Začátkem roku 2024 navštívila paní ředitelka Hana Nedvědická projekty, které podporujeme na Filipínách. Nic v člověku nezanechá takovou stopu jako setkání s lidmi, kteří jsou vděční za každý den i milost, kterou dostávají v podobě povzbuzení nebo hmotné či finanční pomoci.
Centrum IN v Marikině se nachází u řeky, která se pravidelně vylévá z břehů a zaplavuje okolí. Nejednou se stalo, že se kvůli záplavám děti, mládež a rodiče neměli kde sejít. Během naší návštěvy mohli dorazit v pořádku.
První zastávka naší návštěvy na Filipínách byla v malém centru organizace International Needs (IN) v chudinském slumu Sitio Olandes na předměstí města Marikina. Vystoupili jsme z auta a hned nás přivítalo několik zvědavých dětských očí vykukujících z oken jedné větší místnosti.
Přivítání bylo srdečné, zazpívali jsme chvály a biskup Leo, ředitel filipínské IN, nás všechny přivítal a povzbudil milými slovy. Přítomno bylo asi 25 dětí a studentů i pár maminek. Několik studentů si nechtělo toto setkání nechat ujít, přestože je ještě odpoledne čekaly důležité závěrečné zkoušky.
Na místě bylo asi 9 dětí a studentů, kteří jsou podpoření českými dárci. Všichni byli velmi vděční a vzkazovali vřelé pozdravy všem svým podporovatelům.
Po tomto milém setkání nás ředitel IN zavezl do kanceláře organizace ve městě Marikina, které je přilehlé k hlavnímu městu Manila. Zde nás seznámil s částí týmu. Od účetní přes terénní pracovníky až po kuchařku, která připravila vynikající filipínský oběd zvaný adobo a dezert s vtipným názvem Halo-Halo. Jídlo bylo báječné a po něm následovala prezentace práce zdejší organizace a video z oslav 40. výročí. Filipínská IN má na starosti 13 regionů po celých Filipínách a přes 600 dětí a studentů v programech podpory.
Ředitelem IN Filipíny je biskup Leo Alconga (uprostřed v růžové košili), který je zároveň národním prezidentem Hnutí Filipíny pro Ježíše, členem představenstva Filipínské rady evangelikálních církví (PCEC), předsedou Svobodných misijních církví Filipín a místopředsedou Filipínské misijní asociace. Na obrázku s týmem filipínské IN a ředitelkou z ČR, Hanou Nedvědickou (třetí zleva).
Cesta pokračovala do menších hor v provincii Rizal do slumové komunity v okrsku Mascap, asi 25 km severovýchodně od hl. města Manily. Žije zde téměř 7000 obyvatel. Většina domků je ze dřeva, zbytek jsou chatrče. Místní rodiny žijí ve špatných podmínkách. Silnice byla plná kamenů a nástrah. Když jsme vyjížděli do prudkého kopce, najednou se v protisměru objevilo velké nákladní auto, které nezpomalilo. Náš řidič se mu vyhnul, ale ve stejnou dobu jiné auto vedle vjelo do naší dráhy, takže došlo k menší srážce.
Náš řidič ihned vyběhl, šel zjišťovat škody a domluvit se s druhým řidičem. Biskupu Leovi to nedalo a také vyšel z auta ven. Následné události nás překvapily. Když se Biskup vrátil do vozu, povídal nám, že řidič nabouraného vozu je pastor místní církve a zná Lea z televize. Biskup Leo je totiž známá křesťanská osobnost, trochu celebrita. Pastor si dlouho přál se s ním setkat a hned, jak vylezl z auta, ho poznal.
Celá záležitost s nabouraným autem dopadla po domluvě dobře a nebylo ani třeba volat policii, což by znamenalo značné zdržení. Díky tomu jsme mohli pokračovat dál.
Dorazili jsme k vojenské kontrole, která chránila oblast proti radikálům skrývajícím se v horách. Pastor a zároveň místní koordinátor, který pro nás ke kontrolnímu stanovišti přijel na motorce, se za nás zaručil, a my tak mohli pokračovat až do centra IN v Mascapu. Při příjezdu nás vítala skupinka žen, která měla zrovna společné setkání, a další ženská skupinka se právě v jedné místnosti budovy centra věnovala biblickému vyučování. V knihovně jsme zastihli asi 14 dětí, které zrovna psaly dopisy svým dárcům.
Děti zrovna psaly dopisy svým českým dárcům.
Asi 10 z nich bylo podporováno dárci z české republiky. Jedna dívka se postavila a vyprávěla, za co je vděčná svým českým dárcům. Postupně se přidaly další děti. Bylo dojemné slyšet, jak si děti váží toho, že existuje někdo, kdo je nikdy neviděl a kdo je podporuje nejen ve vzdělání, ale podporu vyjadřuje i v dopisech nebo i v modlitbách. Často se stává, že dítě, které vystuduje, přináší pracovní možnosti a přínos nejen své rodině, ale i celé komunitě.
Jako překvapení jsme jim přivezli hamburgery z oblíbené filipínské sítě restaurací Jolly Bee, což vyvolalo absolutní nadšení. Místní obyvatelé nemají tolik možností cestovat do měst a např. jídlo z tohoto populárního fastfoodu je pro ně naprostou vzácností.
Do tzv. relokací byli přestěhováni někteří obyvatelé slumů. Filipínská vláda si dělala naději, že lidem umožní lepší život, přestěhování přineslo ale také těžkosti jako je odtržení od širší rodiny.
Navštívili jsme další centra v různých oblastech, včetně tzv. relokací, kde filipínská vláda přestěhovala obyvatele z různých slumů do nových domovů. Všude nás vítali s otevřenou náručí, zpěvem a tradičním jídlem. Děti a jejich rodiny vyprávěly příběhy o tom, jak jim podpora změnila život k lepšímu. Jedno z nejzajímavějších setkání bylo s pastorem, který byl dříve členem nebezpečného gangu, ve vězení ale uvěřil v Ježíše Krista a jeho život se změnil. Stal se vedoucím církve právě ve slumech mezi potřebnými. Láska a vděčnost lidí zde byla citelná. Studenti si neskutečně váží toho, že mohou studovat. I když nemívají jednoduché podmínky, mají hlad či nesnadnou cestu do školy, nenechají si ve škole ujít ani jeden den! Jeden chlapec mi vyprávěl, že by si přál stát se podnikatelem, a jeho kamarád hned přidal, že on policistou, aby mohl kamaráda chránit. Uvědomují si, že jen díky podpoře dárců se jim tyto sny mohou vyplnit.
Tato setkání mě ještě více utvrdila v tom, že pomáhat má smysl a že díky naší organizaci můžeme opravdu společně měnit životy nejen dětí a mladých lidí, ale celých komunit a národů. A já jsem nesmírně vděčná, že jsem toho součástí.
Hana Nedvědická, výkonná ředitelka Nadace Mezinárodní potřeby
Chcete změnit život chudému dítěti na Filipínách?
Vyberte si jedno k pravidelné podpoře.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
