vybojovala!
Letos jsem Hanku viděla ve třetí třídě, tedy pošesté. Pořád nemá ráda kolektivní hry a zůstává tak trochu v pozici pozorovatele. Není pro ostatní nejoblíbenější kamarádka, ale nikdo jí neubližuje a ani ona nikomu.
A svou paní učitelku naprosto miluje. Na důkaz toho jí každý den nakreslí krásný obrázek.“
Více podrobností o programu Zdravá mládež naleznete zde.
Podpořte lektorskou práci a pomozte tak českým dětem.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.
