Obyvatelé Ugandy se potýkají s nemocemi, prohloubenou chudobou a stagnujícím vzděláváním svých dětí. Nelehký úděl jim díky darům českých dárců pomáhají nést tři místní terénní duchovní pracovníci.
„Lidé tu kvůli pandemii hodně zchudli,“ shodují se tři terénní duchovní pracovníci, které díky darům dárců dálkové adopce podporujeme v Ugandě.
Křesťanský sbor vedený duchovním pracovníkem Stephenem reagoval velmi pohotově: „Rozhodli jsme se proto, že mezi sebou uděláme sbírku kukuřičné mouky. Nasbírali jsme 300 kg. Vše jsme rozdali mezi nejpotřebnější rodiny. Bylo by potřeba mnohem více, nebyli jsme ale schopní víc vybrat. Lidem to ale ukázalo naši lásku. Žasli, jak jsou křesťané plní účasti.”
Obdivujeme ugandské církve, jak se dokázaly vypořádat s novými požadavky v souvislosti s pandemií:
„Církevní budova je příliš malá, aby se v ní daly dodržovat sociální rozestupy. V období rozvolnění protipandemických opatření proto teď máme tři nedělní bohoslužby. Je to docela vyčerpávající. Otevřel se tu ale nový přístav pro rybářské lodě a mnoho nových lidí přichází k nám do církve, abychom se za ně modlili, a zůstávají i jako členové. Jsem vděčný Bohu, že nikdo z naší církve se nestal obětí koronaviru. Věříme, že jsme tomu pomohli dodržováním preventivních opatření, jako mytí a dezinfekce rukou. Někteří lidé se ale bojí na bohoslužby přicházet, aby se nenakazili koronavirem. Povzbuzujeme je, aby se modlili, i když jsou doma, nejen v církvi,“ vypráví podporovaný duchovní pracovník Emmanuel.
Místní komunitní rozhlas – prosté zařízení, které na ugandském venkově spojuje lidi oddělené plošnou karanténou.
V době plošné karantény se v místních podmínkách velmi dobře osvědčil komunitní rozhlas. Jedná se o tlampače připevněné na stromech, dřevěných sloupech či budovách křesťanských sborů. „Programy v komunitním rádiu povzbuzují lidi, kteří ztrácí naději. Je to jediný způsob, jak oslovit více lidí, dostat k nim Boží slovo a povzbudit je, když se nemůžeme scházet. Během plošné karantény káži skrze tlampač pro celou vesnici. Tak lidé zůstávají v kontaktu se mnou i s Božím slovem. Po uvolnění pandemických opatření pak začalo do církve chodit více lidí než dříve,“ je zkušenost třetího terénního duchovního pracovníka Johna.
Od 7. června 2021 se Uganda na 42 dní znovu uzavřela do přísné plošné karantény. Lidé doufali v následné rozvolnění, ale nouzový stav byl na konci července naopak prodloužen na dalších 60 dní. „Na příští čtvrtletí mám v církvi mnoho plánů, ale obávám se, že půjde se pouze modlit a postit,“ shrnuje situaci Stephen.
Také v Ugandě ztratilo mnoho lidí kvůli nemoci své milované. Přátelé a příbuzní se krom zármutku trápí také tím, že se kvůli omezenému počtu lidí na pohřbech nemohou účastnit jejich posledního rozloučení.
Onemocnět koronavirem může být v ugandských podmínkách velmi dramatické. Duchovní pracovník Stephen vypráví napínavý příběh o onemocnění svého spolupracovníka:
„Dozvěděl jsem se o tom v noci. Dorazil jsem k němu a viděl jsem, že zvrací krev. Myslel jsem, že je to jeho konec. Kvůli omezení dopravy v nouzovém stavu nebylo možné dostat ho do nemocnice. Odvezli jsme ho tedy na blízkou malou ošetřovnu. Tam nám ale řekli, že nejsou schopni mu pomoci. Doporučili nám jednu kliniku za řekou. V té době ale byly všechny převozní lodě odstaveny z provozu. Modlili jsme se. Najednou se objevila loď a my jsme se dostali na druhou stranu. Tam jsme dokonce záhy našli povoz, který nás hned odvezl do nemocnice. Pacient se nyní zotavuje. Díky Bohu!“
Jsme vděční českým dárcům, díky nimž se tyto příběhy s dobrým koncem dějí. Práci křesťanských duchovních pracovníků v Ugandě můžete pomáhat i Vy, když podpoříte některé z chudých dětí v Dálkové adopci PLUS®.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů? K odběru se přihlaste zde.
