Se zavřením škol vyvstala otázka: „Jak zařídit, aby děti školou povinné nepřišly o preventivní programy?“ Jak tento oříšek někteří lektoři rozlouskli?
Po uzavření škol jsem začala přemýšlet: „Co můžu udělat proto, aby školáci, zejména žáci devátých tříd, nepřišli o plánované programy?“
Obeslala jsem metodiky ze škol, kde měli programy objednané, s dotazem, zda by stáli o online program. Sešlo se mi několik různých typů odpovědí. Od „děti jsou přetížené“ přes „nevíme si rady s technikou“ až po „skvělý nápad, určitě to chceme!“. A tak se začal rodit plán online programů.
Nabídla jsem jej školám pro dobrovolné účastníky spolu s třídními učiteli. A ohlasy jsou výjimečné. Vybírám jeden za všechny:
„Program vnímám jako velice užitečný, chválím práci lektorky za celé pojetí tohoto tématu. Lektorka žákům informace předává zajímavě (žáci se nemají šanci nudit, navíc lektorka s dětmi mluví ‚jejich jazykem‘). Celková komunikace je výborná, lektorka žáky cíleně vede k diskuzi. Líbí se mi i příběhy ze života, do kterých se žáci snadněji vžijí.
Jelikož o rizikovém sexuálním chování řada dětí s rodiči nemluví, vnímám jako velikou potřebu toto téma zařazovat do prevence ve škole. O to více hodnotím pozitivně to, že když se zavřely školy kvůli koronaviru, paní lektorka se zamýšlela nad tím, aby žáci devátých ročníků o toto téma nepřišli, a připravila online program.
Velice oceňuji flexibilitu lektorky, když program připravila v online prostoru.
Nejdříve jsem si realizaci nedokázala příliš představit, paní lektorka to však zvládla skvěle, vlastně to vypadalo tak, jako by se program touto formou realizoval normálně a běžně (a ne že to byla alternativa vytvořená pro období karantény).“
Více podrobností o programu Zdravá mládež naleznete zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.