Práce s některými třídami je náročná až tak, že lektor doslova propadá panice a chce regulérně utéct. Myslíte si, že se takovému zběsilému úprku dá předejít?
Na začátku každého programu je vždy dobré dětem aspoň rámcově vysvětlit, jak bude celý program probíhat.
„Na tuhle třídu dneska vzpomínám opravdu ráda. I když upřímně – tenkrát, když jsem u nich měla program, jsem byla přesvědčená, že z té třídy budu muset utéct.
Šlo o osmou třídu, ve které jsem měla program s názvem Sranda nebo ubližování – zaměřený na podporu vztahů ve třídě a prevenci šikany.
Ve třídě bylo asi 12 dětí, teda spíš teenagerů v těžké pubertě. Od první chvíle nejevili zájem se mnou jakkoliv spolupracovat, kluci provokovali, holky zesměšňovaly vše, co jsem řekla.
Psaná tichá pošta, co to je? Děti sedí v zástupu, poslední v řadě vidí obrázek a překresluje ho po částech na záda kamaráda před sebou. A tak to jde až na začátek zástupu. Jak moc se bude obrázek na konci podobat obrázku na začátku?
Nevěděla jsem, jak mám s nimi pracovat. Dala jsem jim proto hru na spolupráci a komunikaci, která bude jenom o nich, a do které v podstatě nebudu muset vůbec zasahovat.
Ze začátku třída hru přijala dobře, až na pár dívek, které k tomu stále měly nějaké své poznámky. Postupně však někteří žáci začali na celou třídu vykřikovat, že se spolužáky nemá cenu cokoliv hrát a snažit se, protože se prý nedokážou domluvit. Měli neustále průpovídky o tom, jak jsou nejhorší třída na škole a jak nic nemá cenu.
Jak jsem je pozorovala, došlo mi, že mám před sebou partu žáků, kteří mockrát nezažili, že by je někdo pochválil nebo ocenil. Byla to parta žáků, kteří byli naprosto rezignovaní.
Povzbudila jsem je, že pokud to nezkusí, ani nemohou zažít radost z toho, že se jim něco povede. Samotnou mě překvapilo, že to žáci vzali a začali se snažit.
Spolupráce jim najednou šla možná i lépe, než jsem zažila v jiných skupinách. Hru, kterou jiné třídy sotva stíhají za deset minut, zvládli tihle za čtyři minuty!
V reflexi sami žáci popisovali, že je překvapilo, jak spolu dokázali spolupracovat.
Až lektorka vysvětli této třídě pojem „timeline“ – časová osa, budou si žáci moct vytvořit časovou osu svého života.
Mně to nedalo a musela jsem jim říct, že z toho, co mi předtím říkali, tuším, že mockrát na škole asi nezažili, že by je někdo pochválil, ale že já je chci moc pochválit.
I když oni se vnímají jako nejhorší třída na škole, je vidět, že když chtějí, dokáží spolu pracovat, komunikovat a fungovat velmi hezky. Na žácích bylo vidět, jak se uvolnili a zbytek programu proběhl ve velmi přátelské atmosféře.
Byla jsem vděčná za moudrost shůry a vhled, díky kterému jsem si mohla uvědomit, co tato třída v danou chvíli nejvíc potřebuje.“
Více podrobností o programu Zdravá mládež naleznete zde.
Podpořte lektorskou práci a pomozte tak českým dětem.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.
